Protože se narodil v Německu, za druhé světové války byl Bert Trautmann na straně nacistů. Přibližně rok před koncem krvavého konfliktu se ocitnul v anglickém táboře pro válečné zajatce. Zlý anglický dozorce, který se tváří, že by rád Němce mučil a ponižoval, nic nezmůže s tím, když si mladý Trautmann stoupne mezi tři tyče. Jeho talentu si všimne Jack Friar, který koučuje místní skromný klub St Helens. Poměrně snadno zařídí, aby mohl opustit tábor a připojit se k týmu. A do toho se nový hráč zakouká do jeho dcery Margaret.

 

Ač je fotbal nejpopulárnějším sportem na světě, filmů o něm mnoho nevzniká. Natož aby existovala řada známých biografií konkrétních hráčů. Výjimku tvoří snad pouze Pelého příběh, který měl původně zamířit i do našich kin. Brankář ovšem přesahuje hranice sportovní podívané a pouští se také do dalších témat jakou jsou láska, válka, nenávist nebo ochota odpouštět. Kdyby film o takovém hlavním hrdinovi vzniknul v USA a hráli v něm známí herci a známé herečky, dost možná by z toho ve finále byla nominace na Oscara.

 

Zároveň by nebylo od věci svěřit projekt do rukou zkušenějšího režiséra, resp. možná spíše scenáristy. Z výsledného sestřihu se pochopitelně nedá poznat, jestli se Marcus H. Rosenmüller rozhodnul pro ty flashbacky a flashforwardy už během psaní nebo až později ve střižně. V každém případě jsou docela matoucí, protože zprvu není zřejmé, co má být doopravdy a kdy jde o nějakou představu. Flashforward jest vůbec velmi ošemetný postup, takže by tvůrci bývali udělali lépe, kdyby vyprávěli jenom lineárně.

 

Na druhou stranu, co se atmosféry týče, se ji rozhodně podařilo zachytit takřka na výbornou. V případě fotbalových zápasů volí režisér jednak inscenaci (ačkoliv záběry s velkou pravděpodobností nebudou přesně odpovídat skutečnosti), během které bere ohledy na dobové fotbalové zvyklosti, včetně kupříkladu chytání bez rukavic. Zároveň uvádí archivní záběry s doprovodným komentářem. Ovšem velice podstatnou část filmu tvoří Bertův vztah s Margaret od sblížení přes epizodku, kdy napitý rival požaduje, aby ji získal ten, kdo vyhraje penaltový rozstřel, až po narození a následnou výchovu syna.

 

 

Romantická linka prostupuje celým filmem, který jinak získává ucelenější tvar až po přestupu do Manchesteru City - klubu, jehož se Bert Trautmann stal legendou, navzdory svému původu a faktu, že byl za války vyznamenán Železným křížem, což bylo pochopitelně proti srsti nejen židovským příznivcům. Nicméně také Brankář správně ukazuje, že fotbal spojuje. V minulosti bychom našli dost takových příkladů, kdy láska ke klubu znamenala více, než nejrůznější předsudky. Bert si fanoušky získal svými výkony, zvláště pak nezapomenutelným vystoupením ve finále FA Cupu proti Birminghamu v roce 1956, kdy dochytával s těžkým zraněním.

 

Brankář je solidní romantické sportovní drama, které má svým konceptem, kdy se zabývá i historickými událostmi, rozhodně velkou šanci zaujmout také ty, kteří obvykle fotbal příliš nemusejí. David Kross, známý především svými rolemi ve snímcích Předčítač a Balón, se v titulní úloze hodně snaží, avšak Freya Mavor proměnila Margaret v maximálně pozoruhodnou ženu, která dokáže urovnat křivdy minulosti a která je svému manželovi oporou v těžkých časech (tj. nikoliv on jí). Když nad tím tak přemýšlím, film se klidně mohl jmenovat Brankářova manželka.

FOTO: Film Europe