NOVĚ můžete filtrovat filmy a seriály také dle streamovacích služeb

Rozhovor: Tomáš Hanák … část DRUHÁ

Vydáno dne 26.09.2021 (338 přečtení)
A pokračujeme v rozhovoru s oblíbeným českým hercem, přičemž ani tentokrát se otázky netýkaly pouze Vorlovské trilogii Cest, jejíž třetí a závěrečná část nazvaná Cesta domů, jest pořád ke zhlédnutí v kinech! 
ROZHOVOR BYL ZÁMĚRNĚ PONECHÁN V HOVOROVÉ ČEŠTINĚ A MŮŽE OBSAHOVAT SPROSTÁ SLOVA!


FDb: V Cestě z města jste měl možnost si zahrát s úžasnou Lubou Skořepovou. Nakolik byste řekl, že v tom filmu hraje sama sebe?
Tomáš Hanák: Ona byla v podstatě takovej exot. Duší zůstala takovej zvědavej „pes.“ Všechno ji zajímalo, všechno si chtěla „vočmuchat“ a „vosahat“. A hlavně byla strašně výřečná. My jsme jednou jeli z Prahy na natáčení. Já jsem seděl na sedadle řidiče a ona seděla na sedadle za mnou. A celou tu cestu z Prahy na Rabštejn byla nachýlená ke mně a něco mi vyprávěla. To bylo o návštěvu psychiatra. Když se mluví o pátracím balonu, tak já jsem měl bolehlav a říkal jsem si: „Už na chvíli přestaňte.“ A ona jela pořád dál. Samozřejmě, je jí škoda. Ale když odejde někdo, kdo po sobě zanechal takovýhle věci jako Luba, tak je to smutný, ale neberu to vyloženě jako tragédii. Dneska odešel Jean-Paul Belmondo, ale zbyly tady po něm takový filmy a bude symbolem životaschopnosti, elánu a dobrý nálady. A taky takový nekomplikovanosti, kterou na něm ty ženský milovaly.

FDb: S rejžou Vorlem jste natočil několik filmů. Řekl byste, že se jako režisér nějak vyvíjí, že u něj došlo taky k nějakýmu posunu?
Tomáš Hanák: Spíše bych řekl v tý technický složce, že si velmi zdatně osvojil tu kameru. A řekl bych, že i nervy jsou trošičku opotřebovanější, protože při tom posledním natáčení byl někdy trochu diktátorskej. Nestrpěl diskuzi nebo dotazy, který ale herec potřebuje, aby věděl, odkud kam má jít a kde na koho promluvit. Místama bylo takový napětí ve stylu: „Neptejte se mě na nic.“ Ale vždyť všem nám přece jde o zdar toho filmu! Ale abych odpověděl na tu otázku, mám dojem, že Vorel se ve způsobu vyjadřování a v tý režii vlastně nemění.

FDb: Jedním z těch vašich společných filmů je Kamenný most, kde si mimo jiné povídáte s tehdejším prezidentem Václavem Havlem na Karlově mostě. Co k tomu můžete říct?
Tomáš Hanák: Že jsme si povídali na Karlově mostě.

FDb: Vyčerpávající odpověď, díky.
Tomáš Hanák: Někdo nás vyfotil a tu fotku mám samosebou ve svý pokladnici. Pan prezident byl krapet nesvůj, dost jsme kouřili. Jeho tajemník pak dokonce vylovil z vnitřní strany svýho balonovýho pláště malou flaštičku s destilátem. Aby ne, byla zima. Byl normální, skromnej, tichej. Inu, Havel.

FDb: Sám se zajímáte o politiku, jezdíval jste i na demonstrace. Zároveň jste v dětství zhruba dva roky bydlel na Kubě a minulý rok jste se tam stihnul nakrátko vrátit. V současnosti tam jezdí natáčet i hollywoodští filmaři. Řekl byste, že už je to opravdu do značný míry k demokratizaci směřující „Ostrov svobody“?
Tomáš Hanák: No, hollywoodský štáby jsem tam teda nepotkal, ale budoucnost Kuby řeší kdekdo. Kubánci by samozřejmě chtěli, stejně jako my v listopadu, výdobytky moderní doby. Zažít konzumní štěstí, třeba koupit dětem pěkný boty ... Ale k nějaké společné hromadné akci proti straně a vládě se asi zatím neodhodlají. Ale třeba je k tomu donutí hospodářská mizerie, covid, embargo, což znamená prase, ilegálně vykrmovaný ve vaně v koupelně. Ze státní telky kuchař radí, jak si osmažit grapefruitový slupky a rýži vařit jedině v ohromným hrnci vody, protože zrnka pak budou ještě větší a hlad nedostane šanci. Je to fakt dilema – Kuba je absolutně výjimečná. Zakonzervovaná padesát let. Jinej svět, láska, vztahy, příroda, krása k omdlení, namouduši. A až se jednou opálenej uniformovanej komouš vzdá, Kuba se bleskově promění v ostrov turistů a rezortů. Tak co těm fakt úžasnejm Kubáncům vlastně přát? Láskyplnou bídu nebo ty dětský tenisky a plazmu na zeď? Dej jim pámbu, prosím, nějakej přívětivej kompromis!

 










 

FDb: Kromě hraní také moderujete, napsal jste pár scénářů i písniček … Mimochodem, vyšlo někdy nějaký CD s vašima písničkama?
Tomáš Hanák: Vyšlo. A říká se mu eponymní, protože se jmenuje stejně, jako se jmenuju já. Vydal ho Vít Klusák a byly tam povedený věci, včetně písničky Technopárty končí, která se celý týdny držela na první příčce hitparády Rádia 1. Ale já jsem se věnoval hospodě, teda rekonstrukci, a pak tomu provozu, takže nezbýval čas na psaní. Ale teď se mínim zklidnit a vořezat všechny věci, který jsou přítěží, na což mam asi nárok ve svým věku. A budu čekat na tu tužku, jestli si řekne o to, že by něco možná napsala.

FDb: Co se týče trilogie Cest, vyskytuje se v nich nějakej moment, o kterým můžete říct, že nebyl ve scénáři a že se jedná o váš nápad?
Tomáš Hanák: (úsměv) Z toho mám radost! To bylo v Cestě z města, kdy za Markétou přijede její amant z Prahy, kterýho hraje Vorel a kterej je astmatik a alergik. Na větvi je koťátko, které jsem tam nechal dát já. Protože se mně líbila představa, že do toho souboje těch chlapů vpadne koťátko a Honza Marák, moje postava, s ním té Vorlově, která je alergická, přetře ten ksicht. Ale v duchu se omlouvám tomu koťátku, protože nevědělo a zřejmě dodnes neví, že je ve filmu.

FDb: Kromě trilogie Cest a obecně filmů Tomáše Vorla jste si zahrál třeba v muzikálu Rebelové, což je podle mě nejlepší český porevoluční film. Jak vysoko byste ho ve svojí filmografii řadil vy? Bez ohledu na to, že v něm vaše postava taky vede hospodu …
Tomáš Hanák: Vzhledem k tomu, jak je povedenej, bych ho řadil vysoko. Ještě i proto, že jsem se tam potkal s úžasnýma sestrama Norisovýma, který jsou úžasný ženský. A pak jsem poznal i jejich rodiče, což bylo hrozně hezký.
Ale kdyby se mě někdo ptal, co mě v mojí kariéře uspokojovalo nejvíc, tak to budou filmy a seriály s Karlem Smyczkem, protože to ční nade vše. To je filmař tělem i duší a i jeho televizní věci byly filmařsky prostě dokonalý. Štáb mu byl vždycky oddanej a on všem na konci natáčení vždycky uctivě poděkoval za práci. Třeba přišel a jemně říkal: „Nezapomeň, že v tom předchozím obraze jste se pohádali.“ To byla čest. Takže Rebelové, i výtvarně, hrozně príma a pěknej film, kterej nezestárne. S Vorlem natáčení taky moc dobrý, ale jinak jednoznačně Karel Smyczek.

FDb: Když jsem dělal rozhovor s Filipem Renčem, ptal jsem se ho, jaké má Tereza, hlavní hrdinka s tváří Zuzany Norisové, příjmení. Odpověděl: „To nevím. V tom filmu se neoslovuje. Tak třeba Renčová. (smích) Nebo Hanáková. Její otec byl Hanák, tak Hanáková.“ Měl jste nebo měl byste pro ni i pro jejího otce, kterého jste hrál, vymyšlené nějaké vlastní příjmení?
Tomáš Hanák: Ne. Měl jsem co dělat, abych vedle Norisovic holek vůbec normálně fungoval. Na nich si dal Stvořitel opravdu záležet, představuju si ho, jak si našel konečně volnej večer a řek si „tak, a teď udělám dvě bytosti, takový výkladní skříně ženskýho rodu, na který bude radost nejen se dívat, ale i s nima mluvit. Anebo s nima jen mlčet.“ A dílo se zdařilo. A kdo to nevidí, je diskutér pod libovolným článkem v Parlamentních listech.

FDb: Další, v dobrým slova smyslu specifickej film, ve kterým jste si zahrál, byl Mazaný Filip. Jak probíhala příprava na tuhle roli? Načítal jste si knihy Raymonda Chandlera, abyste třeba mohl některý vtípy posunout ještě dál?
Tomáš Hanák: Hrál jsem postavu, ale samozřejmě jsem nečet ani jednu knihu. Teda akorát jsem si přečet Vysoké okno, abych byl trochu připraven. Ale je pravda, že Václav Marhoul je pedant a má úplně všechno jasně připravený. U něj je herec nástrojem v rukou režiséra a plní přesně pokyny, což by potvrdili i herci z Tobruku. A já to vim sám, protože tam se jelo znovu i kvůli intonaci nebo posunutí ruky na pultu. Takže tam moc svobody projevu nebylo, ale proč ne, když ten výsledek pak stojí za to …
Pak byly naopak natáčení s režisérama, který byli nadšený z toho, že tam mají Sklepáky a říkali: „Tak tam něco udělejte a lidi se zasmějou a bude to žert.“ A když to pak člověk vidí v tom filmu, tak si říká, co to bylo za blbost. Taková „cochcárna“, jak říkávala Věra Chytilová.

