Sám Zdeněk Svěrák, (spolu)scenárista Trháku, mně prozradil, že si s Ladislavem Smoljakem říkali, že tenhle film dělat nemuseli. Jenže postupem času se z něj stala kultovní záležitost, kterou patrně ještě více ocení filmaři nebo ti, kteří vědí, jak to chodí na filmovém place. Tím pádem jsou srozuměni se všemi možnými překážkami, které můžou nastat. Od nepochopení režisérova záměru přes mikrofon v záběru a špatné světlo až po jiné závazky zúčastněných a další zádrhely. Nicméně ti, kteří na place nikdy nebyli, dostanou příležitost nahlédnout do zákulisí natáčení a vlastně obecně do procesu výroby filmu.

Proto začínáme příjezdem scenáristy Jíši na Barrandov za dramaturgem. Jeho scénář měl být pravdivou sondou do života na vesnici. Vzteklý produkční sice mluví o „debilním paskvilu“ a „výplodu šílence“, nicméně záhy se ukáže, že tahle slova nepatřila scenáristovi, jako spíše režisérovi Kohoutkovi, který chce vše pojmout jako výpravnou, velkolepou hudební podívanou. Následuje casting, kde výběr probíhá poněkud svérázným způsobem. Hlavní je, že získáme nějaký přehled o postavách. A že se v Lipovci, kde se příběh odehrává, sešla vskutku pestrá směska.

S novými metodami přijíždějící pyrotechnik Ticháček, jemuž bude později nečekaně připsána sestra (kvůli finále, ve kterém se všichni musí oženit), se záhy po svém příjezdu zakouká do místní učitelky Elišky. Natolik, že si nepohlídá zapnutý rozhlas a mikrofon. Ta se ovšem stýká s nóbl panem Lenským. K tomu tady máme hajného, který od svých tří krásných dcer odhání nápadníky (pilota, pařeza a starou babičku s nůší), seč mu síly a flinta stačí. Výraznou figuru spatřujeme také v lehce popleteném panu Lukešovi, co rád vybírá ptačí hnízda, přičemž se mu tahle záliba stane osudnou. Jenže se to neobejde bez zapeklité dohry. Zedník Merunka je pro změnu vesnický šizunk, který rozhodně nepracuje podle socialistických standardů ... Nutno dodat, že Trhák se čemukoli politickému vyhýbá. A když už něco naťukne, obvykle je to rovněž pro čistě zábavní, satirické účely.

 










 

Několikrát nahlédneme do zákulisí, kde vedle žoviálního režiséra nechybí mladá klapka, kterou s radostí plácá po zadečku. Asistentka má co dělat, aby udržela v klidu produkčního, který si při překračování rozpočtu v návalu vzteku a frustrace neustále trhá oblečení. Skriptka se v režisérových rozhodnutích také postupně ztrácí. A scenárista nejenže přijde o hotelový pokoj, takže musí nocovat ve stanu, ale zároveň se nepřetává divit, jak jeho původní záměr mizí v nenávratnu a jak režisér příliš doslova bere text ve scénáři, což nejlépe demonstruje věta: „Je svěží jitro, před hájovnou stojí zaražený pilot.“ Jindy musí naopak napravit chyby, jaké při natáčení vznikly. A nemá přitom hledět na dožínky apod.

Vedle samotného natáčení probíhá projekce denních prací. Ono se to lehce píše, ale dělat to a nějak to umělecky ztvárnit … Současně je nutné se hlídat při rozhovoru s novináři. Jíša to zvládnul ukázkově, Kohoutek přesně naopak. Pro mnohé zřejmě nejznámější moment „až já takhle mávnu“ se prý ve skutečnosti přihodil jednomu českému důstojníkovi při velkolepé vojenské přehlídce. Dodnes je součástí nejen české popkultury, ale v podstatě i běžného života. Ostatně takových momentů bychom v Trháku našli více. Není náhoda, že se pod něj podepsali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Přitom vzniknul víceméně pouze jako odměna režisérovi Zdeňkovi Podskalskému za to, že nechal prvního jmenovaného zrežírovat skoro celý Kulový blesk, tj. další legendární komedii, která – co se legrace týče – netlačí na pilu a nechává ji přirozeně vyplynout ze situace.

Trhák je film, na kterém se vůbec podílela řada tehdejších význačných osobností – jak hereckých, tak třeba skladatelských. Režisér netradičně oslovil cca 10 textařů a skladatelů, kteří stvořili písně, jaké rovněž zlidověly. Trhák jednoznačně potvrzuje, že když se řada talentovaných lidí naplno oddá kreativitě, nemůže to dopadnout jinak, než výborně. Díky prostřihům a někdy nedokonalým kompozicím působí film velice živě a i proto dokáže zaručeně zlepšit náladu. Nelze nezmínit závěrečnou premiéru, kde nakonec není nutné půjčovat nikomu záda, a kde se diváci a divačky nechají filmem strhnout natolik, že nepříznivé počasí považují za filmové triky. Famózní a o ledasčem vypovídající zábava! Včetně toho, že „my Češi jsme stejně šikovnej národ.“ Trhák je nadčasový film, jelikož s nadhlem nahlíží na věci, které se díky systému, na jehož základě fungovalo Filmové studio Barrandov, nemohly ve skutečnosti přihodit. Zato v současnosti bychom například našli dost režisérů, kteří si myslí, že jsou zároveň nejlepší scenáristé a dramaturgové. Skvělé, že tenhle film vzniknul, protože je to … je to … je to Trhák!

FOTO: FDb.cz