Recenze: Kursk

Vydáno dne 14.09.2019 (319 přečtení)
Drama o známé zkáze jaderné ponorky – pýchy ruského námořnictva, ve kterém se to hemží zajímavými jmény. 

Jenže zase: zajímavá jména ještě nedělají skvělý biják. Tady se vzhledem k osobnostem, jaké se podílely na vzniku, a také vzhledem k současným trendům dalo předpokládat, že uvidíme buď něco hodně ve stylu volné trilogie Petera Berga o skutečných událostech (tj. Na život a na smrt, Deepwater Horizon: Moře v plamenech, Den patriotů), anebo něco jiného, přičemž nebylo zřejmé, jestli v dobrém slova smyslu. Přestože: Luc Besson uvádí film Thomase Vinterberga podle scénáře Roberta RodataMatthiasem Schoenaertsem, Colinem Firthem a Léou Seydoux v těch nejpodstatnějších úlohách, přičemž cameo si střihne i legendární Max von Sydow.

Dánský režisér nezapře, že se kdysi spolu s Larsem von Trierem podepsal pod manifest Dogma 95. Do 12. minuty, než se Kursk navždycky potopí pod hladinu moře (v té době to samozřejmě posádka ani nadřízení na souši nevěděli), volí při rodinných scénách u Averinových a při svatební scéně jednoho z kolegů dokumentární styl, včetně jiného formátu. Poté se obraz normálně rozšíří na 16:9, aby v závěru zase převzala iniciativu dokumentární kamera, kterou jsme u Vinterberga viděli třeba ve vysoce působivé Rodinné oslavě. Avšak v případě Kursku je to spíše na efekt. Když už, měly být spíše ty sekvence z potopené ponorky natočeny tímto stylem, který by rozhodně při režisérových zkušenostech lépe přenesl na nás diváky tu nejistotu, strach a napětí.

Realizovatelné by to určitě bylo, pokud tímto tradičnějším a „čistým“ způsobem nechtěl režisér poukázat na skutečnost, která je však sama o sobě znatelná už z několika úvodních záběrů z ponorky, a sice že si scenárista Robert Rodat v podstatě vyfabuloval ledacos z toho, co se dole mezi členy posádky událo. Jak známo, havárii Kursku – na rozdíl od zavalení těchto třiatřiceti – nikdo nepřežil a všichni byli údajně mrtví během několika hodin od výbuchu. Rodat, jenž sklízel suverénně největší úspěchny na přelomu století se Zachraňte vojína Ryana a s Patriotem (ne s tímto Seagalovským!), tuhle lhůtu prodloužil na několik dnů, a to primárně ze dvou důvodů.

Jednak mu tím vzniká větší prostor pro to, aby se nás pokusil dojmout. Samozřejmě už tím, že radost ze svatby, ze syna a z dalšího očekávaného potomka vystřídá zmar a nejistota. Ke slovu se dostanou i rodinní příslušníci a snaživí Britové, zatímco dole v zimě pomalu všichni ztrácejí naději, kvůli čemuž se někteří odhadlají k zoufalému činu, mluví o tom, že si je jejich malý potomek nebude vůbec pamatovat, mlátí kladivem do ponorky, protože jinak se s vnějším světem nemůžou dorozumívat, kyslík jim můžou obstarat pouze patrony, které nesmějí přijít do kontaktu s vodou! Ale svízelná situace je nepřekvapivě občas odlehčena, třeba vtipem o ledním medvědovi.

Uvedený dojímací záměr příliš nefunguje právě kvůli Vinterbergovu přístupu, kdy je film natočen až příliš neoriginálně. Prakticky pouze kopíruje postupy, které jsme už viděli mnohokrát, což z nás dělá zase akorát nezávislé pozorovatele. To druhý důvod bude patrně pro většinu lidí (s výjimkou rusofilů) zajímavější. Kursk totiž ukazuje – a na tom něco bude i ve skutečnosti – to, že se alespoň těchto třiadvacet mužů dalo zachránit. Nebýt té v tomto případě naprosto zcestné ruské pýchy a hrdosti! Nechtěli světu prozradit, že jejich technologie jsou extrémně zastaralé a spolehlivý Mir byl prodán jako nepotřebný, aby vozil lidi k Titaniku (mimochodem v Kursku dojde trochu klišoidně na repliku: „Bylo mi ctí s vámi sloužit.“ Určitě si vzpomenete na člena orchestru právě v megafilmu Jamese Camerona, který prohlásil: „Pánové, bylo mi ctí s vámi dnes hrát.“ Od té doby jsme přece tuhle repliku slyšeli v seriózních i parodujících momentech několikrát), odmítali pomoc od jiných států a při setkání s rodinami dole uvězněných opakovali jen samé prázdné fráze.

Kursk pak v závěru překvapivě uvádí jediný dodatek/titulek (v příbězích podle skutečné události většinou bývají minimálně tři), který se týká dětí. Právě syn Mikhaila a Tanyy nedlouho předtím při mši rebelsky, resp. tady spíše hrdinsky nepodá autoritám ruku, čímž si okamžitě vyslouží následovatele z dětských řad. Film tedy nelze srovnávat s Ponorkou U-571 a naštěstí ho nelze srovnávat ani s Černým mořem. Tedy v případě druhého jmenovaného počinu Kevina Macdonalda bychom nějakou tu podobnost našli. Včetně té, že s výjimkou těch zmíněných nebyla většina dalších postav obsazena těmi nejvhodnějšími aktéry. Na rozdíl od těch Bergových projektů proto není Kursk ani tak poctou zemřelým, jako spíše nedostatečně naléhavým upozorněním, že se té tragédii dalo zabránit, čímž by při osobitějším zpracováním dostala až shakespearovské rozměry.

FOTO: Bioscop




 
Hodnocení autora: 6/106/106/106/106/106/106/106/106/106/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Fantazie a Nicota

Školákům z 90. let se pohádková fantasy Nekonečný příběh nesmazatelně zapsala do paměti. Byl to vlastně takový „porevoluční Harry Potter”, navíc se slavnou... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.062/0.034
Partneři:
Hyperreality.cz | Hyperslevy.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz