V součtu produkčních a postprodukčních nákladů se dostaneme přibližně na částku 230 000 dolarů. Tržby nakonec činily bezmála 200 milionů. Původních 15 000 zaplatil sám režisér a scenárista Oren Peli, přičemž se údajně natáčelo v jeho vlastním domě. Jason Blum se dva roky snažil dostat film do kin, protože nikdo z distributorů neměl zájem. Nakonec se tenhle nízkorozpočtový Found Footage horor proměnil ve zlatý důl a zakladatel výše uvedené produkční společnosti poznal, že jde vyrobit za málo peněz hodně muziky. V nastoleném trendu pokračuje dodnes, ačkoli v naprosté většině případů bývá výsledek nevalných kvalit.

U tohoto projektu, který je stále snadno dostupný na DVD, to neplatí. Začínáme momentem, kdy v San Diegu v roce 2006 přijede za Micahem jeho přítelkyně Katie, aby bydleli společně. Problém je, že ona je zřejmě prokletá a paranormální entita ji z nějakého důvodu pronásleduje všude, kam se hne. Nicméně s Micahem se cítí bezpečně. Zprvu zřejmě i kvůli tomu, že se nebojí a že ledacos zlehčuje. Přestože zapnutá kamera odhaluje jevy, které se dějí, když oba spí, a které by se za normálních, neokultních okolností stávat neměly. Jenže postupně začne přituhovat a v souvislosti s temnými nadpřirozenými silami by se nic nemělo brát na lehkou váhu.

 










 

Víte, co se děje v noci, když spíte? Možná nic. A možná víc. Jemné pohybování dveřmi či jejich kompletní zabouchnutí. Rozsvěcování a zhasínání světla. Rozhoupávání lustru. Stahování peřiny ze spících lidí. Specifická forma náměsíčnosti. Kroky na podlaze. Nevysvětlitelné zvuky. A to je teprve začátek. Tedy do jisté míry, protože se nedá tvrdit, že by napětí a skutky gradovaly, což by při duchařině mělo být základem. Přitom nemá smysl opustit dům – ať půjdete k babičce, do hotelu nebo do ubytovny pro bezdomovce, bude vás to pronásledovat, jelikož to má zřejmě dobrý důvod. Naopak by asi mělo smysl rozsvítit, což se nestává.

Co se atmosféry a práce s nadpřirozenem týče, je Paranormal Activity rozhodně o kus dál, než kupříkladu V zajetí démonů 2. Avšak tomuto počinu v režii Jamese Wana nelze upřít, že pokud vás pronásleduje nějaký přízrak, je dobré znát jeho původ/totožnost, abychom s tím mohli dále pracovat. Jinak si v podstatě může dělat, co se mu zlíbí, a my proti tomu nic nezmůžeme, neboť nevíme, o co mu jde. V téhle poloze zůstaneme de facto po celý film (drobné náznaky nic s určitostí neosvětlí), takže de facto odpadá to, že nás duch záhy začne sr*t a přestaneme se bát. Pro většinu současných hororů je tohle prakticky neřešitelný problém, vzhledem k tomu, jak jsou napsané.

To Oren Peli se toho nebál a údajně i Steven Spielberg si musel dát během sledování pauzičku, jelikož pro něj nebylo snadné tu intenzitu rozdýchat. Ve finále byl víceméně na jeho popud natočen ten precizní závěr. Ani to, že má jedna z postav pro strach uděláno, nemusí nic znamenat. Stává se, že právě takové to schytají jako první. Nadpřirozené bytosti totiž nebývá od věci respektovat – kdo ví, v čem všem spočívá jejich nadpřirozenost. Kamera se může stát užitečnou hračkou. Nejen kvůli zdokumentování jinak těžko uvěřitelných jevů, ale také proto, že můžete předstírat, že co se děje kolem vás, není skutečné.

 










 

O tom se v Paranormal Activity nikdo nezmíní, i když je to patrné. Jakožto mimořádně smysluplnou pointu to zaslechneme v Záhadě Blair Witch, kterou při psaní o Found Footage hororu prostě nelze nezmínit. Mimochodem, Jason Blum v době, kdy pracoval v Miramaxu, tenhle horor o třech studentech, kteří vyrazí do lesů poblíž Burkittsville v Marylandu, odmítnul koupit a distribuovat, neboť nevěřil, že může být komerčně úspěšný. S Paranormal Activity tedy napravil zaváhání a spravil si chuť. Horor Daniela Myricka a Eduarda Sancheze však funguje ještě o něco lépe. Nejen kvůli tomu, že byl první (i tady se postavy jmenují stejně, jako jejich představitelé), ale důležitou roli hraje také prostředí v jinak liduprázdných lesích a naprosto věrohodně podaný mýtus o Rustinu Parrovi a čarodějnici z Blair.

Paranormal Activity je další výbornou ukázkou toho, že k natočení kvalitního hororu není potřeba obrovský rozpočet, na rozdíl od historických spektáklů či komiksových blockbusterů. Pokud jsou tvůrci dostatečně talentovaní a kreativní, můžou mít jejich postupy na diváky velice účinný efekt, přestože se možná shodují s těmi, které filmaři využívali už před šedesáti rokama. Za sebe musím napsat, že takovým projektům hodně fandím. Ale o to větší je pak zklamání, když se promění v bizarnosti typu The Visit. Paranormal Activity rozhodně šlo udělat ještě o něco lépe, nicméně i tak se jedná o velmi příjemný hororový zážitek. A to i přesto, že na duchy nevěřím.

FOTO: cinema.de