Všechny tyto filmy se nepřekvapivě odehrávají během druhé světové války, tak jako Králův nesouhlas. Král Haakon VII. musel čelit podobné situaci, jako Jiří VI. Výhodu měl akorát v tom, že nekoktal. Že se nenarodil v Norsku, nebyla nevýhoda, protože si ho zvolili sami občané a občanky v dávném roce 1905. Teď se posouváme do roku 1940 a Němci hodlají Norsko obsadit. Král tedy musí – mírně poníženě – prchat z Osla do čím dál menších měst a obcí. Mezitím se snaží německý velvyslanec Curt Bräuer zabránit zbytečným ztrátám na životech. A naopak mladík Seeberg hodlá svou zemi a svého krále bránit do posledního dechu.

A to se během husté bitvy může snadno stát, protože si počíná velice nezkušeně a hloupě. Alespoň, že ve finále rozpoznal, že útočí Němci. Do příběhu zasáhne zcela náhle, avšak jeho přítomnost je ospravedlněna setkáním s králem, když projížděl kolem. Mnohem více prostoru má v Králově nesouhlasu samotný král Haakon, jehož překvapivě neztvárňuje Pål Sverre Hagen, kterého jsme mohli vidět už v úlohách jiných dvou norských hrdinů a velikánů – Thora Heyerdahla a Roalda Amundsena. Král totiž vypadá jako Jesper Christensen, což byla rovněž výborná volba, tak jako v případě Karla Markovicse (Ďáblova dílna, Lída Baarová), který se do své role položil s opravdu velkou energií.

Ono hrát ušlechtilého Němce za druhé světové války představuje poměrně vděčnou úlohu. Bräuer v Norsku už nějakou dobu žije, takže mimo jiné zná tamní politiky, a dokonce se tam narodila jeho dcera. Ocitá se tedy v nezáviděníhodné situaci, kdy se snaží zabránit zkáze Norska, ale zároveň ví, že by nebylo dobré jakkoli naštvat svoje krajany-okupanty. A do toho řeší menší rodinnou krizi. A do toho se ve výborné scéně ozve při telefonním hovoru na druhé straně sám Führer! Ještě o level výše se nachází král Haakon. Pamatujme, že děj Králova nesouhlasu se odehrává v rozmezí nějakých tří dnů. Navíc v době, kdy neexistoval internet, takže se zprávy dostávaly k adresátům pomaleji a cestou se kdykoli mohlo něco „ztratit v překladu“.

 










 

Nesmí zklamat lidi, kteří v něj mají důvěru, ale zároveň ví, co může přinést případný odpor. Na tuhle situaci se žádný panovník nemůže připravit, dokud se do ní nedostane. Na jedné straně máme významnou motivaci, na té druhé potíž monstrózních rozměrů. Obojí pohání děj výrazně kupředu, přičemž jakýmsi vrcholem by měla být naplánovaná schůzka Curta s králem Haakonem (což klidně může být ze strany nacistů další past), tj. dvou nejvýraznějších postav ... Ačkoli bychom neměli zapomínat na následníka trůnu Olova a na jeho syna Haralda – současného norského krále, který si v Králově nesouhlasu ještě bezstarostně hraje na schovávanou.

Podobně jako v předchozím počinu Erika Poppea, také v případě Králova nesouhlasu to vypadá, že se snažil natočit jakési dokudrama (viz dále např. Lincoln, Toman, Baader Meinhof Komplex), tj. věrnou historickou rekonstrukci. Tomu by odpovídaly i ty hojné časové údaje (dokonce na minuty), které jsou však častokrát zbytečné. Nejen proto, že přece už z předchozí scény víme, na jakém místě se zrovna nacházíme. Tohle je v současnosti takový nešvar filmů, které byly natočené podle skutečné události. Sám režisér však v závěru titulků podotýká, že se nesnažil být historicky přesný, což je zvláštní, protože není důvod se nedomnívat, že právě takhle to tenkrát všechno mohlo do puntíku proběhnout. I proto, že se tady nikdo nesnaží být takříkajíc „Real American Hero“.

Králův nesouhlas věrně popisuje i jednotlivé fáze plánu Weserübung, jehož cílem bylo obsazení Norska a Dánska (pamatujme, že dánský král Christian byl Haakonův, resp. tedy Carlův bratr). Naštěstí ho nelze brát jako návod, jelikož s nejmodernějšími technologiemi by byl v jednadvacátém století tímto způsobem sotva proveditelný. V této souvislosti nelze nezmínit, že Králův nesouhlas bude nepochybně v pohodě srozumitelný všem českým divákům a divačkám, kteří kdy chodili do školy, neboť v tomto případě s námi Norové sdílí stejnou historii – také byli okupováni a také se nebránili, přestože k tomu měli prostředky. Takže ne že bychom si Královým nesouhlasem vyloženě rozšířili obzory, ale pořád se nesmírně poutavou formou dozvíme něco nového a důležitého, díky čemuž budeme zase o něco chytřejší.

RECENZE NA FILM ZEMĚ NADĚJÍ JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM ZAHRADNÍ ULICE JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM PSI NENOSÍ KALHOTY JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM MRTVÉ NECHTE SPÁT JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM CO TOMU ŘEKNOU LIDI JE K DISPOZICI TADY


FOTO: sfklub.cz