NOVĚ můžete filtrovat filmy a seriály také dle streamovacích služeb

Recenze: Last and First Men

Vydáno dne 19.09.2021 (334 přečtení)
Filmová báseň, kterou uvidí diváci a divačky před uvedením do běžné distribuce na Febiofestu, přestože by se vzhledem k tématu/tématům určitě neztratila ani na festivalu Future Gate, kór na letošním ročníku, který se věnuje postapokalyptickému žánru a který stále probíhá.

 










 

Filmová báseň je hodně svérázná disciplína, ale pro festivalové obecenstvo nikoli nevhodná.  Do značné míry tou až doteď poslední, která šla do kin, byla ta s názvem Aquarela. Mezi ní a Last and First Men rozhodně najdeme rozdíly. Nejvýraznějšími budou délka – tam 90 minut, tady jenom sedmdesát. Dále nutno zmínit soundtrack – tam metalový, tady připomínající hudbu, která zazní v těch projektech Denise Villeneuvea (jemuž se děkuje v závěrečných titulcích), pod které se coby skladatel podepsal Jóhann Jóhannsson (Zmizení, Sicario: Nájemný vrah, Příchozí, Blade Runner 2049), pro něhož zůstane tento počin jediným celovečerákem, které současně také režíroval, byť byl zcela dokončen až po jeho odchodu.

Jak známo, na Oscara dvakrát nominovaný Islanďan byl před třema rokama nalezen mrtvý, přičemž se ukázalo, že příčinou smrti byla podle všeho zabijácká kombinace medikamentů s kokainem. Při tak vysokém pracovním tempu si zkrátka musel nějak dodávat energii. Kinematografie zmíněného ostrovního státu šla v posledních rokách hodně nahoru – viz oceňované tituly Vrabčáci, Kamenné srdce nebo Bílý bílý den. Hlavní tvůrce však pro natáčení nesetrval doma, aby ukázal unikátní islandskou přírodu, takže to za nej musel vzít Rudolf Havlík se svojí Minutou věčnosti.

Kdepak, Last and First Men je audiovizuální dílo, které se natáčelo na Balkáně u tzv. Spomeniků, tedy futuristicky vyhlížejících monumentů, které máme, na rozdíl od soch na Velikonočním ostrově, na dosah ruky. Po celou dobu se pohybujeme v jejich (těsné) blízkosti a buď po nich „kloužeme“, nebo je sledujeme ve statických záběrech. Ty vznikly za pomoci šestnáctimilimetrové kamery, takže jsou černobílé a nepostrádají typické zrnění. Zároveň však nelze nezmínit skutečnost, že se jedná o klasický moderní formát, tj. nikoli 4:3 či podobně archaický/artový.

 










 

Díky tomu může vizuální stránka více vyniknout, ale přitom pořád platí, že jsem si během promítání několikrát vzpomněl na sci-fi Svět za sto let, která by nevznikla nebýt spisovatelského i scenáristického přínosu samotného Mistra, tedy H. G. Wellse. Tehdy se psala 30. léta a na jejich začátku napsal Olaf Stapledon fiktivní text, který Jóhannssona rovněž výrazně inspiroval a který se dá v současnosti považovat za ještě aktuálnější než tenkrát. To vše za doprovodu působivé hudby a voice overu Tildy Swinton, která k nám promlouvá z budoucnosti vzdálené dokonce 200 milionů pozemských let!

Last and First Men
předkládá mimořáně pozoruhodné, hluboké myšlenky. Protože se však jedná o filmovou báseň, předkládá je záměrně zbytečně komplikovaným způsobem. Zazní třeba něco ve smyslu „telepatie šla do háje, tak se lidé vrátili k vokálnímu symbolismu.“ Místo obyčejného „telepatie šla do háje, tak si lidé zase začali normálně povídat.“ Mimochodem těch druhů lidí může být až osmnáct. Řeč bude o jejich rozkladu, o prastarých tajemstvích, o meditaci, o ovlivňování minulosti, o lidské duši nebo o hvězdách. Hlavně se musí pozorně poslouchat … Ne, nedá se tvrdit, že by Last and First Men svým konceptem nějak překvapili, i když se rozhodně nevidí často. Ale kdo ví, třeba v budoucnosti právě takového filmy budou stejně populární, jakou jsou v současnosti Marvelovky.

FOTO: Artcam
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Kryštof

Nejsilnější víra je víra ve svobodu aneb drama s výborným, leč nešťastně zpracovaným n&aa... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení