Recenze: Singularity

Vydáno dne 12.08.2020 (551 přečtení)
I v České republice natáčená pěkná sci-fi s jedním výborným světoznámým hercem. 

 










 

V roce 2017 přišla společnost VA Industries s revolucí v oblasti robotiky. Dva roky poté už mají robota tři ze čtyř domácností a životní úroveň obyvatelstva výrazně vzrostla. Začaly vznikat i armádní stroje – něco jako Harvesteři z Terminátor Salvation. Nicméně se někde stala chyba, protože to, co mělo jednou pro vždy pomoci vymítit války a násilí, se stalo jejich posilovačem. Teď se píše rok 2020 a šéf společnosti Elias Van Dorne (možná Steve Jobs, možná Bill Gates, možná jiný známý inventor) se chystá přijít s absolutní novinkou, kterou oznámí na všech digitálních reklamních plochách ve městě. Nazývá se Kronos a je to systém, který nemnoho okamžiků po svém spuštění zjistí, že za všechno špatné na téhle planetě můžou lidé. A de facto přes noc se mu podaří téměř všechny masově vyvraždit.

Sedmadevadesát roků poté je Elias se svým poskokem stále naživu, protože se rozhodnul bydlet v Kronosovi, takže ani nezestárnul. Nadále monitorují se svými roboty okolí a snaží se zabít zbývající přeživší. Vypátrají Calii – holku okolo dvaceti, která však už má četné zkušenosti a nyní míří na místo zaslíbené, kam údajně roboti nemůžou, a kde by tudíž měli být všichni šťastní. Do cesty jí tedy přihrajou Andrewa (nikoli Člena naší rodiny), což je v jistém smyslu Terminátor. Takhle, nemá jeho sílu a odolnost, nicméně stejně jako on funguje na principu ‚živá tkáň na kovové kostře.“ Tedy víceméně. Calia netuší, co je zač ten, kterému dovolila, aby ji doprovázel, a ke kterému se v noci vždycky tulí. A to by ji mohlo v závěru mrzet. Tedy za předpokladu, že místo určení není pouhým mýtem.

Calia (Jeannine Wacker) dost připomíná Katniss Everdeen z Hunger Games. Na jednu stranu silná ženská hrdinka, ale na tu druhou i ona potřebuje někoho, s kým by mohla sdílet svůj nelehký hrdinský úděl. Na začátku je svět poměrně temný, takže to vypadá na inspiraci Blade Runnerem (2049). Později to zase trochu zavání Cestou. Putují na místo zvané Aurora, tedy se nabízí jistá podobnost s Arcadií v Resident Evilu a tak by se dalo ještě na pár řádků pokračovat. Na Singularity je znát, že rozpočet nebyl veliký, což sem tam poznamenalo především CGI efekty. Ani herecké výkony nejsou z nejzářivějších. A jak vidno, námět není z nejoriginálnějších. Přesto má tohle dílko něco do sebe.

 










 

Režisér s českými předky Robert Kouba se vydal natáčet i k nám, což je díky specifičnosti naší kotliny znát. Zřejmě trochu doufal, že by se mu mohlo podařit prorazit jako Garethu Edwardsovi s nízkorozpočtovými Monstry, a proto zvolil i podobný „road movie“ koncept. Tenhle jeho film díky působivému vizuálu vypadá dražší, než ve skutečnosti byl. Jasně, ne všechno, co uvidíme, dává smysl. Taky proto, že reakce postav na nějakou událost nejsou pokaždé zrovna adekvátní. A než zvolit blízké roky, by bylo adekvátnější zasadit původní robotický progres třeba až do roku 2035, kdy se odehrává příběh v Já, robot.

Další příklady: Jak je možné, že Elis může takhle ty dva na jejich cestě sledovat? To tam má nějaký minidron? Nebo vedle špičkových technologií využívá černou magii jako čarodějnice v pohádkách? Proč se Andrew a Calia fotí na polaroid, když zvuk a blesk může přilákat Harvestery (pamatujme, že nevědí, jaké má Elis možnosti)? Proč se musí Andrewovi „robocopsky“ zjevovat vzpomínky na minulý život? A závěrečná rozprava pro zvýšení napětí budí úsměv místo obav z blížícího se nebezpečí. Singularity si však zaslouží ocenit tu snahu, protože ta se u takovýchto komornějších projektů vždycky počítá.

Singularity je sci-fi, která si v podstatě všude na internetu vysloužila téměř výhradně negativní reakce. Trochu to až působí, že se hodně líbila pouze režisérovi, jeho rodině, hercům a herečkám. Nicméně si dovedu představit, že děti v rozmezí 10-14 roků by z ní mohly být docela nadšení. A vlastně nejen ony – vždyť i klidně dnešní čtyřicátníci si můžou říct: „Tý jo, kdyby tohle viděl, když mně bylo deset nebo čtrnáct, tak by to byla fakt pecka.“ Ano, Singularity je dosti naivní v tom, jak napodobuje už víckrát viděné (!), ale na druhou stranu kupříkladu to zjištění, že nikoli plevel sám, nýbrž lidé jsou skutečným plevelem této planety, má něco do sebe. Navíc se dočkáme několika parádních obrazů. Takže není dobré dát na negativní ohlasy, jelikož sledování tohoto bijáku může být zábava, přestože není pochyb, že hlavní záporák v podání Johna Cusacka (je-li to vůbec záporák) mohl díky Kronosovým schopnostem všechno vyřešit naprosto jednoduchým způsobem. A ze Singularity by tak byla ještě bezvadnější krátkometrážní žánrová jednohubka na nějakých patnáct minutek.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Světla velkoměsta

Navážeme na knihu Když Chaplin potkal Buriana a přiblížíme si film, který začal vznikat ještě za němé éry,... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení