Proč právě tam? Inu proto, že je francouzský! A ve stručnosti vypráví o vzniku prvního ženského fotbalového týmu v zemi galského kohouta. Zasloužil se o něj pád remešského klubu, který byl paradoxně při prvním ročníku Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů) v roce 1956 soupeřem vítězného Realu Madrid, do tehdejší francouzské druhé divize (současné názvy Ligue 2 a Ligue 1 platí od roku 2002). Novinář Paul Coutard ostře zpovídal tehdejšího prezidenta klubu, načež se i díky kolegyni Emmanuelle Brunoové (Vanessa Guide) rozhodnul uspořádat ženský zápas.

To se psal rok 1968 a ani v relativně uvolněnější zemi, jakou je Francie, se tenhle nápad zprvu nesetkal s nadšením. I tam šlo spíše o všeobecné přesvědčení, že ženy jsou přece často něčí manželky a jako takové patří k plotně. Už v prvním duelu s mužským juniorským výběrem o tréninkové hřiště (výtečná scéna) však fotbalistky ukázaly svůj potenciál. Zvláště poté, co se k nim přidala právě Emmanuelle, manželka slavného italského fotbalisty minulosti. Nutno dodat, že si scenáristé podle všeho pozměnili některá jména, a z toho důvodu okamžitě vyvstane podezření, že se tenkrát dost věcí odehrálo jinak, než jak tomu je zobrazeno v této komedii. A teď nejde úplně o to, jestli se fakt odehrál ten duel proti jeptiškám.

Kromě fotbalu a s ním souvisejícím udělení licence, o kterém má spolu s konvenčními papaláši rozhodnout i ten prezident klubu (takže se bude protestovat), se řeší žárlivost manželů a jejich závist vůči svým manželkám, když se jejich výběru s trefnou hymnou „Kopačky a kozy“ na hřišti začne dařit. Řeší se také vztah manažera s jednou z hráček. A režisér bohužel není příliš zručný řemeslník, takže Nechte holky hrát! připomínají mnohdy spíše televizní dílo, tudíž jednotlivé obrazy především ve druhé polovině filmu nejsou tolik podmanivé, abychom si je pamatovali třeba i měsíc po zhlédnutí.

Tím Nechte holky hrát! nepatrně evokují Strom. Ale jinak se prezentují de facto přesně tím stylem humoru, na jaký jsme od Francouzů víceméně zvyklí. Někdy je poněkud přehnanější, ale častokrát spíše takový, aby pomáhal vytvářet dobrou náladu. Zase to ale není tak, že bychom se měli pořád nahlas smát. Vzhledem ke scénosledu a dramaturgii a tématu by to filmu za takových okolností určitě uškodilo. Takhle se nejedná o žádné humorné exhibice, ale vtipy vždycky přirozeně vyplynou z dané situace. Jen škoda, že tento počin v jistém směru trochu kopíruje šablonu hollywoodských romantických komedií.

Nechte holky hrát! jsou filmem vyprávějícím o ženském fotbale. Ono vlastně není moc hraných bijáků, jaké by vyprávěly o fotbale obecně, natož o tom ženském. Vybavují se pouze Blafuj jako Beckham, Holky fotbal nehrajou či Holky na hřišti. V Nechte holky hrát! nebudeme ochuzeni o několik sexy okamžiků, při kterých snad ani nevadí, že si žádnou roli nestřihla žádná slavná francouzská herečka, eventuálně že tady nehostuje žádná známá fotbalistka. Přeci jen ženský fotbal je nejen ve Francii docela na vzestupu a někdy bývá i zábavnější než ten mužský, protože fotbalisté obvykle nedělají tolik chyb. Avšak vzhledem k výše uvedenému jistě nepřekvapí, že ani Nechte holky hrát! nedokázaly napodobit indonéský (!) S garudou na hrudi a nepředkládají nám ani umě nasnímané fotbalové pasáže.

KDY BUDE FILM K VIDĚNÍ ZJISTÍTE TADY

FOTO: cinema.de