';

Recenze: Jan Werich: Když už člověk jednou je

Vydáno dne 15.01.2022 (507 přečtení)
Poctivý obsáhlý dokument o významném českém herci. 

 










 

O známých českých osobnostech natočil Miloslav Šmídmajer (ačkoli tentokrát mu na postu režiséra vypomáhal Martin Slunečko) více dokumentů. Jeho jméno jsem poprvé slyšel až v souvislosti s tímto, který pojednává o Miloši Formanovi a který se hodně povedl, jakkoli vlastně není úplně kompletní. U Jana Wericha: Když už člověk jednou je to vzal hodně ze široka. Film tedy nezapře nadšení pro věc a poctivou přípravu, během které nebylo záhodno ponechet cokoli náhodě. A tak nepřekvapí, že výsledek stoprocentně stojí za zhlédnutí!

Pakliže vyprávíte o takto význačné osobnosti, nelze nevyzpovídat rodinné příslušníky, ze kterých promluví kupříkladu vnučka a pravnučka, ale započítat sem můžeme i paní Evu Tůmovou, která se mu v domě Na Kampě starala o domácnost. Vedle toho samozřejmě musí dostat slovo další oblíbení a kreativní tvůrci, jakými Zdeněk Svěrák nebo Jiří Suchý bezesporu jsou. Oba navíc měli možnost se s představitelem dvojrole v Císařově pekaři/Pekařově císaři osobně potkat, zakladatel Divadla Semafor se s ním znal velmi dobře, o čemž svědčí třeba rozhovor z Lucerny ze závěru Werichova života.

Naopak samotný úvod dokumentu obstará kratičké vystoupení s Jiřím Voskovcem, načež bude řeč o situaci po okupaci 1968. Následně zamíříme zpátky do minulosti a přes události z roku 1927 se dostaneme k Osvobozenému divadlu a odtajněny budou velmi málo známé informace. Těmi je vlastně protkána celá podívaná. I co se pobytu v Americe a přímo v Hollywoodu týče. Tam měli čeští umělci dobře nakročeno, ale možná za to může také Orson Welles, že se nakonec naplno neprosadili, ačkoli George Voskovec několik snímků za velkou louží natočil – včetně legendárních Dvanácti rozhněvaných mužů. Ani u nás nebylo těch společných předválečných komedií tolik, kolik si oba představovali. K tomu bude mít co říct uznávaný historik Pavel Taussig.

 










 

O komentář se postarají Miroslav Táborský, Pavel Rímský, Viktor Preiss a Zlata Adamovská. Citováno totiž bude z dopisů, které si přes oceán posílali s Voskovcem, se kterým stvořili několik na svou dobu mimořádně odvážných a umělecky přitom nesmírně hodnotných her, což s sebou samozřejmě neslo následky. Jaké? To nám prozradí pro změnu z archivních materiálů sám Jan Werich, za jehož zmiňovanými členkami rodiny se tvůrci tohoto dokumentu vypravili do Švýcarska. Opomenuta nebude ani pasáž týkající se „situace kolem Vlasty Buriana“ a spolupráce s ním na pohádce Byl jednou jeden král nebo na animovaném skvostu Dva mrazíci.

Jan Werich: Když už člověk jednou je patří mezi ty dokumenty, které si díky své nesporné kvalitně obhájí uvedení v kinech, tj. nejenom na televizní obrazovce. Vypráví o inteligentním, férovém a slušném člověku (což potvrdí Jiřina Bohdalová) s originálním smyslem pro humor, jaký svou tvorbou de facto dodnes ovlivňuje českou kulturu. Podařilo se mu získat i role v zahraničních filmech. V Bondovce Žiješ jenom dvakrát musel být přeobsazen, protože prostě působil na záporáka dojmem přílišného dobračiska. Přesto si v jiném počinu zahrál s jedním slavným hollywoodským hercem. Tento jeho výjimečný a filmaři výborně zpracovaný životní příběh by nebylo dobré si už při nejbližší příležitosti nechat ujít!

FOTO: Falcon
Hodnocení autora: 10/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení