Recenze: Pronásledovaný

Vydáno dne 26.07.2020 (288 přečtení)
Kate Beckinsale slaví 26. července narozeniny, takže neuškodí si připomenout nějaký z jejích filmů. Po krátkém rozhodování vyhrál jeden z těch nejranějších. 

 










 

Co se týče kinofilmů, debutem krásné herečky byla jedna z mnohých shakespearovských adaptací Kennetha Branagha Mnoho povyku pro nic. Pronásledovaný představuje její pátý celovečerák, který vzniknul v koprodukci Anglie a USA, jelikož se na jeho vzniku prostřednictvím svojí společnosti American Zoetrope podílel sám Francis Ford Coppola. A protože v něm jde mimo jiné o utonutí, není divu, že připomene jeho vynikající počin z roku 1963 nazvaný Dementia 13. Co se příběhu týče, ubírají se tyhle dva projekty dále jaksi jiným směrem.

V roce 1905 si malý David hrál se svojí ségrou-dvojčetem Juliet. U vody ji postrčil tak nešikovně, že spadla, praštila se do hlavy o kámen a následně se potopila. Přes veškerou snahu se ji nepodařilo zachránit. V roce 1928 přednáší David psychologii na univerzitě, kde striktně popírá existenci duchů, ač se s jedním možná setkal. Na jakési spiritistické seanci prohlásí ženu-médium za podvodnici, nicméně výčitky ho stále pronásledují. Dokonce natolik, že Juliet začne znovu spatřovat na nejrůznějších místech. Ledacos se změní, když zareaguje na dopisy od staré slečny Webbové, která tvrdí, že ji – shodou okolností v jeho rodném Sussexu – pronásleduje nadpřirozená entita. Sedne tedy na vlak a vypraví se celé záležitosti přijít na kloub.

Po příjezdu ho přivítá nádherná, svůdná a nesmírně žoviální Christina Mariell, která ho zaveze do rodinného domu, kde se seznámí s jejími dvěma bratry, s místním doktorem Doylem, a pochopitelně také s chůvou/tetičkou Tess, která se příjmením jmenuje Webbová. Tím výčet důležitých postav končí. Všechny, které obývají panství, se tváří býti mentálně lehoučce narušení (nebo to o sobě alespoň samy tvrdí). Ale rozhodně ne tolik, jako figury, se kterými jsme se potkali v E. A. Poe: Podivném experimentu, kde si Kate Beckinsale také zahrála na piáno, a jehož příběh se odehrával pouze o nějakých třicet roků dříve. Postupně se v domě začnou dít neobvyklé věci, kvůli kterým si David prodlouží pobyt a možná i začne věřit na existenci duchů.

 










 

Vzhledem k tomu, jaký mají některé postavy nástup a jak se opakují halucinace, nám film dává jasný návod k tomu, jak ho číst. To znamená, že hororový element a spolu s ním v ještě větší míře moment překvapení se záhy de facto úplně vytrácí. Druhý plotpoint už nemůže překvapit snad vůbec nikoho, takže scénář určitě není předností Pronásledovaného. Díky rutinní režii Lewise Gilberta, jenž má na kontě i tři Bondovky (Žiješ jenom dvakrát, Agent, který mě miloval, Moonraker), zase dostáváme pocit, že sledujeme televizní podívanou, jakou bylo a zřejmě stále je možné zhlédnout o víkendu třeba na Hallmarku. Tohle má tento „thriller“ spolčené kupříkladu s Americkou kletbu.

Suverénně největší předností Pronásledovaného je – vedle hezkého hereckého představení Kate Beckinsale, díky kterému by se případné pokračování mohlo klidně odehrávat i v současnosti – výborná dobová atmosféra, kterou předčí i slavnější tituly odehrávající se ve 20. letech minulého století, včetně některých, které v té dekádě opravdu vznikly!?! Výprava – lokace, dekorace, kostýmy zůstávají precizní i v závěru, kdy to všechno z dramaturgického hlediska začíná dosti pokulhávat, abychom se mohli dopracovat k té otevřené závěrečné scéně.

Pronásledovaný
se de facto už na samotném začátku mění z očekávaného výživného hororu v lehce naivní pohádku pro dospělé, která má ovšem přesto něco do sebe. Navzdory nedobré střihové skladbě, s ní souvisejících nešikovně naservírovaných akčnějších okamžiků (bouchnutí o kámen, náraz auta do stromu) s výjimkou sekvencí s pekelným ohněm, či zřetelnému použití dublérů v nahých scénách. Lewisi Gilbertovi tehdy bylo nějakých 75 roků, nicméně to ještě není důvod k tomu, aby byl film řemeslně takhle nezvládnutý, což občas vyvolává až úsměv. Stejně tak psychologický podtext v duchařských příbězích už jsme na stříbrném plátně zažili působivější. S traumatem s dětství se tady pracuje příliš přímočaře, s potencionální možností PTSD (David sloužil v první světové válce) se nepracuje vůbec. Takhle si nemůžeme být jistí, jestli je to skutečnost nebo recall, tj. jestli mimo jiné skutečně došlo na incest a jestli ta od prvního setkání očekávaná soulož nebyla pouhou spektrofilií.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2020, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.112/0.101
Partneři:
Hyperreality.cz | BigZoom.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz