S antologiemi, neboli v tomto případě s povidkovými filmy, kde každou režíruje jiný tvůrce, to bývá hodně složité. Některé byly úspěšné, avšak povětšinou platí, že takový projekt bývá předem odsouzený ke komerčnímu nezdaru. Problémy prvního světa si na rozdíl od takových těch milostných psaníček Paříži, New Yorku, Havaně nebo Praze bere za cíl nepoměrně složitější a bohužel zároveň vcelku nesmyslné téma. A sice „starosti života v bohaté, průmyslově rozvinuté společnosti, nad kterými by obyvatelé třetího světa jen obraceli oči v sloup.“

Mezi jednotlivými povídkami se sem tam objevují i nějaké poučky, které jsou naprosto matoucí, neboť není jisté, jestli jsme náhodou nepřehlédli název dalšího příběhu. Někdy je to jenom řeka je povídání o týpkovi-editorovi, který má volný den a roupama neví, jak s ním naložit. Jeho nudu umocňují delší statické záběry, ať už sedí v parku, v kavárně nebo pak doma. Úvodní prostředí je téměř němé. Ve druhém kecá s kamarádem, mimo jiné o dalším kamarádovi, který má podobný dar jako Machete, tj. „he gets the women“). A v závěrečné sekvenci nám všechno dění popisuje z nějakého důvodu najednou vypravěčka. Jedná se vlastně o takové hezké a povedené školní cvičení. Pod tuto povídku se podepsala Anna Kopecká, bývalá programová ředitelka Febiofestu.

Člověk Kilimandžáro jako jediný uvádí přední české herce, jmenovitě Lenku Vlasákovou a Martina Fingera. A hned je to znát. Oba ztvárňují doktory, resp. ona doktorku. Chvilku to vypadá, že se podvádějí, ale i kdyby, o to tady nejde. Jde totiž zřejmě o kritiku zdravotnictví. Ona je v krajském městě nespokojená a ráda by vycestovala pracovat do zahraničí. Zrovna slaví narozky a od kolegyň dostane CD Karla Zicha. Doma si syn stěžuje na zablokovaná záda, a tak následuje absurdní snaha o vpíchnutí uklidňující injekce. Syn i přes velkou bolest zůstává hrdinou a matce věnuje CD Karla Zicha. Třebaže tu máme známé herce, filmeček stejně nezapře, že byl školní prací. V porovnání s poslední povídkou se ale nachází o několik úrovní výš.

 










 

Konzultace poslední den zkouškového období vypráví o tom, jak jeden laxní student může způsobit škodu několika lidem okolo sebe. Skoro všechno (s drobným artovým ústřelem) se odehrává v jednom kabinetě, kam tenhle student, jehož budeme za jeho drzý přístup brzy odsuzovat, zavítá za profesorem, aby mu řekl, že chce posunout termín povinné práce. Místo toho, aby ho okamžitě vyrazil a držel se svých zásad, s ním dlouze diskutuje. Jaký to bude mít dopad, se nedozvíme. Určitě se počítá, že se podařilo probudit zájem o postavy, za což můžou spíše dialogy než herecké výkony jejich představitelů. Jak má asi zapadat tahle epizoda do tématu? Snad jenom takto: Co je nějaká opožděná studentská práce proti hladu v Africe?

Problémy prvního světa jsou filmem, který třetí povídkou nekončí. Má schovaný kratičký dovětek „ze druhé strany světa“. Konkrétně z Izraele (což není úplně druhá strana světa, že ano?!?), kde ke slušnému rybáři přijde voprský rybář a společně chytí rybu. A pak se hádají, čí tedy bude. A poví si nějaký ten moudrý příběh, načež musí být každému jasné, jak tohle dopadne. A na zlomek sekundy je sledují okolo běžící běžci. To patrně patří k nějakému blízkovýchodnímu folklóru. Celý film mně trochu připomněl Dalších deset minut, akorát tam bylo téma smysluplnější. Protože co je komu kupříkladu v Bangui po tom, jaké malichernosti a luxusní potřeby řeší ve vyspělých zemích?          

FOTO: febiofest.cz