Během svojí kariéry, která započala ještě v 70. letech, si Zemeckis vyzkoušel projekty jak seriózní, tak komediální a ryze zábavné. Dobře známá je jeho slabost pro efekty. Od Vítejte v Marwenu to vypadá, že bude režírovat cokoli, kde bude moct tuhle svoji libůstku uplatnit. Takže nepřekvapí, že právě předělává Pinocchia – jakoby nestačilo, že pohled Mattea Garroneho to dotáhnul ke dvěma oscarovým nominacím. Některé jeho projekty (např. Smrt jí sluší) jakoby vznikly jenom proto, aby si vyzkoušel, kam lze v dané době posunout hranice. To znamená, že pro samé triky nebylo nutné příběh řádně rozpracovat. Jako jeden z prvních si pak vyzkoušel technologii Performance capture (Polární expres, Beowulf).

A s Čarodějnicemi měl další ideální příležitost, protože se jedná o pohádku pro děti. A v té se obvykle vyskytují čáry a kouzla. Tenhle počin vzniknul podle knihy Roalda Dahla, jehož předchozí adaptace se nesetkaly pokaždé s jednoznačně kladnými ohlasy (Karlík a továrna na čokoládu, Fantastický pan Lišák, Obr Dobr). Nejde jim ovšem upřít jistý výchovný podtext. V Čarodějnicích jest naprosto jednoduchý, totiž že děti by si nikdy nic neměly brát od cizích lidi! Lhostejno, jestli od mužů nebo od žen. Ačkoli u žen to ve finále tuplem nemusí být bezpečné.

Tak jako sci-fi Oni žijí (s Čarodějnicemi jinak pochopitelně zcela nesrovnatelná) ukazuje, že mimozemšťané jsou mezi námi a díky maskování vypadají jako lidi, Čarodějnice se nás snaží, resp. spíše děti, přesvědčit o tom, že tyto bytosti jsou skutečné a že nemají děti rádi. Může to být kdokoli – sousedka, učitelka, řidička autobusu … Celý příběh nám vypráví člověk, se kterým se musíme kvůli vyprávění vrátit na konec 60. let minulého století. Jde o Afroameričana, přičemž herců černé pleti se v tomto bijáku – na rozdíl od jeho knižní předlohy – objevuje celá řada. Chlapec teď žije s babičkou (tradičně velice dobrá Octavia Spencer), která toho o čarodějnicích nějak moc ví.

 










 

Ví, že ony musí nosit rukavice, aby skryly svoje nelidské hnáty. Místo nohou mají zase pahýly a jsou plešaté. Stačí chvilka nepozornosti a vaše dítě může skončit jako obří slípka nebo myš. Jasně, není to žádná proměna jako podle Franze Kafky nebo podle Davida Cronenberga, ale i tak může být některým rodičům dost nepříjemná – viz matka Bruna, což je kamarád hlavního hrdiny (malinko Otakárek z Bylo nás pět). Od té doby se víceméně všechno točí kolem kouzelného lektvaru, který dokáže vrátit věci zase do normálu. Nedá se tvrdit, že by zrovna tohle byla nějaká jó velká zábava, u které bychom se hodně nasmáli, to se zrovna říct nedá. A že bude práce 2D animátorů a 3D kompozitorů na špičkové úrovni, to se dalo čekat. Takových projektů však v současnosti vzniká ročně celá řada.

Postavy se někdy chovají divně, jako kdybychom měli sledovat nějakou alternativní realitu. Když to vezmeme z toho úhlu pohledu, že v našem skutečném světě není možné jen tak proměnit holčičku ve velkou slípku, tak určitě. Ale i pohádky jsou přece o tom, že se pozemšťané diví, když se stane něco kouzelného, nadpřirozeného. Vzpomeňme třeba jenom na toho hostinského z motorestu v Dívce na koštěti, který konsternován prohlásí poté, co se stal svědkem čar a kouzel, že „se dá k myslivcum.“ Sledovat myšky v jejich snažení není vyloženě nezajímavé, zvláště když ho občas přiblíží svým nezaměnitelným hlasem Chris Rock, nicméně už přece existuje tohle dílko, a taky Stuart Little. A co Anne Hathaway? Ta jako záporačka pro rodinný počin není špatná. Jenom ten rádoby záporácký přízvuk je naprosto zbytečný.

Čarodějnice jsouv podstatě remakem, jelikož tuhle jinou verzi stejné knižní předlohy, můžeme zhlédnout od roku 1990. Rozhodně to není nezajímavé srovnání. Přesto není sporu, že existuje celá řada lepších fantasy pro děti, které byly natočeny v USA. Pro odrostlejší diváky jsou tady výživné Čarodějky, které se jednak dočkaly mužské vykrádačky, a jednak tohoto, což je něco mezi remakem a sequelem. Čarodějnice jakožto temnější pohádkové, resp. někdy opravdu nejen pohádkové bytosti zkrátka pořád táhnou, což je dobře. Tedy pokud o nich nevypráví Robert Eggers (Čarodějnice), nýbrž třeba Mike Schaerer (Malá čarodějnice).  

P. S.: Na DVD se jako bonus nacházejí VYNECHANÉ SCÉNY. 


FOTO: cinema.de