Tento příběh se na jednu stranu klidně mohl odehrát. Sotva patnáctiletý Mára se chce autem vydat napříč republikou, přičemž zprvu nevíme, co ho k tomu vede. Podobně mladý kamarád Heduš (podle jednoho momentu se jedná o přezdívku) má poněkud militaristické sklony, a proto se v maskovaném obleku vydává střílet po autech (ale co ta jeho zbraň vlastně dělá?), když v tom potká kamaráda Máru. Jelikož nechce slézt z kapoty, může se na tuhle dobrodružnou cestu přidat. Ale co když si jich všimnou policajti a začnou je vyslýchat? Nebo minimálně jednoho z nich?

Ve filmu Všechno bude poměrně brzy opadá ten původně zamýšlený koncept hledání pravdy á la Rashomon či Zelené peklo. Není totiž nejmenších pochybností, že si Mára před policií nevymýšlí, přestože ho rádoby rebelská povaha nutí dělat drobné odbočky nebo kouřit cigarety. Nabízí se tedy otázka, co má být tedy hlavním tématem, když ne ta hra, během které se máme pokusit rozšifrovat, co je skutečnost a co je recall nebo výmysl? A odpověď … Ta věru není jednoznačná. Už jenom samotný způsob, jak a kdy jsou na sebe nastříhávány paralelní linie z cesty a z policejní stanice, může znamenat, že sledujeme Máru a jeho alter ego nebo dokonce jeho dvě alter ega/jeho a jeho já z paralelní reality (viz například Zdrojový kód).

Pokud se něco tvůrcům v čele s režisérem Olmem Omerzu doopravdy povedlo, pak je to právě zachycení onoho bezčasí. Není jasné, v jakém měsíci (nebo měsících?) se ten příběh odehrává a není ani jasné kde přesně se odehrává, tedy kudy vede ta cesta. V podstatě se tím nabourává jedna z Aristotelových zásad a fakt to docela funguje! Přitom platí, že většinou, když se filmaři o něco takového pokusí, dopadá to dosti neslavně. Tvůrci zodpovědní za Všechno bude si vlastně pořádně naběhnou až v závěru, kdy se stane něco jako zázrak.

Za ten se z pohledu kluků dá považovat už ta příjemnost, že jim osud nebo nějaká vyšší moc vláká do cesty (a za podivných, méně uvěřitelných okolností i do auta) stopařku Báru. Zrovna v době, kdy si říkají, že nastala ta správná doba konečně vosouložit nějakou slečnu. I když je fakt, že se budou muset potýkat taky s jedním spacákem a s jedním dědou. A taky vedle sebe budou masturbovat v autě, které překvapivě umějí řídit oba dva. Třeba bylo něco důležitého vystřiženo. Třeba také ten děda není (takový nadčlověk, jak ho Mára po celou dobu prezentuje).

Přítomnost stopařky okamžitě evokuje Jízdu nebo Mexickou jízdu. Jenže ty se obě stáčejí jiným směrem, tak jako Eurotrip, Starman, Thelma a Louise, česká Road-Movie nebo kterýkoliv jiný biják tohoto (sub)žánru. U Všechno bude se rozhodně vyplatí všímat si detailů. Ne vyloženě v tom smyslu, aby nám něco důležitého neuniklo, jako spíše proto, že „jednotlivé části jsou dobré, ale jako celek ten film poněkud zadrhává.“ Vyslýchání na policii totiž tvoří de facto samostatnou kapitolu, nicméně o tom až za chvíli.

Teď se raději zamysleme nad motivem toho psa, kterého kluci zachrání z rybníka, ve kterém ho chce utopit jeden týpek, protože si ho nechtěli vzít!?! A tenhle pes pak více než utužení pocitu domova připomene předchozí režisérův Rodinný film, na který se tu vlastně objevuje ještě jedna narážka. Všechno bude byl v první řadě vyzdvihován za dialogy, třebaže ve skutečnosti patrně nejsou až tak výborné a přesně odpovídající. Rozhodně nečekejte, že ti dva budou hláškovat o sto šest a že se budete smát tak, až se budete za břicho popadat. Tohle je zřejmě ten největší úkrok stranou a tak trochu klamavá reklama.

Zato herecké výkony mají vysokou úroveň. A to i co se těch dvou kluků-neherců týče. Tady jdou obrovské zásluhy za Eliškou Křenkovou, která je na natáčení připravovala a za relativně krátkou dobu zajistila, že sami utáhnou celovečerní film. Sama přitom ztvárňuje charakterově nejpozoruhodnější postavu, jaké v českých počinech obvykle moc nevidíme (ačkoliv mám dojem, že by se mohlo klidně jednat o mladší ségru Laďovy starý z Díry u Hanušovic). Režisérův dvorní herec Martin Pechlát a Lenka Vlasáková potom ztvárňují vyšetřovatele, kteří mají být vůči klukům zákeřní, nicméně místo toho nám vychází, že jsou spíše hloupí, takže ani není nutné, aby zazněl nějaký vtip o policajtech.

A tím se dostáváme k tomu výslechu. Standardní situace hodnej polda/zlej polda se brzy promění, protože on raději vyrazí za tajnou milenkou, zatímco ona se svěřuje se svými niterními tajemstvími, eventuálně hned zase intrikuje. Takže neúměrně dlouho přešlapuje na místě, dokud venku nezačnou u každičkého (!) auta houkat alarmy, které se stávají součástí hudby, což je skvělý nápad, avšak tento film se tvářil, že jich nabídne celou řadu. Jinými slovy sliboval, že … bude opravdu všechno. Tím spíše, že jde o dílo v režii Olma Omerzu. Ale tak už to holt chodívá, když si na sebe předchozími kvalitními projekty v podstatě upletete bič. Udržet laťku vysoko bez jakýchkoli výkyvů kolikrát nedokázali ani ti nejvěhlasnější světoví tvůrci.

Všechno bude určitě není špatný film, jenom by byl – možná lehce paradoxně – hodnocený lépe, kdy ho režíroval někdo jiný, kdo není považován za tak velký talent. V každém případě ponouká k tomu se na něj podívat vícekrát, byť s největší pravděpodobností ani napodruhé, ani napodvanácté nezmění přesvědčení o tom, že tahle látka nebyla pro režiséra nejvhodnější. Právě o tom to celé je! Obsahuje sice originální prvky jako zimní krajinu namísto letní, díky čemuž převládá nejistota nad svobodou, ale jinak chybí ironie, pointa nebo alespoň taková ta zábavně bizarní absurdita. Všechno bude je i proto jedním z nemnoha filmů, které nelze přesně charakterizovat jedním slovem. Protože Všechno bude je taky mimo jiné film o teenagerech, který ale není pro teenagery.

FOTO: CinemArt