Jeden svět

Speciál: O pěti českých dokumentech … část PRVNÍ

Vydáno dne 14.01.2021
Vedle hraných filmů si také v minulém roce našlo tradičně cestu do kin několik dokumentárních. Většina z nich se prezentuje nejen pozoruhodným tématem, nýbrž i zpracováním. A my si ve dvou speciálech přiblížíme deset z nich. 
Jen dodejme, že dokumenty jsou seřazené podle abecedy:


ALCHYMICKÁ PEC

 











Jan Švankmajer je světově proslulý tvůrce velice osobitých surrealistických filmů, jaké v současné světové kinematografii téměř nemají obdoby. Dá se tvrdit, že se neohlíží na názor diváka, prostě si točí podle sebe, což mu stejně přineslo úspěch. V tomto dokumentu dostáváme šanci nahlédnout nejen do jeho tvůrčí kuchyně, ale zároveň se dozvíme i podstatně střípky týkající se jeho osobního života. Řeč bude samozřejmě o manželce Evě, ovšem dojde na další momenty, které se v jistém smyslu promítly do některých jeho filmů.
Jídlo, první dětský a nejen dětský dotek, kaše s krví, křeslo duchů, zkušenost s LSD, význam snů, které někdy bývají až nebezpečně realistické. Tohohle všeho se v Alchymické peci dočkáme. Avšak chybět nebudou ani další (filozofické) myšlenky, na kterých rozhodně něco bude. Řeč bude třeba i o japonském divadle Kabuki a symbolismu. Rohodně je skvělé, že tenhle zajímavý dokument vzniknul. Pojednává o další významné české osobnosti a originálním umělci, tak jako kupříkladu loňský Jiří Trnka: Nalezený přítel. Jedinečné dílo „Mistra loutkáře“ si totiž taky právem vysloužilo celosvětovou pozornost.


FREM














V době, kdy není snadné přijít s čímkoli novým, neokoukaným, se do českých kin dostal dokument FREM. Pod jeho vznik se mimo Viery Čákanyové podepsali za společnost Hypermarket Film také Filip Remunda a Vít Klusák. Nutno podotknout, že nové a neokoukané častokrát budí ve studiích, producentech, distribučních společnostech, kinařích i divácích a divačkách nedůvěru. FREM je svým způsobem experimentální počin, který se ale může pyšnit jedním primátem, čímž nemyslím, že by v něm účinkovala nějaká opice.
Ukážou se tučňáci, lachtani a nějaké to další zimní zvířátko, jelikož se natáčelo … na Antarktidě! Čeští tvůrci už natáčeli v Asii (Zatracení), v Americe (Mars), v Africe (Tobruk), ale co se nejchladnějšího kontientu týče, jedná se o premiéru. Oni se tam nehrnou ani tvůrci hraných filmů, u kterých není problém zařídit finance a veškerý potřebný komfort. Na první dobrou se nabízí třeba Odysea. Ve FREM (to slovo příznačně nic neznamená) dojde na hrátky s perspektivou, s odpadky, ale i s dinosaury, kteří před dávnými časy putovali po pangee. Unikátní a snad lehce bizarní záležitost, jaká přesto určitě stojí za zhlédnutí a za prožití!


K2 VLASTNÍ CESTOU

 











Klára Kolouchová se 25. července 2019 stala první Češkou a teprve dvacátou ženou, která vylezla na druhou nejvyšší horu světa. O výstup se z různých důvodů pokoušela třikrát. Už předtím měla zkušenosti s obtížnými vrcholky, nicméně o K2 se traduje, že je ze všech vysokých kopců tím nejobtížnějším. Ze základního pákistánského tábora je to pořád slušná štreka. Při první předloňské cestě jsme při lezení informování o aktuální výšce a o podmínkách, jaké pokus o zdolání provázely. Vskutku nic pro horolezce-začátečníky, kteří přitom už od poloviny 90. let paradoxně raději volí se šerpy cestu na Mount Everest.
Nejvyšší hora se nachází v Himalájích, zatímco na tu druhou je třeba vyrazit do Karákoramu. Klára kvůli splnění dalšího ze svých snů odjela pryč cca na tři týdny. Doma nechala manžela a dvě malé děti. Někteří, resp. spíše některé ji to vyčítaly, že opustí rodinu a sobecky si myslí na sebe. K tomu nelze než zopakovat, že podobné úvahy jsou naprosto zcestné a ujeté a tyhle předsudky z dávných dob by rozhodně měly ustat! Každý si přece může splnit sny, kde se mu zachce. Tím spíše, když pomůžou v dobrém smyslu zviditelnit nejen konkrétní osobu, ale díky jejímu výkonu současně celou zemi, ze které pochází. Protože jsem tehdy úplně nezaznamenal, jestli se záměr popdařil, držel jsem při sledování dokumentu Kláře Kolouchové palce, jako kdybych sledoval český tým na mistovství Evropy ve fotbale či na hokejovém světovém šampionátu/olympiádě. Její úspěch by měl být svým způsobem katarzí pro všechny diváky a divačky. Dokonce jsem si vzpomněl na díla Free Solo či Man on Wire. Kvůli tomu a kvůli té schopnosti inspirovat považuju K2 Vlastní cestou za nejlepší dokument loňského roku.


KIRUNA – PŘEKRÁSNÝ NOVÝ SVĚT

 











Celé město na dalekém severu se musí přestěhovat! Tak zní jasný plán. Kvůli velikému dolu se totiž země propadá. Někteří obyvatelé s tím nemají problém, jiní jsou hodně našvatní, že musí opustit své dosavadní domovy. Nadále však zůstanou polární záři na dohled. Poměrně zajímavé téma, ke kterému přidávají tvůrci poměrně nesouvisle další, která už zdaleka tolik zajímavá nejsou. Ze všech těchto loňských českých dokumentů zřejmě nejzvláštnější koncept, díky čemuž zůstává dojem docela rozpačitý. Že by za to opět mohla kdysi tolik proslulá, leč v současnosti se spíše pořád hledající FAMU?
Vedle důlního propadávání země, které by jistě nebylo marné využít coby námět pro hraný film, sledujeme také jednoho pana učitele, který chce ze svých žáků a žákyň vychovat slušné lidi. Dále jednoho arabského emigranta žádajícího o azyl a při této souvislosti rovněž o zimní oblečení. A pak tady máme holčinu se sámskými předky, která se musí potýkat s předsudky a která by se podle všeho chtěla stát maskérkou. Tyhle tři osudy by se určitě vyjímaly lépe v krátkometrážních dokumentech. Mnohem férovější by bývalo bylo sledovat situaci kolem dolu a výstavbu nového města, tak trochu podle vzoru Brasílie.


KRÁLOVÉ VIDEA














Rychlodabing na „VéHáeSkách“ byl ke konci osmdesátek a v první polovině devadesátek velice vítanou možností, jak zhlédnout hollywoodský velkofilm. Díky borcům, kteří překládali (nebo si dokonce vymýšleli), si mohli i lidé v tehdejším Československu a posléze v České republice užít americké bijáky s těmi největšími hvězdami, včetně Arnolda a Slyho. Co na tom, že deset rychlodabérů přišlo s deseti odlišnými, a s originálem kolikrát nesouvisejícími překlady? Přeci jen výbornou angličtinou nebo němčinou tady tenkrát vládnul málokdo. Sice bylo technologicky možné opatřit film titulky, nicméně rychlodabing se stal kultovní záležitostí, na kterou dodnes mnozí s nostalgií vzpomínají.
Sám si pamatuju na tenhle zážitek při sledování westernu Vinnetou v údolí smrti. „Zpátky, tady je to samej had.“ V Králích videa se tvrdí, že rychlodabing v podstatě skončil s Titanikem. Přeci jen potom začala autorská práva nabývat na síle i v zemích bývalého východního bloku (ačkoli samotné Rusko jakoby na ně pořád mělo poněkud svérázný pohled). Rychlodabérů byly desítky a každý měl nějaké své specifikum. A některé pásky zachytily i úsměvné okamžiky, třeba manželskou hádku. Nejednalo se ovšem o ryze český „vynález.“ Dostaneme příležitost si poslechnout i zahraniční borce. Tenhle dokument vůbec představuje svoje téma velice komplexně a docela se těším, až se na něj podívám znova. 


POKRAČOVÁNÍ TADY


FOTO: FDb.cz, ceskatelevize.cz, Film Europe, CinemArt
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Na cestě s mámou Dnes

Další počin, který byl uveden už na lednové přehlídce SCANDI, míří teď do běžné distribuce.&nb... celý článek

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz