Rozhovor: Jiří Macháček

Vydáno dne 14.10.2018 (325 přečtení)
Představitel titulní role ve filmu Toman nám zajímavě odpověděl na několik otázek. 

 










 

FDb: Znal jste příběh Zdeňka Tomana už předtím, než vás kontaktoval Ondřej Trojan?
Jiří Macháček: Ne. Vůbec jsem o něm nevěděl a byl jsem velmi překvapený, že naše historie má takovou postavu. A když jsem ten scénář četl, tak mě to skoro až šokovalo, co je to za nepopsaný list papíru. Je to příběh, který o dějinách té Třetí republiky dost vysvětluje.

FDb: Proč myslíte, že se o Zdeňku Tomanovi dosud nevědělo a nemluvilo?
Jiří Macháček: Ten důvod je určitě proto, že ten člověk zametal svoje stopy, už jenom z podstaty své práce. Když je člověk šéfem rozvědky, tak se samozřejmě snaží, aby se o něm veřejnost nedozvěděla vůbec nic. A druhá věc je, že celé to období Třetí republiky je dost řídce zmapované.

FDb: Napadá vás nějaká jiná skutečná postava, ke které by se dal Zdeněk Toman připodobnit?
Jiří Macháček: No, to je zajímavá otázka. V tuhle chvíli ne, ale až ten rozhovor skončí, a já půjdu po ulici, tak o tom budu přemýšlet a třeba mě někdo napadne. Takových lidí, co financují nějakou politickou stranu, aby z toho měli sami nějaké výhody, a přitom se vůbec nekoukají na dopad, který to bude mít pro politický systém v té zemi, bychom možná našli i v naší polistopadové revoluci dost, ne?

FDb: Ptal jsem se už minule a předminule, zeptám se teda zase. Jak probíhala tentokrát příprava na roli?
Jiří Macháček: Kromě scénáře, který byl pro mě po prvním přečtení velkým šokem, protože je to hodně přitažlivá látka tím, že dosahuje k tehdejším politickým špičkám a vlastně podstatně hýbe tou historií, jsem začal číst i nějaké estébácké výslechy, které se týkaly Tomana. A začal jsem také číst nějaké prameny, které mi Ondřej Trojan posílal, načež jsem pořád chtěl další a další. Díval jsem se na nějaké dokumenty, které o Tomanovi odvysílala Česká televize. Díval jsem se na youtube na Tomana, když přebírá cenu Ben Gurionovy univerzity. Hledal jsem, co šlo. Pak tam samozřejmě mluvím čtyřmi jazyky, což taky chtělo speciálnější přípravu. A ten scénář jsem se učil dlouho dopředu, ale to je v podstatě mým zvykem.

FDb: Zjišťoval jste i informace o tom, co se s Tomanem dělo po roce 1948?
Jiří Macháček: Určitě. Už v původní verzi scénáře, kterou napsala Zdeňka Šimandlová a kterou jsem tedy nečetl, protože měla přes tisíc stránek, byl popsaný zbytek jeho života. A dokonce jsme i točily nějaké scény, když je Tomanovi sedmdesát a padesát, ale ten jeho životní příběh by vydal na dva takovéto filmy, které by byly stejně zajímavé.

FDb: V čem myslíte, že může film Toman zaujmout mladší diváky?
Jiří Macháček: Já v tom filmu vidím poslání, že ta koncentrace na vlastní kariéru, na vlastní moc, na peníze a bezskrupulózní touha po tom mít se dobře a to, co je za to člověk ochoten prodat, včetně demokratických principů a státní suverenity a nějakých základních humanistických hodnot … To si myslím, že je něco, co je aktuální i dneska a doufám, že ti mladí lidé to z toho budou číst. A že se tím poučí a uvědomí si, které hodnoty jsou ty opravdové.

FDb: Film se zabývá dobou po druhé světové válce. Bavil vás ve škole dějepis?
Jiří Macháček: Bavil a baví mě dodneška. Já jsem studoval práva. Tam toho dějepisu bylo hodně, i když byl tehdy v té době dost pokroucený. Ale i tehdy za bolševika na té katedře dějin byli lidé, kteří vykládali římské právo poměrně dost svobodně, a to mě dost zaujalo. V podstatě to byly přednášky profesora Kincla, který byl velkou kapacitou i na mezinárodním poli. A když v Římě objevili něco, s čím si nevěděli rady, tak ho volali a on tam musel letět. Na jeho přednášky jsem chodil i v době, kdy jsem tu zkoušku už měl hotovou, přestože jsem se na ta práva moc nesoustředil a věděl jsem, že je dělat nebudu, že je studuju jenom z toho důvodu, abych nešel na dva roky na vojnu, ale jenom na rok. A taky abych mohl dělat divadlo. Takže dějiny mám rád.

FDb: Taková hypotetická otázka. Kdyby někdo vynalezl stroj času, měl jste možnost se vrátit třeba právě do téhle poválečné doby a setkal byste se osobně se Zdeňkem Tomanem, na co byste se ho zeptal nebo co byste mu řekl?
Jiří Macháček: (úsměv) Čistě teoreticky by mě zajímalo, jestli má na rukou krev. A taky by mě zajímalo, jestli mohl tušit, jakému zlu vlastně napomáhá tím, že se obohacuje. Ale otázka spíše je ne to, na co bych se ho ptal, ale na co by měl ochotu mně popravdě odpovědět. Spíše bych využil příležitosti k tomu, že bych ho nějak nenápadně sledoval, abych se třeba víc připravil na tu roli. Ale to samozřejmě nejde.

FDb: Nevím, jestli se mnou budete souhlasit, ale ta role mně připadá herecky poměrně vděčná. Jak vysoko byste ji zařadil v té škále rolí, které jste už odehrál?
Jiří Macháček: Jako mimořádnou. Zcela mimořádnou! A zlomovou, protože jsem v tomhle žánru vlastně nikdy žádnou příležitost nedostal. A divák mě vnímá spíše jako komediálního herce. Takže je to takové protisrstné, riskantní obsazení. A jestliže herec dostane ve svých padesáti letech nabídku k tomu, aby hrál v nečekaném žánru, tak je to pro každého herce obrovská příležitost a každý herec to vezme jako štěstí. Je spousta českých herců, kteří tuhle příležitosti nedostali a přitom to byli skvělí herci. Miloš Kopecký vždycky říkal: „Herec je jako tanečnice, která o sobě třeba ví, že umí hrozně dobře tango, ale nezbývá ji, než čekat na tu chvíli, až budou hrát to tango a přijde pro ni někdo tancovat. A teď ti tanečníci chodí a zvou ji a oni zrovna hrají mazurku. Takže té tanečnici nezbývá nic jiného, než skvěle zatančit tu mazurku, aby pro ni vůbec někdy někdo přišel, až budou hrát to tango.

FDb: Ve vaší kariéře byli nepochybně zlomovým filmem Samotáři. Bavili jste se někdy o možnosti, že by vzniklo pokračování?
Jiří Macháček: Bavili. V podstatě hned po tom filmu jsme si říkali, že to nechceme, že nemáme rádi ty dvojky, ale máme rádi ty jedničky. Ale říkal jsem, že bychom si neměli zahazovat příležitost natočit Samotáře třeba po padesáti letech, když těm lidem je sedmdesát. Jak by to asi vypadalo? Občas se o tom s Davidem Ondříčkem bavíme, ale spíše s nadhledem, ne že bychom něco plánovali.

FDb: Tak jak myslíte, že by to s vaší postavou v Samotářích vypadalo po těch padesáti letech?
Jiří Macháček: Tak to vám přesně říkat nebudu, protože co kdybychom to chtěli opravdu začít psát?

FDb: Kromě herectví se věnujete skupině MIG 21. Kde povětšinou berete inspiraci na texty?
Jiří Macháček: No ze života, kde jinde. A taky z té hudby. Většinou to je tak, že dostanu na stůl poměrně hotový tvar té písničky od Tomáše Poláka a tam někde v té písničce je jasně zakódovaný pocit. Ta emoce, kterou ta hudba nese. Je to jako když dostanete ten kvádr a víte, že uvnitř je ta socha. A teď nastává to dobrodružství.

FDb: Máte nějaké z vašich písniček osobně nejradši?
Jiří Macháček: Jsou to ty, které hrajeme. Ty, co nehrajeme, pro nás trochu zestárly nebo tak nějak ztratily platnost.

FDb: Kdy vás budeme moct vidět v dalším filmu?
Jiří Macháček: S Ondřejem Trojanem se bavíme o tom, že bychom na jaře, když nám budou přát okolnosti, pracovali na scénáři Petra Jarchovského, který se jmenuje Bourák. Je to taková bizarní komedie, ve které by mělo být hodně rockabilly. Ta to je zatím taková vize.

FOTO: Total HelpArt T.H.A.
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Na střeše Dnes

Nový film Jirky Mádla o „troše ilegálního chování s úmyslem někomu pomoct.“&n... celý článek

Skylink

Zataženo, občas trakaře

Flint Lockwood neměl nikdy malé cíle. Vždycky chtěl změnit svět, vynaleznout něco unikátního, užitečného a hlavně superbombastického! celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2019, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.061/0.036
Partneři:
hotel pro psy