 










 

FDb: Zminil jste Václava Marhoula, takže nemůžu nezmínit skutečnost, že v Nabarveném ptáčeti zazní vaše písnička, kterou jste složil v jazyce interslavic …
Tomáš Hanák: To bylo v hospodě po zavíračce, kdy jsem si vzal překladač a s pomocí směsi ruštiny a ukrajinštiny a běloruštiny jsem vytvořil nějakej umělej jazyk a hledal slova. Byla to volná jízda, která i díky spolupráci s Petrem Ostrouchovem zní autenticky. Pak jsem dokonce dostal i dopis od nějaký katedry staroslověnštiny z Univerzity Karlovy, že jsem ten text napsal dobře.

FDb: Co se zahraničních projektů týče, objevil jste se například v Kletbě bratří Grimmů. Jak vzpomínáte na to natáčení?
Tomáš Hanák: Potkal jsem se s Terry Gilliamem z Monty Python. Už to by přece stačilo! A potkali jsme se potom ještě dvakrát. Posedlej filmem a filmem i zničenej. Komik chrlící nápady. Dlouhý léta, Terry! A naučil jsem se, že v americkým filmu herec role číslo 6 nesmí nikdy běžet na plac! Musí chvíli počkat v karavanu a pak klidně, důstojně a soustředěně kráčet před kameru. Matt Damon měl sousední karavan a byl úplně a absolutně normální a skromnej. Možná poprosím děti, aby mi na náhrobní desku nechali vytesat „Tady leží šmírák Hanák, co točil s Gilliamem!“

FDb: V Nižboru vedete hospodu. V sousedních Stradonicích shodou okolností bydlí Roman Skamene, kterej taky vedl hospodu, ale nedopadlo to dobře. Stejně tak třeba Michalovi Suchánkovi se tenhle záměr taky úplně nevydařil. Váhal jste na začátku, jestli se do toho pustit?
Tomáš Hanák: Neváhal. Tohle jsem vůbec nebral do úvahy. Chtěl jsem zachránit objekt. A když jsem začal tu rekonstrukci, tak jsem vydělával tak velikánský peníze, že mi bylo úplně jedno, jestli by tam sedělo pět lidí, který by si četli a dřímali u piva.
A potom, když se tam navalily ty tsunami hostů, tak bylo potřeba vybavení kuchyně. Teď tam denně pracuje dvanáct nebo čtrnáct lidí. A to už je něco jinýho. Takže na ten provoz mám lidi, protože nejsem schopný proniknout do tajů ekonomiky a ekonomie provozu a cash flow. Ale jsem do značný míry pyšnej, že to jede, přestože většina umělců, vlastně včetně Bolka, na tom ztroskotala. Ale myslim, že za tim je zase určitá laxnost, že je mi to celkem fuk. Stresuju se akorát tím, že musim bejt mezi hodně lidma.

FDb: Kromě možnosti ubytování, která tam pořád je, byl prapůvodní záměr udělat tam spolu s hospodou i muzeum hraček …
Tomáš Hanák: To byl, byl na to vyčleněnej vagon. Ale když se otevřelo, tak se zjistilo, že tam chodí tak strašně moc lidí, že kuchyně nemá dostatečné kapacity, a tudíž místo muzea budou nerezový stoly, ledničky a hnětač těsta.

FDb: V České televizi teď běží seriál Osada. Čím si vás získal, kromě toho že se natáčelo v podstatě u vás za barákem?
Tomáš Hanák: U mě v hospodě se objevil Radek BajgarPetrem Kolečkem a s produkcí. A říkali, že by pro mě možná měli roli. A já jsem řikal, že už mě to vlastně nebaví. A oni: „Ale natáčí se to tady v Nižboru.“ A to se karta samozřejmě obrátila. Navíc jsem o Radkovi Bajgarovi věděl, že dělal medicínu a pak ještě žurnalistiku. Vždycky mě zajímá, když dělá režiséra někdo, kdo má zkušenosti z jiných oborů. Ta práce s ním byla velmi příjemná. A ty stavby, co tam kolem rybníka vytvořili architekti, to je mistrovský dílo! Podle toho, jak jsem četl scénáře, by se hodnocení mělo posunovat nahoru. A pokud se dostane dostatečně nahoru, tak příští rok bude pokračování. A pak další a další a pak se jednou na place zastaví Zubatá a už holt žádný pokračování nebude. Taky dobře.


PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU S TOMÁŠEM HANÁKEM JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Vorelfilm
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Festival pana Rifkina Dnes

Než oslavil osmdesátiny, režíroval Woody Allen pětačtyřicet celovečerních filmů. To se psal rok 2015. Šest roků poté... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení