Na Rok před válkou jsem byl dost zvědavý ze dvou důvodů. Zaprvé, trailer vypadal velice dobře, ačkoli film na rozdíl od něj není černobílý. Zadruhé, loni jsem měl možnost vidět jeden z předchozích projektů Davise Simanise Jr., konkrétně ten s názvem Otec noc. Odehrává se za druhé světové války a obsahuje zárodky něčeho velmi dobrého, které se však nepodařilo řádně rozvinout. Tentokrát se vydává artovější a v pravdě surreálnou cestou, což mu umožňuje získat větší toleranci od diváků a zároveň díky tomu může lépe zakrýt svou režisérskou nevyzrálost. U artu přece nevadí, když nabídne více otázek než odpovědí.
To s sebou přináší jednak úvodní skok jistého jedince do díry v zamrzlém rybníku (s přáním poznat tajemství smrti, o čemž se už více nikdo nezmíní), a jednak například celoroční cestování po Evropě (mj. Praha, Bern, Vídeň), kterým se line velice tenká příběhová linka, která má skutečně cosi společného s revolucí. Pozoruhodným lákadlem bylo určitě začlenění skutečných historických osobností. Některé jsou rozpoznatelné snadno. Sem patří pomatený Lenin, jenž se stává velice směšnou figurkou. Dále požitkářský Hitler, který se mihne jen párkrát. Vynechat nesmíme šprýmařského Sigmunda Freuda s hláškami typu: „Zamilovat se znamená přestat posuzovat rozdíly mezi jednou a druhou ženou.“ No a dojde i na figury, které snadno rozpoznatelné nejsou, ale ty nás vlastně nemusejí vůbec zajímat.
Rok před válkou je jedním z děl, na jehož zhlédnutí asi musí být ta správná nálada, ačkoli tohle se dá tvrdit o většině z těch, jaká obvykle uvádějí filmové festivaly. Ty také leckdy uvádějí variabilitu, co se týče interpretace. Obvykle jich existuje několik a všechny se dají označit za správné. S trochou nadsázky se dá tvrdit, že u Roku před válkou jich taky existuje několik, ale správná není ani jedna. Je zvláštní, že jsem si při sledování tohoto snímku vzpomněl na Mládí vůdce, které se odehrává po první světové válce. Smysl to dává ovšem snad jedině z toho úhlu pohledu, že jeho finále jest značně neobvyklé, což v případě Roku před válkou platí pro celý film. Rozhodně to ale není myšleno v negativním slova smyslu! Protože si dovedu velice dobře představit, že bych se na něj podíval znova.
FOTO: iffr.com