Jeden svět

Recenze: High Life

Vydáno dne 14.05.2020
Pomalu plynoucí festivalový art s Robertem Pattinsonem a Juliette Binoche

 































 

Film o vězních ve vesmíru jsme už viděli. Jenže v této hloubavé, filozofující, meditativní sci-fi jde o něco úplně jiného než v Útěku z MS-1. Na Zemi byli nežádoucí, a tak byli posláni na vesmírnou misi s cílem najít alternativní zdroje a možná i nějakou tu jinou planety k přebývání. A samozřejmě vykoumat, jak by se dala odčerpat rotační energie z černé díry. Původně tady byli muži i ženy. Všichni se podrobovali experimentu doktorky Dibsové, kterou měli mnozí za čarodějnici, a proto jí říkali Vultura. Jejím záměrem bylo „zkoumat lidskou sexualitu v extrémních podmínkách.“

Jejímu počínání se delší dobu pokoušel vyhýbat člen posádky Monte, ale nakonec dosáhla svého. Po jejím dalším a ne zcela férovém skutku se narodilo děťátko. Holčička Willow teď se svým otcem, který žádné dítě nechtěl, putuje vesmírem. Je tedy svým způsobem v karanténě a po návratu „z venku“ se vždycky musí vydezinfikovat, což v současnosti asi bude blízké většině lidí. Větší část filmu tedy tvoří retrospektiva. V závěru pak nepřekvapivě naskočí titulky přesně v ten nejméně vhodný moment, nicméně to souvisí s tím, že tady vlastně o příběh ani tak docela nejde. Nějaký koncept je však přeci jen znát, takže se nejedná o nějaký vyloženě hardcore art.

Na druhou stranu není předností High Life ani vizuální stránka. Během sledování jsem si několikrát říkal, čím si tenhle projekt získal Roberta Pattinsona a Juliette Binoche. Je fakt, že oba v podstatě nikdy neměli problém s tím se vedle studiových bijáků objevovat i v nezávislých kouscích. High Life má ke Gravitaci daleko několik světelných let. Nic ve stylu Pandorum se taky nekoná. Maličko může evokovat Pasažéry nebo díky té zahrádce taky Silent Running. Nicméně svým způsobem má zřejmě nejblíže k Aniaře. Akorát s tím rozdílem, že na High Life je znát mnohem větší profesionalita.

 










 

Zároveň Claire Denis trochu podezírám, že chtěla stvořit svoji vlastní verzi 2001: Vesmírné Odysey, což padesát roků poté, co si tahle zásadní sci-fi odbyla premiéru, není úplně nejlepší nápad. Je znát, že režisérka dobře věděla, co dělá. A taky je znát, jak už bylo naznačeno, že se rozhodně nejedná o žádné improvizované dílo bez scénáře. Naopak si troufám tvrdit, že scénář byl pevně daný a pramálo se na něm mohlo na place změnit. Tedy nic ve stylu:

„Tak, a co si natočíme teď? Má někdo nějakej nápad?“

„Moch by tam bej třeba nějakej sexuální box, kam by se všichni chodili samostatně uspokojovat … Nebo by mohla ňáká holka vosouložit kluka, když by zrovna spal. Nebo by tam moch někdo říct, že není dobrý jíst vlastní ho*no a pít vlastní chc*nky. Nebo …“

High Life, pravda, obsahuje všechny uvedené nápady, ale s velkou pravděpodobností nebudou takhle improvizované. A jakkoli se to možná bude některým zdát nereálné, tahle další dystopie zvaná High Life nabízí důvody k zamyšlení, třebaže by ji bylo velice snadné spíše okamžitě odsoudit. Jedním z těch důvodů by určitě mohl být rok, ve kterém se má odehrávat. Jak v tom roce vypadá situace na Zemi? Monte s ní komunikuje, ale odpovídá mu patrně nějaký záznamník. A co se stalo na té psí vesmírné lodi? V první řadě jde však o tu filozoficko-meditativní rovinu a ta rozhodně není nezajímavá. Přesto by High Life byl asi pozoruhodnější zážitek, kdybychom si ho pustili zrychleně.

FOTO: Film Europe
Hodnocení autora: 6/106/106/106/106/106/106/106/106/106/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz