Kehoe, Colorado. Vzhledem ke své poloze se stává vyhledávaným cílem lyžařů, huličů a lidí, co si rádi za*ukají. A je fakt, že za zimní noci vypadají z dálky ta světýlka opravdu pohádkově. Do metropole Denveru to trvá až tři hodiny. Cestu totiž často komplikují přívahy sněhu, které svým pluhem odklízí Nels Coxman. Za tyhle služby obyvatelům byl zvolen občanem roku. Ale i do tohoto města už dorazili drogoví dealeři a překupníci, na což doplatí Nelsův syn Kyle. Pracuje na letišti, kam jednou nakráčí pankáč se svým kumpánem a Kylea předávkují. Ale pozor! Pankáč není hlavním záporákem. Rodiče jakoby ztráta jediného syna příliš nezarmoutila. Jenom jim je divné, proč všichni tvrdí, že se předávkoval heroinem, a proč to tolik trvá, než v márnici vyleze mrtvola na vrzavém zvedáku nahoru.

Z předchozího odstavce samozřejmě víme, jak se věci ohledně syna doopravdy mají. Ale i kdybychom to nevěděli, z té jediné scény, resp. spíše jediného záběru, ve kterém ho uvidíme živého, pochopíme, že to byl slušný člověk, který by nikdy nesmažil. Otec chce nejprve skoncovat se sebou, ale objeví se Kyleův kamarád, kterému se podařilo útect. A když promluví, otec své rozhodnutí přehodnotí. Takže raději než se sebou skoncuje se všemi sígry, co mají přezdívky jako Speedo, Limbo, Jeřábník nebo Eskymo. Nejvíce nás bude zajímat Viking, co svého potomka učí, že nejlepší kniha je Pán much, a jeho bejvalka je rajcovní kočka Julia Jones. A teď do toho další Nelsův příbuzný, a taky všichni ti indiáni z konkurenčního gangu …

Na Mrazivé pomstě by se možná našlo více pozoruhodných věcí, leč ze všech nejpozoruhodnější je ta, že se jedná o remake filmu Boj sněžného pluhu s mafií (v originále Kraftidioten), který nedávno u nás vyšel na DVD a který režíroval Hans Petter Moland (viz např. také Bezva chlap). Mrazivou pomstu přitom režíroval ten samý Hans Petter Moland. Nebývá to obvyklé, ale třeba Desperado jest do značné míry také remakem El Mariachiho. Jenom Robert Rodriguez měl k dispozici o poznání vyšší rozpočet a svůj debut nechtěl úplně ignorovat. Dobře udělal! Cecil B. DeMille zase poprvé natočil Desatero přikázání už v roce 1925, aby se k nim v roce 1956 vrátil s barvou a se zvukem.

Film Mrazivá pomsta začíná ve zcela seriózním duchu, byť se už v první polovině vynoří poměrně bizarní věci, které se postupně začnou množit. Skutečně dlouho není jasné, jestli se jedná o momenty, o kterých si režisér myslel, že jsou drsné, a přitom jsou nechtěně směšné, nebo jestli si tímto způsobem v podstatě hrál s divákem. Zlom nastává po scéně v hotelovém pokoji s nájemným zabijákem, který má být prakticky králem všech nájemných zabijáků, ale přitom je to de facto obyčejný břídil. Ve druhé polovině už sledujeme de facto regulérní komedii, ve které se vjíždí autem až do obýváku a hlavní záporák se poté, co mu unesou syna zlobí, že nikdo nevolá, když se v takových případech přece vždycky volá. Ačkoliv pořád tady je podezření, že režisérovi mohl teprve po zhlédnutí přípravných prací říct kupříkladu producent Michael Shamberg (Pulp Fiction, Gattaca, Mezi řádky): „Člověče, vždyť to je nechtěně směšný.“ A v té panice se rozhodli, že z toho udělají černou komedii. Protože oficiálně je tento počin pořád vedený jako akční/drama/thriller. Ledacos by jistě pomohlo osvětlit zhlédnutí toho původního bijáku.

Zmíněný producent se podepsal i pod snímek Mezi náhrobními kameny, který jsem viděl v roce 2016 a ze zápletky si nepamatuju vůbec nic. Vybavuje se pouze matně jediná scéna v parčíku. Z Mrazivé pomsty patrně zůstane v paměti více. I když faktem zůstává, že na všem kromě Julie Jones se ještě dalo zapracovat a všechno se dalo dostat na vyšší úroveň. Tím myslím včetně té zimní atmosféry (i do země se pohřbívá za sněhové vánice!), zakomponování policajtky s tváří Emmy Rossum či té závěrečné přestřelky (s výjimkou toho stromu v autě), která zavání westernem jenom díky účasti indiánů. Čistě z tohoto pohledu je přeci jen o něco lepší Wind River. Ta scéna s "rezervací" je ovšem téměř geniální! 

Mrazivá pomsta je film, ve kterém bude zabito dost lidí. Odhadem tak okolo třiceti, protože „Total Body Count“ pohříchu chybí. Každý zavražděný se přitom vždycky dočká toho, že se jeho jméno včetně přezdívky objeví na plátně. Doprovázené buď křížkem, nebo třeba židovskou hvězdou … Záleží na vyznání dotyčného. Samozřejmě se dočkáme Liama Neesona, kterak coby obyčejný silničář upiluje brokovnici a vyrazí zjednávat pořádek, byť se nedá tvrdit, že by byl vyloženě hlavní postavou tohoto příběhu. Příběhu, který mohl být nezapomenutelnější, kdyby se tvůrci nebáli být ještě kreativnější, originálnější, nápaditější i násilnější.

FOTO: Vertical Entertainment