V listopadu roku 1989 se bolševický režim v Evropě začínal hroutit. U nás jsme se dočkali Sametové revoluce, v Německu padla Berlínská zeď. Atomic Blonde: Bez lítosti se chce soustředit na trochu jiný příběh, jenže to není tak docela pravda, protože občas není snadné stanovit ani ne tak kde jsme (povětšinou nám tvůrci přímo řeknou, jestli jde o Východní či Západní Berlín), jako spíše kdy jsme. Celý ho vypráví agentka MI6 Lorraine Broughton svým nadřízeným, protože úkol sehnat seznam se jmény agentů nešel úplně hladce a podle představ. A to i přesto, že jí měl vypomoci agent s krycím jménem Percival.

Ten chlastá a užívá si s děvkama a vůbec je hodně drsný, jelikož vypadá jako James McAvoy. Zároveň brzy zjistíme, že se před ním musíme mít na pozoru. Vlastně zásadní rozdíl oproti Anně spočívá v tom, že Atomic Blonde: Bez lítosti se bere strašlivě vážně a až příliš ctí žánrová pravidla, což znamená, že my jakožto diváci jsme svým způsobem pořád o krok napřed, neboť víme, že si nemůžeme být ničím jistí až do doby, kdy skončí závěrečné titulky. Navíc špionážní počiny se častokrát utopí ve snaze přijít s nějakým absolutně nečekaným a cool twistem.

Rovněž Anna necílí tolik na akci. To ale není výtka, protože David Leitch akci umí originálně a zábavně. Akorát když se řekne „Akce v Berlíně“, určitě nejsem jediný, komu se automaticky vybaví Neznámý. Bohužel jakékoliv snahy o to být cool jinak než prostřednictvím akce, se míjejí učinkem, z čehož budeme v samotném závěru patrně ještě unavenější než hlavní hrdinka v podání krásné Charlize Theron, která má akčňáky evidentně ráda, přesto v neakčních věcech bývá přeci jen přesvědčivější. Na druhou stranu je sympatické, že se už od dob Zrůdy nebojí odvážnějších scén.

Jednu takovou sdílí s neméně atraktivní Sofií Boutellou, jejíž postava je velice dobře napsaná. Ostatně to se dá tvrdit i o některých dalších vedlejších, zvláště pak o Teleskopovi (Eddie Marsan), Kurzfeldovi  (John Goodman), a dokonce taky hodinářovi (nebo je to jeho učeň?) Tilu Schweigerovi. Akorát škoda, že o Davidu Hasselhoffovi se tady pouze mluví a neuvidíme ho, neboť pravda je taková, že tenkrát při bourání Berlínské zdi v dnešním hlavním městě Spolkové republiky Německo skutečně byl. Nicméně podobně jako v případě Strážců galaxie Vol. 2 nebo Šoféra by patrně jenom odváděl pozornost od důležitějších věcí.

Atomic Blonde: Bez lítosti není úplně počin o střetu Západu s Východem, jelikož každá z klíčových figur sleduje vedle národních taky svoje vlastní zájmy, které bývají mnohdy nadřazené. Bohužel z toho tvůrci nedokázali vytěžit maximum. Nějaký ten vpravdě nečekaný moment, který navíc funguje, se tady sice najde, leč celkově by se daly spočítat na prstech jedné ruky, což je na necelé dvě hodiny trvající špionážní thriller opravdu málo. Stejně jako z dalších filmů Davida Leitche je znát, že natáčení muselo být v některých ohledech nesmírně náročné. A za to Atomic Blonde: Bez lítosti zaslouží to mírně nadprůměrné hodnocení.

FOTO: Vertical Entertainment