Během své obdivuhodné kariéry hrál pomstychtivého desperáta, mafiánského bosse či odpadlického plukovníka. Tentokrát – údajně bez nároku na honorář – ztvárňuje pana McCarthyho (nikoli Cormaca), jenž natáčí snuff filmy. Indián Rafael za ním zajde s tím, že se chce dobrovolně nechat před kamerou umučit k smrti. Ale i kdyby nic takového nepožadoval, stejně se nejedná o člověka, ze kterého by si měli jiní vzít příklad. Nedávno ho totiž pustili z vězení za výtržnictví i přepadávání, k tomu chlastá a se svou ženou Ritou a dvěma dětmi bydlí ve skromné komunitě hned vedle skládky, kde to vypadá jako v post-apokalyptickém světě a kde tudíž lidé nežijí, nýbrž pouze přežívají. O svém záměru pochopitelně dlouho nikomu nic neřekne, přestože inkasoval padesát tisíc dolarů předem! Na ruku!
Hlavní hrdina si naplno užívá se synem při nakupování v supermarketu a snaží se všem udělat radost, což platí dvojnásob pro manželku Ritu, jak dokazuje něžně nasnímaná milostná scéna. Z filmu tedy v žádném případě nesálá osudovost, resp. nepříjemný pocit z nevyhnutelně se blížící fatální události, která některým postavám zcela zásadně změní život. Nečekejme nic ve stylu Ukamenování Sorayi M., Umučení Krista a už vůbec ne John na konci zemře. Rafael se prostě snaží napravit všechno zlé, co provedl, a možná se kvůli svému předchozímu počínání považuje za špatného člověka, takže svoje rozhodnutí vidí za férové. Ale jestli má být kvůli tomu tím statečným (originální název zní The Brave)? Tohle označení sedí spíše na jeho malého synka, který se snaží matku bránit před gaunerským kamarádíčkem svého otce (Luiz Guzmán), který si myslí, že může cokoliv, zvláště když je zrovna sjetý.
Bojovník je film, který pro Johnnyho Deppa evidentně hodně znamená. Svědčí o tom také skutečnost, že jej prý kvůli špatným recenzím nikdy neuvedl v USA, a to ani v kinech, ani na VHS/DVD/Blu-ray nosičích. Tamní trh by mu přitom s velkou pravděpodobností stejně dokázal zajistit slušný balík, neb už tehdy byl široké veřejnosti dobře známý. Nicméně tady byl komerční úspěch skutečně až druhořadý. Film se do značné míry nese v podobném duchu, jako některé další nezávislé americké „fláky“ z devadesátek. To znamená, že kdyby se k němu autor odhodlal třeba až o deset roků později, jistě by minimálně z vizuálního úhlu pohledu vypadal jinak. Zároveň nutno podotknout, že díky tomu, jak je příběh vyprávěný (mj. není od věci si všimat detailů), jest záhy jasné, že se v závěru nedočkáme žádné explicitní řezničiny á la Hostel. Jediná brutálnější scéna tak funguje jako jakýsi její předvoj. Bojovník je zkrátka film, který má myšlenku a celkově vzato dopadnul nad očekávání dobře. Proto vlastně malinko zamrzí, že Johnny nerežíroval víckrát.
FOTO: cinema.de