Jeden svět

Recenze: Světla velkoměsta

Vydáno dne 15.09.2020
Navážeme na knihu Když Chaplin potkal Buriana a přiblížíme si film, který začal vznikat ještě za němé éry, avšak dokončen byl až po nástupu zvuku. To ale neznamená, že by se v něm mluvilo. 

 










 

Ve městě se za účasti mnohých občanů a představitelů, mezi nimiž nechybí český emigrant Rudolf Myzet (aka Rudolf Procházka), koná slavností odhalení jedné príma sochy. Jaké však následuje zděšení, když pod plachtou vyspává Tulák (aka The Little Tramp) – s botkami, kalhotami, fráčkem, knírkem, buřinkou a „špacírkou“. Jedinečná postava, kterou její tvůrce rozdával, rozdává a jistě i bude rozdávat radost prakticky po celém světě. Někdy by možná stálo za to se na ni zaměřit podrobněji, ale k tomu bychom museli nakoukat všechny filmy a všechny grotesky, ve kterých se vyskytuje, a ze kterých jeho představitel i v případě Světel velkoměsta částečně vycházel.

Zároveň ovšem veškerá klišé a očekávání částokrát staví na hlavu. Takže o překvapivé a zábavné momenty, které nutí k hlasitému smíchu, není nouze. Přestože zároveň nechybějí hluboce lidské emotivní situace, které především dojímají. Tohle je vždycky ošemetná záležitost a v historii nenajdeme zase tolik filmařů, kteří dokázali tu hranici upřímnosti (na úkor laciného citového vydírání) udržet vybalancovanou. Z českých luhů a hájů k takovým rozhodně patří Zdeněk Svěrák. Každopádně platí, že z tohoto úhlu pohledu tady Charlie netlačí až tolik na pilu jako třeba u Kida.

Druhá věc – a v tom by se od něj měli zvláště dnešní tvůrci komedií učit – že vždycky dokázal z dané situace vytěžit absolutní maximum, tj. i tehdy, kdy už obecenstvu připadá, že neexistuje gag či mezititulek, který by ji mohl posunout dál. Ve Světlech velkoměsta se takových situací objevuje v nějakých třiaosmdesáti minutách pět - socha, záchrana milionáře, večírek, oběd v práci, boxerský zápas. Všechny přitom slouží příběhu, protože tohle není groteska, ale nemohlo jich být víc, neboť bylo také nutné příběh posouvat až k tomu lehce rozpačitému a jakoby nedotaženému, předčasnému finále. Tam se určitě dalo pro větší prožitek ještě jednu scénu připsat.

Ačkoli je pravda, že už tak se tenhle počin výrazně prodražil. Nakonec to přineslo ovoce, protože zvukové efekty a vlastně i hudba naskytly příležitost pro další komické okamžiky (viz např. spolknutá píšťalka). Středobod samotného příběhu spočívá ve dvojím setkání. Jednak s milionářem, který když je napitý, je s každým kamarád. A naopak když je střízlivý, není kamarád s nikým. Jeho opilecká štědrost Tulákovi zajistila přízeň slepé květinářky (Virginia Cherrill), přičemž teď by jí a její babičce rád pomohl se zaplacením upomínky. Jenže šikovnosti zrovna mnoho nepobral …

 










 

Z řemeslného hlediska nabízejí Světla velkoměsta zajímavou studii. Souvisí to s tím, že Chaplinův perfekcionismus šel ruku v ruce s jeho genialitou – všechno muselo být dokonalé. A od všech vyžadoval stejně oddaný přístup, jaký měl on sám. Dost herců a hereček se proto nepřekvapivě později nechalo slyšet, že spolupráce s ním byla hodně náročná. Nicméně výsledek pokaždé stál za to! Třebaže to občas znamenalo opakovat jeden záběr více než třistakrát. To se pak způsob maďarského režiséra Bély Tarra, jenž nechává opakovat jetí až šedesátkrát, jeví býti naprosto normálním.

Když srovnáme tohle díloChaplinovými dřívějšími nebo s jinými tehdejšími skvosty (Metropolis, Východ slunce, Kabinet doktora Caligariho, Nosferatu, …), vyjde nám, že za nimi zaostává, co se řemeslné preciznosti týče. Kupříkladu v práci s časem, čímž nemám na mysli timing, si nepočíná v některých okamžicích zcela přesvědčivě (motání klubka, boháčova cesta do Evropy). Přesto se ve vyprávění neztrácíme. A hlavně – fakt je, že Charlieho tvorba není o preciznosti řemeslné, nýbrž obsahové. A v té zůstává v podstatě bezkonkurenční.

Světla velkoměsta nebudou nejlepším filmem legendárního komika, avšak pořád se jedná o výjimečnou podívanou, jaká v případě potřeby zaručeně zvedne náladu. I když ten happy end paradoxně trochu zamrzí, jelikož se přímo nabízelo, aby se ten milionář ze závěru vydával za květinářčina dobrodince a jednoduše ji sbalil na Tulákův úkor. Přesto v každém případě platí dvě věci: Zaprvé, že také se Světly velkoměsta Charlie předběhnul dobu, tj. zatímco v Cirkuse se projde osoba s mobilním telefonem, tentokrát položil základ moderního amerického wrestlingu. A druhá věc je, že Sir Charles Spencer Chaplin svou tvorbou výrazně ovlivnil Hollywood až do dnešních dnů.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Na cestě s mámou Dnes

Další počin, který byl uveden už na lednové přehlídce SCANDI, míří teď do běžné distribuce.&nb... celý článek

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz