NOVĚ můžete filtrovat filmy a seriály také dle streamovacích služeb

Recenze: Mys hrůzy (1991)

Vydáno dne 27.11.2021 (360 přečtení)
Martin Scorsese oslavil v listopadu narozeniny, takže si připomeneme tenhle jeho počin, jaký letos oslavil třicetiny a jaký nedávno vyšel na Blu-ray. 

 

Původní Mys hrůzy natočil v roce 1962 podle knižní předlohy spisovatele Johna D. MacDonalda režisér Lee J. Thompson, jenž později přispěl čtvrtou a pátou částí do série o Planetě opic. Ke spolupráci přizval Gregoryho Pecka, Roberta Mitchuma a Martina Balsama, kteří se objevují v malých roličkách také v remaku. Zvláště opětovná účast prvního jmenovaného opravdu stojí za to, neboť ztvárňuje postavu, která se domnívá, že dělá čestnou, morálně správnou věc, ale ve skutečnosti naletěla. Originál určitě (částečně) spadá do žánru film noir, ale za Scorseseho verzí, která jest spíše psychologickým thrillerem, jistojistě zaostává. A to není jenom otázka toho, že v poslední dekádě 20. století si už filmaři mohli dovolit ledacos. Vždyť kupříkladu noirové počiny s Humphreyem Bogartem ze 40. a 50. let vesměs fungují skvěle dodnes.

Advokát Sam Bowden má hezkou manželku Leigh a šestnáctiletou dceru Dani. K tomu se může pyšnit barákem s velkou zahradou, a také kamarády, kteří ze svých postů můžou ledacos zařídit. To byse eventuálně mohlo hodit, protože z vězení byl po čtrnácti rokách propuštěn Max Cady. Tenkrát ho obhajoval v případu, kdy znásilnil a zmlátil mladou ženu, která byla zhruba ve věku Dani. Byl negramotný, jenže ve vězení se naučil číst a nastudoval si, jak fungují zákony Spojených států amerických. Sama a jeho holky teď pronásleduje a hodlá se mstít. Jde na to však chytře. Stalking tehdy nebyl považován za trestný čin, což výrazně komplikuje Cadyho eventuální zadržení. To, že se jedná o bývalého vězně, ještě samo o sobě není důvodem pro jeho další uvěznění. Samovi začíná docházet trpělivost, což jeho protivník přesně chce. Všechno se zřejmě bude muset vyřešit až na lodi na řece Cape Fear.

 










 

V první řadě asi nutno zopakovat, že ač název vyznívá hrozivě, nejedná se o horor v tradičním slova smyslu, třebaže Max Cady občas – snad po vzoru Michaela Myerse – působí, že má nutkání býti nesmrtelným. Na druhou stranu film nabízí řadu maximálně napínavých scén, jaké kolikrát nejsou k vidění ani v duchařinách či slasherech. Přestože Nick Nolte, Jessica Lange a obzvláště Juliette Lewis předvádějí naprosto fantastické herecké výkony, výše uvedené jest do značné míry zásluhou Roberta De Nira v záporácké roli, které dodal patřičnou hloubku, na rozdíl od jinak rovněž vynikajícího herce Roberta Mitchuma. Navíc se zdá, že je pořád minimálně o krok napřed. To by se sotva našel někdo, kdo by si přál, aby jej takováto osoba pronásledovala.

Velké zásluhy patří také scenáristovi Wesleymu Strickovi, jenž původní zdrojový materiál (jak knihu, tak film) podle všeho dále rozšiřuje, ačkoli ta suverénně nejlepší scéna představuje do značné míry dílo improvizace. Cadyho počínání po ní dál graduje, nicméně přesto přichází ve správný moment a jedná o určitý předěl. Samozřejmě je řeč o scéně ve školním divadle, kde se Cady vydává za učitele dramatu a naivní Dani mu to zbaští i s navijákem, resp. tedy s palcem. Vzhledem k tomu, že by se napětí dalo krájet, že se od Roberta De Nira a tehdy ještě velmi mladé Juliette Lewis dočkáme výtečných hereckých výkonů, které výrazně dopomáhají stvořit atmosféru, ze které až mrazí, bych tuhle scénu neváhal vyzdvihnout mezi ty, jaké považuju v historii kinematografie za úplně nejvytříbenější a ze svého úhlu pohledu taky nejzásadnější!

Antagonista trochu připomene Travise Bicklea, ačkoli jeho motivace není stejná. Posedlost znepříjemňováním Samova života se dá svým způsobem připodobnit k příběhu kapitána Achaba a jeho Bílé velryby. S sebou přináší jak psychický, tak fyzický teror. Který je vlastně v jeho podání horší? Nevyhýbá se násilí, ale svoje oběti si vybírá. Jako v případě Lori, kterou tak nějak po svém „označí“. Psychický teror spočívá ani tak ne ve vyrušování v kině a pronásledování jako v  získaných znalostech, díky kterým přesně ví, co dělá, a co si může dovolit. Jeho inteligence jde ovšem ruku v ruce s jeho šílenstvím, jak se ukáže už před závěrečnou konfrontací na Mysu hrůzy, což byla očividně nesmírně náročná sekvence na natočení, nicméně vyšla v podstatě na výbornou.

 










 

Režisér Martin Scorsese, když se věnuje mafiánům (či boxerům), prakticky natočil jeden film několikrát. Tentokrát nepatrně navázal na Poslední pokušení Krista, neboť Max Cady má tendence se vydávat za spasitele. Oldchoolový styl v hitchcockovském duchu, včetně nacházení na kameru nebo současně ostrého detailu i zadního plánu, novějšímu z Mysů hrůzy rozhodně svědčí. A tím pádem mu svědčí i hudba Bernarda Hermanna, byť tedy v poupraveném aranžmá od Elmera Bernsteina. Tenhle biják částečně skládá poctu také projektům ze 40. let, čímž jenom potvrzuje režisérovu znalost a hlavně zalíbenost v kinematografii. Fakt, že se nenatáčelo černobíle, je pochopitelný. Nejde ani tak o to, že právě takto vyvedený jest originál a že v roce 1991 už černobílá dávno vyšla z módy. Příběhu samotnému totiž dodává barva na realističnosti, což neplatí jen pro násilnější/krvavé scény. Logicky tak barva podporuje výjimečnost tohoto filmového zážitku.

Mys hrůzy je remake, kterému slouží ke cti, že se od původního snímku chce spíše distancovat, než že by z něj z větší části vycházel, jak tomu často v rámci předělávek bývá. Některé dialogy jsou vskutku vyšperkované, takže si troufám tvrdit, že české znění opět nabídne poněkud jinou podívanou. Žádná z vedlejších postav není nadbytečná (zvláště poukažme na soukromého detektiva Kerseka, komornou Graciellu či důvěřivou úřednici na letišti). K tomu si pro nás tvůrci nachystali velice moudrou pointu, čímž nemyslím ono jaksi improvizované přelíčení. De facto to jediné, co se dá tomuto Mysu hrůzy vytknout, je občasné Samovo amatérské počinání a vedle toho rovněž dosti nevychytaný rytmus, díky čemuž působí zdlouhavěji i jinak vcelku důležité, především dialogové scény. Ovšem pokud jde o práci s dávkováním napětí, tak ta funguje učebnicově.

P. S.: Na Blu-ray nabízí bonusová sekce spoustu pozoruhodných zákulisních informací, ale ocení je především angličtináři, protože bohužel postrádají české titulky.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Mortal Kombat (2021)

Film, který se opět inspiruje kultovní videohrou (která se inspirovala Velkými nesnázemi v Malé Číně... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek

TV

Recenze: Asakusa Kid

Vynikající japonský režisér Takeshi Kitano oslavil 18. ledna pětasedmdesátiny. A na Netflixu je k dispozici tenhle... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení