Jeden film s názvem Kořist už existuje. Hraje v něm Bridget Moynahan, odehrává se v Africe a hlavní nebezpečí představují lvi. Tahle Kořist vznikla díky spolupráci Sama Raimiho s Alexandre Ajou, což jsou filmaři, kteří v hororovém žánru zanechali poměrně výraznou stopu. Jenže faktem zůstává, že ač se i tak tenhle biják prezentuje, nejedná se úplně o horor. Zajímat nás budou především dvě postavy – mladá žena-závodní plavkyně Haley a její mírně odcizený otec Dave. Zahráli si je Kaya Scodelario a Barry Pepper a nutno dodat, že takovýto druh filmu nebude zrovna jejich šálkem čaje.

Anebo že by za to mohli scenáristé (jinak podepsaní také pod pozoruhodnou podívanou nazvanou The Ward) nebo snad režijní vedení Ajy? Tedy tvůrce, který má na kontě znepokojivé Hory mají oči, místy velmi dobrá Zrcadla, šílenou řezničinu Piraňa 3D a jako producent se podílel na napínavém titulu P2 či rovněž znepokojivém Maniakovi. Protože v téhle Kořisti máme jakožto hlavní nebezpečí ani ne tak hurikán, jako aligátory, tak i vzhledem k tomu uvedenému výčtu projektů jsme právem očekávali krvavou lázeň. Nicméně žádná se nedostavuje, jelikož Aja – podobně jako Eli Roth – bohužel asi poněkud vyměknul. Druhá věc je, že většinu času skutečně sledujeme jenom ty dvě postavy, které pochopitelně nebude možné odstranit hned na začátku. Ty další, které se ocitnou v jejich blízkosti, by se daly spočítat na prstech jedné ruky a většinou to schytají pod vodou, takže nic explicitního, na rozdíl od této zmíněné lahůdky pro fajnšmekry.

Pár zajímavostí: Stisk aligátoří čelisti odpovídá tlaku 1342 kg. Díky tomu mají tato zvířata nejsilnější kousnutí ze všech žijících tvorů. Haley po kousnutí řekne v podstatě jenom „au“ a ve zbytku filmu jí v ničem nelimituje. V tomhle případě pochybuju, že by za to mohl adrenalin. Druhá zajímavost: Aligátor dokáže plavat rychlostí 32 km/h. To znamená, že by proti nim neměl nárok ani legendární Michael Phelps. Haley ovšem – třebaže se jedná o ženu – zvládne několikrát hladovému zvířeti uplavat. A to, že je hlavní hrdinka zrovna plavkyně, asi nemá mít nic společného s nějakou osudovostí … Ačkoliv na druhou stranu se právě aligátoři stanou dobrým důvodem k urovnání rodinných sporů, čemuž je věnovaná docela podstatná část stopáže. Tedy na úkor nějaké dramatické akce.

K vytváření solidního napětí kolikrát postačí jednoduché věci. Vedle paralelní střihové skladby bude dobrým příkladem moment, kdy Haley leze dolů do sklepa, protože v té době ještě netuší, kdo tam číhá. Naopak během situace, kdy stoupá voda, už jak postavy, tak diváci dávno vědí, že se tím nebezpečí násobí. Tím spíše, že to občas vypadá, že tihle aligátoři nejsou obyčejná zvířata, ale že mají i výborně vyvinutý smysl pro lidské přístroje. Kupříkladu když jeden z nich rozšlápne mobilní telefon, je všechno natočeno tak, že to vypadá, že evidentně dobře ví, co dělá a proč to dělá.

 










 

Samotná bouře a hurikán se zatopenými cestami a baráky přitom vypadají velice uvěřitelně a realisticky. To samé platí pro CGI aligátory, kteří jsou natolik dokonalí, že i někteří zkušení kolegové a zkušené kolegyně věřili mojí nepravdivé informaci o tom, že šlo o skutečně živé aligátory, jaké se podařilo přesně pro potřeby tohoto filmu ochočit a vycvičit (včetně toho ve sprchovém koutě). Něco takového by s největší pravděpodobností nezvládl ani Steve Irwin, ani Mick Dundee. Nelogičností a pochybností v Kořisti však bohužel není málo a ve finále by se asi málokdo divil tomu, kdyby ti nenažranci (nic proti, tyhle strunatce mám jinak rád) promluvili.

Kořist na druhou stranu rozhodně nelze označit za nějaký veliký průšvih. Svým způsobem se jedná o podobné dílo jako Mělčiny, akorát tedy ne se žralokem, nýbrž s aligátory. Přeci jen o zábavu bude postaráno, byť v trochu jiném slova smyslu, než tvůrci doufali. Nebo že by ta závěrečné titulky doprovázející písnička měla být jakýmsi mrknutím na diváky, že si tvůrci uvědomují všechny nedostatky? Tak jako tak je nutné hledat nejlepší filmy s aligátory/krokodýly jinde. Ke zhlédnutí nelze nedoporučit tituly Krokodýl: Návrat do Krvavé laguny, Jezero a samozřejmě Aligátor (1980).

FOTO: CinemArt