Pád asteroidu Agatha 616 život na Zemi výrazně změnil. Kvůli úniku chemických látek začala i malá zvířátka růst do veliké výšky. Pobyt na povrchu se stal nebezpečným. Proto lidé vesměs přežívají v podzemních bunkrech. V jednom takovém pobývá i Joel, jemuž apokalypsa utnula slibně se rozvíjející vztah s dívkou Aimee. Teď je s ní v kontaktu přes rádio, dokud není spojení s neznámých příčin přerušeno. Joel není žádný John Rambo či Ellen Ripleyová. Při stresových situacích prostě zamrzá … ale zato umí vařit. A spolubydlící ho mají rádi. Minimálně sedm dnů trvající štreka na Jenner Beach vyžaduje odvahu a odhodlání, protože monstra můžou číhat de facto na každém kroku. Pro nezkušeného hlavního hrdinu bude přitom náročný po opuštění bunkru už první úkol – určit správný směr do zmíněné cílové destinace, kde se schovává jeho milá. Zvolí západ, zřejmě po vzoru fráze „Go west, young man.“

Post-apokalyptické počiny jsou, pandemii navzdory, stále oblíbené. Lásce a příšerám se v těchto týdnech daří na Netflixu se sledovaností dobře. Přestože v rámci žánru není snadné přijít s něčím originálním. Co si budeme povídat, tento biják má k originalitě fakticky daleko, ač si ho můžeme dát do širších souvislostí se současnou situací ve světě. Bohužel ale obsahuje i málo záživné pasáže, které nemají co do činění s tím, jak je natočený – jejich nedostatky pramení už ze samotného scénáře, pod kterým jsou podepsaní pánové zodpovědní za Rezistenci nebo Monster Trucks, což Láska a příšery opravdu nezapře. Přesto nakonec zaujme svým příjemným vyzněním, jaké zůstane i po tom nešikovném závěru, který tuplem podtrhává nezralost tvůrců.

Režie se ujal Michael Matthews, od něhož jsme mohli v roce 2018 vidět na Febiofestu projekt Pět prstů pro Marseille. Nedá se tvrdit, že se řemeslně někam posunul. Ani v dolarech třicetimilionový rozpočet mu nepomohl. Tedy triky nejsou špatné (jistě lepší než v jinak velice povedené Mlze, k níž ovšem vzhledem k tomu béčkovému provedení skvěle pasují), byť jsou zvláště u výbuchů dost znatelné. A taky se nelze ubránit dojmu, že některé příšery byly vyrobeny stejně praktickým způsobem, jako například blecha v Pohádce pohádek. No, nakonec asi nutno sportovně uznat, že při té absenci dalších očekávaných blockbusterů, jest cena Akademie za Nejlepší vizuální efekty za rok 2020 pro Tenet zasloužená.

 










 

Ještě během expozice se párkrát v retrospektivě vrátíme do onoho osudového dne, kdy se všechno začalo bortit. Podobně jako v Cestě, ačkoli ta chce být zcela seriózní a cílovou skupinou očividně nejsou teenageři, kteří by toužili buď po lásce, nebo po dobrodružství. Tam hlavní hrdina prochází krajinou se svým malým synem, tady ho doprovází šikovný pejsek, který si sám zkušeně hospodařil v opuštěném autobuse a který má osobní vztah ke kusu červeného hadru, což ve finále vlastně nemá žádnou hlubokou pointu.

A záhy natrefí na další dva příšerobijce, od kterých se toho bude moct spoustu naučit. Michaelovi Rookerovi bez problému věříme, že by si v případě takovéto apokalypsy dokázal poradit. A kdyby Láska a příšery nevznikla v roce 2020, nýbrž o deset roků dříve, nemůže být nejmenších pochybností o tom, že roli malé Minnow by se zhostila Chloe Moretz! Hlavní roli pak ztvárňuje a celý film s přehledem utáhne Dylan O’Brien, známý z trilogie Labyrint, jejíž prostřední část představuje mimořádně kvalitní ukázku post-apokalyptické sci-fi. Dá se směle tvrdit, že scény, ve kterých se v této podívané objevuje sám nebo se psem, jsou ty nejlepší. Třebaže Jessica Henwick působí jako herečka, jejíž kariéru se vyplatí dál pozorně sledovat.

Láska a příšery zkrátka není žádné objevné dílo a sotva se najde někdo starší dvaceti roků, kdo by ho chtěl vidět opakovaně. Na rozdíl od projektů typu Skautův průvodce zombie apokalypsou. Občasná scenáristická bezradnost se složitěji skrývá, nicméně nejde vyloučit možnost, že to celé má být nějaká sofistikovaná osobní metafora. Na druhou stranu, v takovém případě by se to asi obešlo bez „místa zaslíbeného“, což je takové klišé, jaké se ve filmech tohoto žánru objevuje pravidelně – viz kupříkladu loď Arcadia v sérii Resident Evil. Komornost á la povídání s robotkou MAV1S sluší Lásce a příšerám nepochybně více, než scény á la útok pískožroutské královny, i když účast krabího monstra vzhledem k tomuto kultovnímu nízkorozpočtovému hororu od Rogera Cormana samozřejmě potěší.

FOTO: cinema.de