NOVĚ můžete filtrovat filmy a seriály také dle streamovacích služeb

Recenze: Quo vadis, Aida?

Vydáno dne 30.09.2021 (568 přečtení)
Film, který vychází z méně známé skutečné události, která však v historickém kontextu bohužel není ojedinělou. Což znamená i to, že audiovizuálních počinů na podobné téma taky existuje několik.

 










 

Dobře se ví o tom, že během druhé světové války nacisté i Sověti páchali šílená zvěrstva. Jenže taková se později nevyhnula ani některým africkým či jihoamerickým státům. Dokonce ve zdánlivě civilizované Evropě se v závěru 20. století našli tací, kteří nechali vzpomenout na masakry á la Katyň. Na počátku války na Balkáně stály, mimo jiné, vzrůstající nacionalismus a zhoršující se hospodářská situace. Byla zcela zbytečná, tak jako naprostá většina ostatních válek. A je jedno, jestli v nich šlo o území, náboženské vyznání, krásnou ženu nebo rovnou o nadvládu nad celým světěem. I další počiny o válce na Balkáně ukazují, že se od řady jiných výrazně lišila.

Za společné jmenovatele považujme nezájem odpovědných osob, které mají vliv a moc všemu učinit přítrž a zajistit, aby nedošlo k naprosto zbytečným ztrátám na životech. V Quo vadis, Aida? všechno řídí labilní Francouz a ustrašený Holanďan, kteří se nacházejí stovky kilometrů od své vlasti a je jim tudíž vlastně jedno, co se dál bude dít se zemí, do které byli dočasně posláni. To jde ruku v ruce s absurdními zákony a pravidly a nařízeními, jaká jsou častokrát z kategorie Hlava 22. Vedle toho nutno zmínit lži a naivitu, jaké lze dát do souvislosti s Mnichovskou dohodou. Vše vyústilo v masakr ve Srebrenici, o kterém se dodnes ve světě celkem málo ví. Neměli by v takových případech nést následky nejen ti „zlí“, kteří ho vykonali, nýbrž i ti „hodní“, kteří svou nečinností dopustili, aby byl vykonán?

Spousta lidí v Bosně a Herzegovině, Srbsku a okolí se s následky tohoto konfliktu dosud nevypořádala. Jednou takovou osobou je i režisérka Jasmila Zbanić, která se válce na Balkáně věnuje ve své tvorbě pravidelně, počínaje debutem Grbavica (podle čtvrti v Sarajevu), za který získala Zlatého medvěda na Berlinale, přesože jest značně rozpolcený. Na jedné straně chybí řadě scén pointa – ačkoli režisérčiny krajani a krajanky by s tímto tvrzením patrně nesouhlasili. Na straně druhé spočívá stěžejní bod celého příběhu v události, jaká se mohla odehrát na této planetě kdykoli a kdekoli. Tentokrát jsou zásady každého dobrého dramatu dodrženy.

 










 

Vracíme se do července 1995. Válka se chýlí ke konci. Mnozí před ní utekli (i do České republiky), jiní zůstali a prožili si peklo. Dost lidí zamířilo do Srebrenice na jakousi základnu OSN, neboť věří, že tady budou v bezpečí. Místa je ještě dost, ovšem velitelé nechají davy čekat před plotem. Není to však stejná situace, jako na Titaniku, protože se ukáže, že základna z důvodů zmíněných ve druhém odstavci de facto nechtíc plnila úlohu koncentračního tábora. Za druhé světové války se nad ostatní povyšovali nacisté, tady to jsou srbští vojáci pod vedením generála Ratko Mladiće, který se evidentně nepoučil z toho, že ani s Hitlerem, ani se Stalinem to nedopadlo dobře. V jeho případě ale nešlo jenom o ryzí „rasovou“ nenávist. Jeho počínání už hraničí s šílenstvím spojeným se heslem Tonyho Montany „The world is yours.“ A také evokuje Idiho Amina, co se nazval „Jeho veličenstvo doživotní prezident, polní maršál Al Hadži doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, přemožitel Britského impéria bla bla bla.“

Mladić, jehož výtečně zahrál typově výborně vybraný Boris Isaković, sehrál úlohu hodného strýčka za pomoci brilantní přetvářky, když nejprve jakožto projev svojí dobré vůle a férových záměrů obstará hladovějícím uprchlíkům jídlo, a potom naslibuje věci, o kterých ví, že je splnit nemůže (nebo nechce), zrovna jako téměř všichni poitici před každými volbami. Jeho férovost mu všichni věří (nebo chtějí věřit), což nejlépe dokládá scéna, kdy je jeho vojákům dovoleno vejít se zbraněmi na základnu, aby se přesvědčili, jestli mezi uprchíky nejsou nepřátelští vojáci. Ve všem vzniká chaos, kterého někteří využívají k prosazení vlastních zájmů na úkor obecných úmluv stanovených mezinárodním právem. Zase se jaksi dostáváme k Hitlerovi.

 










 

Nikoli na pozadí, ani v popředí toho všeho, nýbrž v přímé konfrontaci s tím vším řeší Aida Selmanagić (energická Jasna Djuričić) vlastní rodinnou krizi. V tom smyslu, že se ze všech sil snaží svého manžela a dva syny zachránit před tím, aby je odvezli na popraviště jako prasata na porážku. Přirovnání je bohužel bez přehánění, jak režisérce vysvětlili tehdejší přímí účastníci, kteří se objevili v extrémně početném komparzu tohoto jejího snímku. Opět dojde na momenty, kdy se hlavním tématem stávají pravidla a neochota. Jinými slovy, kdy byrokracie vítězí nad lidskostí, resp. lépe řečeno lidským porozuměním a morálkou, protože další projevy lidskosti jako strach, láska, nevděk či nedůvěra v tomto počinu rovněž sehrávají důležitou roli.

Quo vadis, Aida? je drama, jaké vzniklo na základě výtečného a dramaturgicky velmi kvalitně rozvíjeného scénáře (jakkoli by pochopitelně bylo znovu nejlepší, kdyby se nestalo nic, co by mohlo inspirovat k jeho napsání a natočení), zvláště dovětek v bytě s Editou Malovčić a ve škole je maximálně důležitý. Nicméně nejvíce doplácí zřejmě na to, že se jeho realizace ujala žena a že za kamerou stála další, konkrétně Christine A. Maier. Pouze ale v tom smyslu, že se vyhýbá zobrazování násilí, které by přitom dodalo na působivosti v hodnocení za plný počet hvězdiček. Režisérka naopak nepřímo kritizuje velké organizace a uskupení, takže její obavy, že kdyby došlo k takovému masakru dnes, Evropská unie by patrně nic pořádného neudělala, jsou dost možná na místě. Quo vadis, Aida? má nevýhodu taky v tom, že touhle zbytečnou válkou na Balkáně se zabávají i jiné silné tituly. Především a hlavně dokonalý Perfektní den.

FOTO: Aerofilms
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Lidi krve Dnes

V kinech je stále k vidění tenhle nový český film, který si chce jít svou vlastní cestou.&n... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek

TV

Recenze: Perníková věž

Na rozhovor s Milanem Šteindlerem navážeme povídáním o jeho nejpozoruhodnějším režijním počinu,... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení