NOVĚ můžete filtrovat filmy a seriály také dle streamovacích služeb

Recenze: La Llorona

Vydáno dne 26.09.2020 (554 přečtení)
Tento na letošním Febiofestu uvedený počin zasluhuje samostatnou recenzi. 
 










 
Tohle je jiný příběh inspirující se bytostí z latinskoamerického folklóru, než tento hollywoodský, který jsme v kinech viděli v minulém roce. Tuhle La Lloronu režíroval guatemalský filmař Jayro Bustamante a nutno podotknout, že z technického hlediska se jedná o téměř dokonalé dílo. Ke spolupráci znovu přizval svoji dvorní herečku a snad i múzu Maríu Mercedes Coroy a společně se rozhodli na "Plačící ženu" podívat z jiného úhlu pohledu. Na hororové momenty také dojde, nicméně o horor v pravém slova smyslu se v žádném případě nejedná. 
 
Generál Enrique Monteverde je pán přes osmdesát. Teď má být ovšem za velkého mediálního zájmu souzen za genocidu, jaké se měl dopustit na domorodém obyvatelstvu v době, kdy vládl Guatemale svou pevnou diktátorskou rukou. Celá záležitost je skličující pro celou rodinu, resp. celé osazenstvo (manželka, dcera, vnučka, bodyguard, služka), které se musí skrývat před davem za zdmi domu. Domu, ve kterém generál začíná slyšet ženský nářek a ve kterém se po příchodu nové služebné Almy začínají dít podivné věci. 
 
Startujeme jakousi motlitební seancí a pokračujeme soudním procesem, ve kterém dojde na výpovědi žen, které mluví jazykem cakchiquel. Režisér dokáže tím, jak pracuje s mizanscénou, spolehlivě vtáhnout do děje už od samotného úvodu. Nastoluje přitom důležitá témata a La Lloronu využívá v této lidsko-politické podívané ne jako zákeřnou bytost, která se přišla mstít, nýbrž jako nástroj k dosažení spravedlnosti (kupříkladu v Kmotrovi jím je mafiánský boss don Corleone, ale to sem teď nepatří). 
 
 










 
Režisér zároveň předkládá v podstatě jiný druh napětí, neboť tušíme, že i při dramatičtějších sekvencích se nemusí stát něco vyloženě strašidelného. Místo toho se dočkáme několika naprosto úchvatných obrazů - viz třeba v koupelně na vaně v měkkém světle sedící nahá Alma. Čili tady převládá zvědavost nad strachem. Zároveň v La Lloroně dochází, tak jako v řadě hororů, k takovým těm lehce bizarním událostem, resp. spíše výrazovým prostředkům, jaké v případě Jayra Bustamanteho rozhodně přinutí k zamyšlení (na rozdíl od Ariho Astera). 
 
La Llorona v podstatě nabízí, přesně to, co podle synopse slibovala. A to včetně pomalejšího tempa. Jedná se o ucelené a filmařsky vytříbené dílo, jakému k úplné dokonalosti brání snad jenom zkrácení některých zdlouhavějších sekvencí, ve kterých se děj nikam neposouvá a ani z vizuálního hlediska neobsahují nic mimořádného. Mírně zamrzí také poněkud nešikovný závěr, který lehce sklouzává k hollywoodskému stereotypu. Jinak ovšem tahle La Llorona zůstává podmanivým dílkem, jaké z paměti jen tak nevymizí. 
 
FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Lady Snowblood

V závěru roku 1973, konkrétně 1. prosince, si doma v Japonsku odbyl premiéru tento pozoruhodný počin, jaký... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení