Jeden svět

Recenze: Tomb Raider

Vydáno dne 26.09.2018
Překvapivě zdařilý nový pohled na kultovní videoherní hrdinku. 

 

Když byla Lara ještě malá, její otec prchnul do světa, aby pátral po tajemstvích první japonské císařovny jménem Himiko. Teď už je Lara dospělá, ale ze ztráty zmizelého otce se nevzpamatovala. Sem tam chodí zápasit, ale jinak hlavně jezdí na kole, přičemž se do ní zakouká jeden Ind (k čemuž se ovšem už nevrátíme). Otcova kolegyně ji přesvědčí, že je na čase, aby podepsala papíry, že její otec je prostě mrtvý, a tím získá jeho majetek. Díky tajenkám a tajným chodbám se pak dozví, co je na Himiko, potažmo její armádě tisíce služebnic, tak strašně zajímavé, a rozhodne se pokračovat v otcových šlépějích. Cesta vede do Hong Kongu, kde potká vožralého, ale jinak férového Lu Rena, se kterým se vydá na jeden japonský ostrov, kde by údajně měla být (minimálně) císařovnina hrobka …

Jaká je nepřeceňovanější postava v historii kinematografie? Spousta z vás si bude možná naštváním rvát vlasy, ale pro mě je to Indiana Jones. Na těch třech původních filmech (čtvrtý jsem neviděl, jelikož mě nepřekvapivě neláká), ač za nimi stojí „svatá“ trojice Steven Spielberg-George Lucas-Harrison Ford, z nějakého prazvláštního důvodu prostě něco jaksi nefunguje. Na dobrodružný žánr jsem však nezanevřel a třeba obě Mumie od Stephena Sommerse považuju za absolutní špičku. Jenže to se vracíme na přelom století a od té doby těchto kvalitních děl vzniklo jen velice málo. Někteří z vás si budou možná v nesouhlasu plácat prsty do čela, ale nového Tomb Raidera mezi ně rozhodně můžeme zařadit.

Předně, Lara Croft tentokrát sice nemá vyvinuté proporce Angeliny Jolie, ale má sympatickou přirozenost Alicie Vikander. Její Lara Croft není bad-ass hrdinka, která bez obav sejme každého, koho potká, a k tomu se v pohodě ohání svými dvěma pistolemi. Ne, tahle Lara Croft je zranitelná holka, která se klidně rozbrečí, k překonání nebezpečí často potřebuje nezanedbatelnou porci toho pověstného štěstíčka, když na ni někdo míří, lze z jejích očí vyčíst strach, a samozřejmě hledá ochranu a útěchu v náručí svého otce. To ji patrně do značné míry zajistilo více mužských diváků, jelikož ti obvykle příliš nemusí neohrozitelné ženské hrdinky. I když výjimky by se pochopitelně našly (Selene, Alice, Neytiri, Sarah Connor, Wonder Woman, Hit Girl, všechny postavy, které kdy hrála Michelle Rodriguez, …).

Scénář určitě nemůžeme považovat za bezchybný, ačkoliv vyložený průšvih se taky nekoná, a režisér Roar Uthaug (jenž kdysi natočil výborný slasher Fritt Vilt) střídá dobré momenty s těmi, které zavánějí klišé. Kupříkladu už jenom samotný způsob, jakým je snímána postava Kristine Scott Thomas, jasně naznačuje, že nebude zcela čestná. Závěrečné „řešení problému“ taky docela nedává smysl. Nicméně dobré momenty převažují. A byť se nabízí, že některé náznaky či nápady mohly být využity účinněji nebo dále rozvíjeny, tvůrci z nich dokážou dostat když tedy ne maximum, tak pořád dost. Viz kupříkladu Lařin otec, u něhož máme pochybnosti, že zešílel, takže když pak přijde k jeskyni, tušíme, že by to nemuselo dopadnout dobře. Ale jak přesně to dopadne?

V závěrečné sekvenci pak jde opravdu do tuhého. Projdeme se na chatrném žebříčku nad propastí duší, zjistíme, jak to bylo s obavami před Himiko, a k tomu budeme muset dávat pozor na Walta Gogginse, jenž přitom činí nedobré skutky pouze proto, aby mohl být co nejrychleji zase doma u své rodiny. Tomb Raider evidentně cílí na mladší diváky a divačky (patrně i kvůli tomu jde s lukem a šípy proti střelným zbraním), ale to neznamená, že nemůže oslovit ty, kteří pamatují domácí překážkovou dráhu na čas ve hře Tomb Raider II. A taky existuje varianta, kdy lze úplně ignorovat videoherní předlohu. Tomb Raider by potěšil, i kdyby byl natočen podle původního námětu.

Tomb Raider
nepotřebuje, aby se o něm dlouze psalo. Tomb Raider totiž obsahuje dost prvků, které dělají povedený dobrodružný film (ačkoli zasazení do jiné doby by bývalo nemuselo být marné). Včetně několika poutavých scén, z nichž na samotném vrcholu tlí ta s letadlem nad vodopádem. Ani další akční pasáže nepostrádají napětí a jsou krásně přehledné. Jenom se trochu obávám, že na rozdíl od některých jiných počinů bude to nadšení s každým dalším zhlédnutím opadat. Nic to však nemění na tom, že – čistě teoreticky – kdybychom místo otce dosadili Brendana Frasera a místo Lary Rachel Weisz, byla by z toho vzhledem k tomu finále skoro regulérní čtvrtá Mumie.

FOTO: Forum Film
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz