Nejnovější film
Režisér a scenárista David Ayer už poněkolikáté nabízí variaci na chlapské přátelství. Vedle sebe staví dvě postavy, které koexistují pokaždé v lehce rozdílném vztahu. Všechno začalo s drsným thrillerem Training Day, ve kterém se setkali zkušený křivácký policajt s úplným nováčkem s ušlechtilými ideály, tj. šlo o zcela kontrastní figury. V Drsných časech došlo v podstatě na to samé. Akorát jeden byl neřízená střela, která mohla spořádaného nejlepšího kámoše se starostlivou přítelkyní snadno dostat do maléru. Policajtský poldové v Patrole se sice škádlí, ale jinak se jedná o tým, ve kterém by jeden za druhého položil život. A teď je tady The Tax Collector, kde jsou jasně daná pravidla o tom, kdo je nadřízený. A Creeper je nikdy neporuší. Ani tehdy, když se věci neudělají podle jeho nápadu.
V tomto směru se zatím David Ayer nikdy nespletl. Tentokrát nesází na velké hvězdy typu Christiana Balea či Jakea Gyllenhaala, ale na méně známé či neznámé, povětšinou nepřekvapivě latinskoamerické herce a herečky. Hlavní role připadla Bobbymu Sotovi, z jehož pohledu lze vyčíst dobrotu, nicméně zároveň mu věříme, že by byl schopný spáchat nějaký zločin. Přesto byla jen otázka času, než se najde někdo, kdo té jeho světlé stránky využije ve svůj prospěch. Jelikož se jedná o film Davida Ayera, nemůže v menší roličce chybět Cle Sloan. Chtěl jsem napsat v kladné roličce, avšak která z postav jest v tomto bijáku výhradně kladná, že ano?!? Možná Janet v podání jedinečné Elpidie Carrillo (ano, je to ta, co se potkala s Predátorem), avšak tady se tuplem jedná o cameo, že si ji možná ani nevšimnete.
Jakkoli The Tax Collector jednoznačně nese rukopis Davida Ayera, kvalit Training Day, Drsných časů či Patroly (se kterými podle všeho sdílí stejný „universe“) úplně nedosahuje. Složité rozsoudit, proč tomu tak je. Postavy se chovají adekvátně ke svému postavení a k prostředí. A vzhledem k tomu, že losangeleské podsvětí musí zákonitě představovat hustou a spletitou džungli, není důvod nevěřit všemu, čeho se v tomto počinu dočkáme. Zasvěcovací řeč k nově povýšenému gangsterovi může klidně probíhat právě tak, jak ji vidíme. Vůdce jednotlivých gangů nepochybně můžou s ohledem na svůj latinskoamerický původ vykonávat takovéto rituály. A taky je jisté, že ať jsou gangsteři sebebrutálnější, svoji rodinu častokrát nade všechno hájí, ctí a zbožňují. A kdyby se nějakému členovi něco přihodilo, vzali by spravedlnost do svých rukou a rozpoutali by hotové peklo, dokud by se nepomstili.
Protože se nenatáčelo pod hlavičkou žádného hollywoodského studia, můžeme se dočkat několika nepředvídatelných a značně emotivních momentů. Nikdo nemůže Davida Ayera napadnout za to, že by ukazoval lidi s kořeny v Latinské Americe v negativním světle. Jednak proto, že každý polda z LAPD by nám jistě potvrdil, že takhle to prostě v L. A. chodí. A také kvůli tomu, že mezi Mexikány a borci z Jižní Ameriky má režisér hodně přátel. Trochu sporná je vedle nadřazeného a snad i zpohodlněného Wizarda postava Davidova strejdy. Ne proto, že vypadá jako George Lopez (aka pan Elektřina), nýbrž kvůli tomu, že nepůsobí dojmem někoho, komu bychom chtěli bezmezně naslouchat. Tohle má spíše co dočinění s respektem vůči starším (rodinným příslušníkům), jaký se nejen v Mexiku u všech obyvatel pěstuje.
The Tax Collector zároveň rozhodně není film, po kterém by si diváci řekli: „Ty vole, já chci bejt gangster v Los Angeles.“ Čerstvě třiapadesátiletý tvůrce nepřekládá zrovna uctivý pohled, na rozdíl kupříkladu od Johna Woo s Killerem, po kterém chtěla spousta lidí rozšířit řady Triád, nebo Takeshiho Kitana, jenž se ve své filmografii s oblibou věnuje světlé stránce Jakuzy (např. Ukrutnost). V podsvětí Los Angeles, jak už víme z Pulp Fiction, si zkrátka nikdo nemůže být ničím jistý. Dokonce ani ti, kteří jsou přesvědčeni o své nedotknutelnosti. Vždyť i ve světě bychom našli hlavy organizovaného zločinu, které nakonec dostihla ruka zákona/spravedlnosti/závistivosti/ctižádostivosti. Původně jsem chtěl napsat, že také závěrečné scéna není tolik úderná, jako v předchozích Ayerových scénářích. Jenže čím víc o The Tax Collectorovi při psaní této recenze přemýšlím, tím víc mně vychází, že i ona má něco do sebe.
P. S.: Chápu, proč se zrovna tohle dílko nadpoloviční většině lidí nelíbilo. A proto musím podotknout, že kdybych se s Davidem Ayerem někdy osobně setkal, měl bych s ním hodně o čem mluvit.
FOTO: cinema.de
