Ano, většina z vás už určitě poznala, že Téměř dokonalá tajemství jsou remakem zmíněného italského snímku, na který se u nás v roce 2017 chodilo v hojných počtech. Avšak předělávku může klidně udělat každá země světa, tedy asi až na některé africké. Každý přece používáme telefon (v Evropské unii je už víc mobilních telefonů než lidí a v celosvětovém měřítku prý používají mobil i ti, kteří jinak nevlastní ani zubní kartáček) a každý nebo téměř každý v něm má informace, které dobrovolně nechce poskytnout žádné další straně, protože by to nemuselo dopadnout dobře. To platí také pro manžele. A možná v ještě větší míře.
Potencionální odhalení nevěry se v případě takové hry nabízí hned na prvním místě. Ovšem může se i stát, že se někdo dozví, že ho někdo jiný z kamarádů či kamarádek za zády pomlouvá. Bora Daktekin opsal i další věci jako jména většiny postav, výměnu telefonů, zatmění Měsíce či náctiletou dceru, která má přítele, co by jí rád vosouložil. Na rozdíl od svého italského protějšku opět skládá scénu z nejrůznějších záběrů. To se pochopitelně nabízelo, když většinu času strávíme v jedné místnosti, ovšem leckdy to může být spíše kontraproduktivní. Jindy to zase působí, že si není jistý, jestli chce dění držet více v dramatické nebo v komediální rovině, kvůli čemuž závěr úplně přesvědčivě nefunguje. Trocha nekorektnosti by filmu bývala prospěla! Takhle bude pouze nastíněna, ale záhy zase rychle urovnána, aby mohlo všechno dospět k očekávané a snad i lehce tuctové a patetické pointě.
Otazník visí rovněž nad hereckým obsazením. Na jednu stranu je fajn, že vidíme známé tváře, což platí desetinásob pro všestrannou Karoline Herfurth (kór když byla vynechána z Fakjů 3), jež zahraje skvěle roztomilou teenagerku, oběť lovce ženské vůně, svůdnou upírku, cílevědomou lesbičku, poctivou učitelku, ba i Malou čarodějnici, ale na tu druhou stranu je u Elyase M’Bareka a Jelly Hasse znát, že komediální rovina jim svědčí více. Fredericka Lau a šmrncovní Jessicu Schwarz jsme viděli už i v nekomediálních projektech, avšak nedá se tvrdit, že by se jednalo o herce, kteří by ve svém umění nějak výrazně vyčnívali. Ačkoli takové Téměř dokonalá tajemství ani nepotřebovali.
Téměř dokonalá tajemství by vlastně nepotřebovali ani stříbrné plátno (tedy kdyby v nich nehrála Karoline Herfurth, byť tentokrát v roli, kde není moc co hrát). Bývala by stačila možnost zhlédnout film kupříkladu na Netflixu, a pak dát tvůrcům hned napsat svůj názor na Facebook a Instagram, k čemuž vybízejí po závěrečných titulcích. Během nich sledujeme přeřeky, které bývá hodně zapeklité dabovat. Nicméně i tohle tvůrci českého znění zvládli výborně. Přesto by nebylo od věci, kdyby šlo v kinech zhlédnout taky verzi v originálním znění. Francouzské nebo severské filmy se přece taky nedabují. No, v každém případě platí, že Téměř dokonalá tajemství skutečně nejsou dokonalá, ale zato jsou jak tématem, tak v daných situacích a dialozích velice poplatná době. Své diváky a divačky si tedy určitě najdou. A klidně se může stát, že se jim budou líbit ještě víc než originál.
FOTO: Bontonfilm