„Děsivá legenda o prokletí La Llorony se probouzí k životu. Plačící žena, jejíž smrtící slzy jsou věčné a těm, kdo v noci zaslechnou její posmrtný nářek, není pomoci …“ Tolik citace z obalu. Už tedy víme, že takové strašení to zase nebylo. Ale mohlo být, protože mexické tradice a folklór jsou plné temnějších jevů a bytostí. Nikde jinde se tak zběsile neslaví Den mrtvých a asi nikde jinde – i díky krvelačným předkolumbovským kulturám a současným drogovým kartelům – nemají tolik míst, která by klidně mohla být nějakým způsobem prokletá.

Povídání o bonusové sekci začněme STORYBOARDY. Oproti jiným diskům sledujeme v přímém přenosu porovnání toho, jak byla scéna nakreslena a jak byla potom natočena. Uvidíme rozdíl ve velikosti záběrů a zjistíme, co režisér s kameramanem pro lepší rytmus a napětí vytvořili s velkou pravděpodobností až přímo na place. Celkem si prohlédneme cca sedm scén, přičemž už od té třetí se dočkáme pouze za sebe poskládaných a zvukem z filmu opatřených náčrtků. Skutečně velice zajímavý přístup hodný následování.

VYNECHANÉ SCÉNY? Tak těch spatříme šest, přičemž se častěji jedná spíše o prodloužené sekvence těch, jaký můžeme zhlédnout ve finálním sestřihu. Nejvíce zaujme určitě Chrisův výstřel – syn hlavní hrdinky Anny si hraje s pistolí mrtvého otce, ale neví, že je nabitá. Nejméně naopak Závěr v kostele – lidé naslouchají padre Perezovi, přičemž z těch zhruba dvou stovek se při otevření dveří do kostela otočí pouze Anna a její děti. VZNIK FIMOVÉ NESTVŮRY nám v šesti minutách poskytne proces při přetváření jinak vcelku pohledné Marisol Ramirez v děsivou La Lloronu, podle producenta Garyho Daubermana „novou ikonu hororu“. Tahle herečka přitom původně usilovala o roli, kterou nakonec ztvárnila Patricia Velasquez.

 










 

Dále budeme svědky nanášení make-upu, což samozřejmě nebylo hotové za půl hodky. Kostymérka Megan Spatz zase nezatají inspiraci slavnou mexickou malířkou Fridou Kahlo, kterou na stříbrném plátně nezapomenutelně zahrála Salma Hayek. A tak jako se traduje, že „oči jsou okna do duše,“ James Wan nezapomene upozornit, že se nesmí „podcenit síla očí monstra“. Sám nám to však neprozradí, neboť jej tvůrci bonusových materiálů k rozhovoru nedostali, ale z následujícího dokumentu jest i z těch kratičkých záběrů opět znát, o jak mimořádně zkušeného a do značné míry i vizionářského (byť spíše díky Aquamanovi) tvůrce se jedná.

V PROKLETÍ nejen herci v čele s Lindou Cardellini, Patricií Velasquez, Tonym Amendolou a Raymondem Cruzem nepatrně zopakují, co už bylo řečeno. Zároveň bude vyzdvihnuto, že tvůrci tvořili s respektem vůči mexické a hispánské kultuře (třeba v Panamě mají La Lloronu taky, akorát jí říkají La Tulivieja). Představitelka hlavní postavy prozradí, jaké pocity měla při čtení scénáře, prohlédneme si režisérovo nadšení, zamyslíme se nad zrcadli (pozoruhodné) … A minimálně dvě minuty z těch devíti budou věnovány tzv. curandero. Přemýšlíte, co nebo kdo to je? A myslíte, že je možné, aby v domě, kde se natáčelo, skutečně strašilo?

LEGENDA O LA LLORONĚ byla videem, na které jsem se osobně nejvíce těšil. Čekal jsem minimálně dvacet minut dlouhé prozkoumávání této bytosti (jejímž českým ekvivalentem by teoreticky mohla být polednice), o které ví snad každé dítě, které se v Mexiku nebo i většině dalších latinskoamerických zemích narodilo, a to dost možná už od doby conquistadora Hernána Cortése. Čekal jsem vyjádření dalších osobností pocházejících z této části světa, dále vyjádření odborníků na mexickou kulturu, ba dokonce i jedinců, kteří budou tvrdit, že se s La Lloronou osobně setkali. A taky jsem čekal, že se podíváme na místa, kde se údajně zjevila. Jenže jedna věc je, co čekáme, a druhá co doopravdy dostaneme. Pomeneme-li tohle menší nedorozumění, a také fakt, že ani nezazní tato bezva ukolébavka, tak bonusová sekce filmu La Llorona: Prokletá žena určitě není marná.

FOTO: magicbox.cz, Warner Bros.