Docela důležitá slova z další klasiky Johna Carpentera, jakých v 80. letech vytvořil hned sedm. Oproti této předchozí se rozhodnul obejít bez Kurta Russella, ale ze starých známých povolal zpět kupříkladu Victora Wonga nebo Donalda Pleasence. A naopak touto podívanou započal spolupráci s Peterem Jasonem. Tím výčet nejznámějších jmen končí. Tedy s výjimkou camea Alice Coopera, který – tak jako kdysi na svých koncertech – neváhá použít kolo jako zbraň. Absence velkých hvězd však vůbec ničemu nevadí. John Carpenter opět dávkuje napětí postupně, až se dočkáme precizního závěru, který hravě strčí většinu současné hororové produkce do kapsy.

O co jde: stará kněžská eminence zemře s podivnou truhličkou v rukou. Dorazí tedy další kněz, který se pokusí přijít celé záležitosti na kloub. Protože když se ze všech věcí rozhodnul mít u sebe v poslední hodince zrovna tuhle truhličku, nemůže to být jen tak. Brzy se ukáže, že obsahuje klíč ke sklepení ve starém kostele, kde kdysi úřadovala pochybná, leč mocná sekta, a kde se ukrývá podivná hmota, v jejímž okolí se dějí neobvyklé věci. To opravdu nevěstí nic dobrého. Pomoci bude muset profesor Birack se svými studenty a studentkami, kteří kvůli bádání neváhají třeba aj zrušit rande. Respektive profesora oddaně následují i tehdy, kdy ještě nevědí, že se bude nad něčím bádat.

Je fakt, že někteří studenti vypadají jako velmi dospělí (nebo) němečtí pornoherci s knírkem. Právě tento, který se jmenuje Brian (Jameson Parker), pálí za spolužačkou Catherine (Lisa Blount) a taky ji dostane. Snad za to může výbuch supernovy, že se věci dávají do pohybu. Slunce (?) hodně svítí a po ulici se potulují lidé, kteří se tváří trochu nepřítomně a kteří na sobě mají odpudivý hmyz. Toho se dočkáme i v pozdějších záběrech – viz okno s červy nebo hromady a hromady brouků venku na prostranství. Hodně typická věc pro italské Giallo horory. Bylo by velkým překvapením, kdyby Johna neinspirovaly. I vzhledem k těm brutálnějším, explicitnějším zabitím, jakým se předtím i potom spíše vyhýbal.

 










 

Jenže Vládce temnot se v první řadě prezentuje jedním vynikajícím nápadem, resp. dvěma. Prometheus tvrdí, že se člověk vyvinul z mnohem starší mimozemské kultury (tenhle biják od Ridleyho Scotta nebyl prvním, který to tvrdil, ale díky němu jsem nad tím poprvé začal uvažovat, protože tenhle nápad podává velice působivým způsobem, jakkoli jinak představuje spíše pochybný chaos), ovšem John Carpenter přišel s tímhle nápadem už ve Vládci temnot, kdy naznačuje, že sám Kristus zřejmě nebyl úplně člověk. A nelze opomenout ten hlasem doprovázený sen natočený na odlišnou kameru a zachycující temnou bytost u vstupu do kostela. Tohle prostě nemá chybu!

Navíc tady máme svým způsobem fascinující myšlenku, že sám Satan možná pouhým služebníkem vyššího zla jest! A tohle zlo se nazývá … Vládce temnot. Jenom zůstává s podivem, že více prostoru nebude věnováno té soše venku u plotu. Každopádně kdo ví, co přesně se skrývá v té zrcadlové bráně ... A klidně se taky dá věřit tomu, že když se něco šíří větší rychlostí než světlo, dá se cestovat časem. Sluneční světlo k nám na Zemi přece letí cca 8 minut, takže když se na Slunce podíváme, vidíme jevy, které se tam staly už před tímto časovým úsekem. Skoro se chce napsat, kam se hrabe Interstellar, za který bratři Nolanové vesměs sklidili veškerou chválu, přestože bez Kipa Thorna by jej nikdy nenatočili.

Hororové prvky postupně gradují, což by měl být jeden ze základních principů žánru. V současné době se tak ale příliš často neděje. A když, bývá finále spíše k smíchu. A nelze nezopakovat několikrát zmíněnou pravdu, že se postavy často chovají jako idioti, aby se mohlo stát něco strašidelného. To v případě Vládce temnot neplatí, jelikož nikdo delší dobu neví, jaké nepředstavitelné zlo se ve skutečnosti v podzemí kostela skrývá. Vědí to pouze profesor Birack a kněz, kteří tohle zlo rozhodně nechtějí pustit do našeho světa. A když se to ostatní dozví, jsou i díky přinesení „kompjůtrů“ a vytvoření laboratoře natolik zainteresovaní, že prostě nemůžou couvnout. Jinými slovy – osud lidstva jest znovu v rukou outsiderů!

 










 

Některé dialogy působí na první dobrou trochu úsměvně. A pak tu máme asijského komedianta Waltera, který se bohužel nesnaží být nad věcí a sarkastický, a který kamarádku Lisu provokuje tím, že jí říká Asiatko. A Lise se to nelíbí, přestože nezapře asijské předky. Jinak se příběh vyvíjí velmi poutavě. Nechybí prastará hmota s vlastním vědomím, nechybí zákeřná kapalina, nechybí lezoucí hmyz, podivná modřina, upadající hlavy či děsivá proměna. Chvíli to vypadá, že si všichni přestanou důvěřovat a že kněz ví možná něco, co ostatním neprozrazuje. Avšak s tímhle se dál nepracuje. Dojde však na zamyšleníhodné filozofické postřehy (např. o tom, že mravenci směřují k vyššímu cíli) … A obecně nemůže být díky atmosféře pochyb, že hrozba temnoty je více než reálná.

Vládce temnot se odehrává víceméně na jednom místě, tak jako Útok na 13. okrsek, Věc nebo The Ward. Tím se dá docela dobře ušetřit na rozpočtu, ale na druhou stranu bývá o to složitější udržet diváckou pozornost. K tomu je zapotřebí kvalitní scénář a nápaditá režie. Všechny uvedené tituly tyhle podmínky splňují, což zároveň podtrhuje, jak velký vliv měl na Johna Carpentera režisér Howard Hawks se svým Rio Bravo. Ostatně dvaasedmdesátiletý tvůrce chtěl dělat především westerny, jenže na ty se v době jeho začátků, tedy v polovině sedmdesátých let, přestalo chodit. Takže nakonec proslul jako tvůrce hororů a sci-fi a do dějin kinematografie se zapsal osmnácti výjimečnými a pozoruhodnými bijáky, včetně tohoto.

FOTO: cinema.de