Rozhovor: Zdeněk Viktora … část druhá

Vydáno dne 08.08.2018 (299 přečtení)
Pokračování Q&A s režisérem povedené Miss Hanoi. 
FDb: Tentokrát jsi nepsal sám, ale se dvěma spoluscenáristy. Mají stejné nebo podobné zkušenosti se psaním jako ty?
Zdeněk Viktora: Oba jsou začínající autoři, jak Adéla Kabelková tak Marek Grajciar jsou čerství absolventi scenáristiky na FAMU. A já jsem přesně takové mladé a talentované lidi hledal. Když jsem napsal první verzi scénáře, tak jsem věděl, že ten vývoj bude trvat minimálně dva roky, protože ho musím produkovat i obsadit. A jejich přínos byl skvělý, ona přinesli nezatížený, svěží pohled na žánr.

FDb: Jak konkrétně teda ta spolupráce probíhala?
Zdeněk Viktora: Napsal jsem tu první verzi, z čehož bylo zřejmé, kdo jsou hlavní hrdinové a odkud kam jde ten příběh. Dál jsme pracovali společně v tom smyslu, že jsem fungoval tak, jak na seriálech funguje show runner. Nahazoval jsem linky a všichni jsme vymýšleli, a zvažovali a v případě, že bychom u nějakého motivu nebyli zajedno, tak pak bych měl rozhodující slovo.

FDb: Vyhovuje ti víc psát s někým nebo psát sám?
Zdeněk Viktora: Jako začínající scenárista na FAMU jsem vždycky rád spolupracoval s režiséry už od začátku. Protože psaní scénářů je hrozně osamělá činnost. Psát s někým je mnohem příjemnější lidsky a myslím si, že to je i mnohem lepší pro ten výsledek. Zkrátka když se nad něčím sejdou dva talentovaní lidi, tak je to víc, než když nad tím sedí jenom jeden. A když jsme to psali tři, tak to samozřejmě bylo ještě lepší. (smích).

FDb: Kromě dvou spoluscenáristů jsou v titulkách uvedení ještě dva dramaturgové, přičemž jedním z nich je Ivo Trajkov. Jak velké zásahy udělali do toho vašeho textu?
Zdeněk Viktora: Od začátku jsme měli jako dramaturga Richarda Malatinského, což je můj spolužák ze scenáristiky, který se mnou dělal i na Raluce a řešili jsme spolu všechny verze. A Ivo Trajkov, kterého považuju za jednoho z nejlepších praktických dramaturgů vůbec, k tomu textu přišel v roce 2016, když jsme byli vybraní na scenáristický workshop MIDPOINT, na kterém působí jako dramaturg. Ta verze, kterou jsme měli, byla velmi slušná. Ale Ivo nás se svými zkušenostmi a schopnostmi dokázal více nasměrovat k tomu, co jsme chtěli říct. Protože jsme od začátku věděli, že nechceme dělat jenom detektivku, ale chceme tam mít ten přesah. A potřebovali jsme dilema týkající se původu naší hrdinky dostat co nejvíc do toho vyšetřování. V tomhle nám Ivo zásadně pomohl.

FDb: Někteří scenáristé si píší kompletní biografie svých postav. Děláš to taky?
Zdeněk Viktora: Tenhle přístup je rozhodně výborný a myslím si, že to je jediná správná cesta. My jsme si je samozřejmě taky psali, ale já osobně mám nejradši výzkum v terénu. I když charakter té hlavní hrdinky jsem vlastně vymyslel ještě dříve, než jsem poznal Ha Thanh a než jsem poznal další vietnamské holky, u kterých jsem se trochu inspiroval pro některé detaily ze života Anh, tedy té hlavní hrdinky. A nakonec jsem zjistil, že jsem jí vymyslel dost funkčně, protože, zjednodušeně řečeno, to byla rebelka. Vietnamské prostředí v rodině je mnohem více hierarchizované než naše a holky to tam fakt nemají jednoduché. Očekává se od nich větší poslušnost a děti mnohem více respektují svoje rodiče i na úkor své osobní svobody. Prostě děti musí studovat to, co si přejí rodiče. V tomhle jsou vietnamské rodiny odlišné. Vietnamští rodiče nechtějí dávat svoje děti na policejní akademii. A není to proto, že by Vietnamci neměli rádi policajty. Ale vietnamští rodiče chtějí pro svoje děti ekonomicky jenom to nejlepší. A vědí, že policajti jsou málo placení. Takže všichni musí jít na práva, ekonomku… prostě do mnohem lukrativnějších povolání. Ale myslím, že i tohle už se mění, protože jsem potkal dost mladých Vietnamců, kteří studují fotku, design apod. Koneckonců sama Ha Thanh je toho důkazem (vystudovala scénografii na DAMU – pozn. aut.). Ale Ha Thanh byla rebelka. (smích).

FDb: Co se přesně stalo s Křížovou rodinou?
Zdeněk Viktora: To jsme řešili s Adélou a Markem hodněkrát. Právě ta Křížova minulost byla pro mě osobně největší oříšek. Protože jsme si byli vědomí, že policajtských rolí je strašně moc a jsou si vlastně hodně podobné. A ne že bychom si mysleli, že vynalezneme kolo, ale zkrátka jsme se chtěli vyhnout těm největším klišé. A pořád jsme přemýšleli, co tomu Křížovi dát do té jeho linky. A když jsem s policejními poradci řešil, v čem by mohl být jako postava originální, tak mi řekli, ať to udělám co nejvíce z reality: Ať je prostě rozvedený a chlastá. (smích). Takže to největší klišé. Ve scénáři jsme s těmito variantami pracovali, ale nakonec jsem to nechal mnohem víc otevřené. Pořád je totiž otevřená varianta televizního seriálu, který by vznikl na motivy našeho filmu. A se spoluscenáristy jsme si řekli, že ve filmu naznačíme něco z Křížovy minulosti, ale rozvineme to až v případě toho televizního seriálu. Navíc nás v tom příběhu více zajímaly vztahy naší hlavní hrdinky vůči všem postavám. Takže se nám tím vytvořil větší prostor pro ni.













 

FDb: V případném seriálu by ale asi došlo k přeobsazení některých postav …
Zdeněk Viktora: Myslíš třeba to, že by patologa hrál místo mě někdo jiný? To budu jedině rád. (smích). Ne, vážně, tohle je ještě předčasné. Osobně považuji náš vyšetřovací tým ve složení Ha Thanh a David za velmi jiskřivý a zábavný a tím s dost velkým seriálovým potenciálem, ale záleží na českých televizích.

FDb: Jak to bude s uvedením Miss Hanoi na DVD, případně jaké bonusové materiály by mohl obsahovat?
Zdeněk Viktora: Uvedení na DVD plánujeme, a navíc řešíme distribuci do Vietnamu. Strašně by mě zajímaly reakce diváků přímo ve Vietnamu, je známo, že tam žije hodně Vietnamců, kteří vystudovali v Čechách, nebo tu mají příbuzné, tak by mě zajímalo, co by našemu filmu řekli.

FDb: A kdyby to dopadlo, letěl bys do Vietnamu na premiéru? Počítám, že doteď jsi v jihovýchodní Asii ještě nebyl …
Zdeněk Viktora: Nebyl. A letos by dokonce měl proběhnout mezinárodní filmový festival v Hanoi, tak to by bylo úplně ideální místo pro mezinárodní premiéru. Tak uvidíme. (smích). Ale jak říkám moc rádi bychom film do Vietnamu dostali.

FDb: Jak to bylo s uvedením Miss Hanoi na festivalu v Karlových Varech a jaké jsou možnosti ohledně uvedení na nějakých dalších?
Zdeněk Viktora: V Karlových Varech jsme měli projekci pro novináře a musím říct, že prozatímní reakce mě až překvapily, jak byly vstřícné. Novináři, se kterými jsem mluvil, oceňovali na filmu to, o co nám šlo nejvíc: natočit fakt dobrou detektivku přímo pro kina. A že se u nás kdysi točili opravdu dobré, např. skvělé filmy Petra Schulhoffa s postavou majora Kalaše. A zároveň jako bonus se nenásilně dozvědět zajímavé informace o tom, jak žijí čeští Vietnamci. Uvedení na festivalech řešíme, žánrové filmy to mají na festivalech těžší, protože jsou moc divácké. (smích).

FDb: Na Raluce i na Miss Hanoi je znát, že máš hodně nakoukáno a zřejmě i načteno, co se detektivek týče. Přitom se nejedná o jednoduchý žánr. Co tě na něm teda nejvíc baví?
Zdeněk Viktora: To je dobrá otázka v tom smyslu, že jsem vlastně nikdy nijak neanalyzoval, proč mám rád detektivky. Zjednodušená odpověď by byla, že mě prostě baví. Ale já mám rád všechny typy filmů. A z těch žánrových se nedá říct, že bych měl rád jenom detektivky. To je spíš taková shoda okolností, že moje dva filmy mají rámec detektivky. Možná to, že detektivka obsahuje z filmových žánrů vlastně nejideálnější strukturu. Je tam vždycky zločin, je tam někdo, kdo ho vyšetřuje. A zároveň musí vždycky dojít k nějakému rozuzlení, tudíž má nejčistší stavbu typického dramatu. Vždycky jsem tak trochu chtěl spojovat žánrové a artové filmy. K tomu jsem se chtěl přiblížit už s Ralukou, protože Raluca byla částečně noirová. Z dnešního pohledu bych řekl, že noir je skvělý, ale asi by se našlo málo noirových filmů, které dokážou překročit tu formální stránku věci. Noirové prvky můžou třeba vizuálně detektivku povznést, ale pořád jsme u té formy. A pak jakoby tam nezůstávalo tolik prostoru pro obsah.
U Miss Hanoi jsem touto cestou jít nechtěl. A když se vrátím k tomu vietnamskému prodejci, co si psal básničky, tak už tehdy mi to přišlo jako spojení vyššího a nižšího umění. Takové spojení dvou světů, které jsou vůči sobě hrozně kontrastní. A přišlo mi to jako zajímavý úhel pohledu, protože Vietnamce všichni vnímají tak, že jsou dobří v obchodě, ale málokdo už přemýšlí, co dělají doma, jestli jejich domácnosti vypadají jako naše, nebo jestli se smějou stejným věcem atd. Vyššího a nižšího v tom smyslu, že jde o zábavný žánr, kde barvitá dvojice detektivů vyšetřuje zločin, ale zároveň při tom vyšetřování divák nakoukne do těch vietnamských domácností a do hierarchií ve vietnamských rodinách. 

FDb: Raluca šla tenkrát do kin ve stejný den jako Hobit: Bitva pěti armád. Sice se jedná o jiný žánr a jinou cílovou skupinu, ale nemyslíš, že jste kvůli tomu stejně přišli o diváky?
Zdeněk Viktora: Určitě. My jsme šli tenkrát do distribuce v hodně nešťastný čas. Brali jsme to tak, že bychom mohli poskytnout alternativu „pár tisícům lidí“, kteří nejsou úplní fandové do fantasy a chtěli by jít na něco jiného. Ale ukázalo se, že v tom premiérovém týdnu nešli v podstatě žádní diváci vůbec na nic jiného než na Hobita.

FDb: S jakým počtem diváků bys byl spokojen u Miss Hanoi? Nebo jaký jsi měl odhad od distributora?
Zdeněk Viktora: Tak určitou představu mám, ale nechci ji říkat, protože je to strašně ošidné kvůli tomu, že jdeme do kina o prázdninách. Těžko odhadovat, i když si myslím, že ten film je divácky hodně vstřícný, ale nepodbízivý. Užije si ho jak divák, který chce jenom detektivku, aby byl až do konce napjatý, kdo je pachatel, tak náročnější divák, který se chce dozvědět něco o tom, jak funguje vietnamská komunita v Česku.

FDb: Napsal jsi scénář s názvem Krok do prázdna. Stala se z něj potom Miss Hanoi nebo se jedná o jiný projekt?
Zdeněk Viktora: Krok do prázdna měla být taky kriminálka s policajtkou. A když o tom teď přemýšlím, tak to vlastně byl hlavní důvod, proč je hlavní hrdinkou v Miss Hanoi žena. Ten projekt jsem dal úplně k ledu a některé motivy z něj, hlavně co se týče té vyšetřovací linie, jsem přetáhnul do Miss Hanoi.

 










 

FDb: A jak to vidíš v případě Hotelu Prague, který jsi napsal ještě na škole. Pokusíš se ho oživit?
Zdeněk Viktora: Hotel Prague je pro mě taková srdcovka. To je projekt původně už z roku 2002, kdy jsem studoval ve druháku na FAMU. Ten scénář měl tehdy nečekaný úspěch, protože v českých filmech nikde žádní imigranti nebyli. Šlo o čečenské uprchlíky v českých lágrech, kvůli čemuž jsem přímo v těch táborech dělal velký výzkum. Bylo to hrozně zajímavé téma, protože tam jsou neuvěřitelně silné osudy. Dnes je těch migrantských příběhů strašně moc a myslím, že o to diváci už ani nestojí. Nicméně ten scénář je v původní verzi už stejně pasé, protože tehdy probíhala ještě druhá rusko-čečenská válka. Dneska už spousta lidí ani netuší, že nějaká taková válka byla. A v českých táborech už patrně nenajdete ani jednoho Čečence.
Ale protože jsem to téma emigrantství a hledání kořenů nechtěl úplně opustit, tak jsem ho částečně resuscitoval a přetavil do scénáře k filmu, který se jmenuje Otel Prague. Protože ten název jsem měl vždycky rád a fungoval velice dobře jako metafora velkoměsta, které do sebe vstřebává příchozí, ať už jde o migranty, turisty nebo lidi, kteří jenom přijedou za prací a odjedou. Tenhle nový scénář se zabývá volyňskými Čechy. Sledujeme mladého volyňského Čecha z té poslední etapy, který dostal možnost se přestěhovat zpět do České republiky a získat trvalý pobyt, eventuálně i občanství. Se spoluscenáristou Markem Grajciarem jsme taky dělali průzkum mezi volyňskými Čechy, kteří přišli v téhle vlně.
Co mě osobně na tom zajímá, není jenom ta zkušenost, jaké to je tady začínat už v dospělém věku, ale zároveň mi připadá hrozně zajímavé, že je to téma emigrantství nebo imigranství naruby. Protože někteří ti lidé byli vychováváni jako Češi, na Ukrajině chodili do sokola nebo na kurzy češtiny. A někteří se i jako Češi cítí. Ale jejich zkušenost u nás je taková, že Češi k nim nepřistupují zrovna vstřícně. Spíše jim dávají najevo, že jsou vlastně Ukrajinci. Proto bych ten námět rád rozšířil o to, co to vlastně znamená být Čechem? Co definuje češství? Takže se snažím hledat spojující linky, které by mohly mít větší vypovídající hodnotu. Zároveň jsem si uvědomil, že to trochu pokračuje v tom tématu Miss Hanoi. Tam jsem taky dělal velký výzkum mezi Vietnamci a na začátku pro mě v centru dění taky stálo to, jestli tahle mladá generace, která tady vyrostla a umí výborně česky, akorát vzhledem k tomu původu česky nevypadá, tak jestli se cítí být více Vietnamci nebo Čechy.

FDb: Bude teda Otel Prague tvůj další projekt?
Zdeněk Viktora: Pracuji na tom, ale víš, jak to s filmy je. Je to běh na dlouhou trať.

FDb: Nebo nelákalo by těch zkusit si pro změnu třeba komedii?
Zdeněk Viktora:Jak už jsem říkal, mám rád všechny typy filmů, a obecně mám rád režiséry typu Stevena Soderbergha, kteří zkoušejí různé žánry, přičemž já mezi žánry řadím i art a osobní výpověď. Takže jsem otevřený různým výzvám, ale kromě Otelu Prague mi už delší dobu v hlavě leží námět na vztahový příběh dvojice v průběhu několika let. Tak uvidíme.

FOTO: Falcon
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Doktor Martin: Záhada v Beskydech

„Doktor Martin se zařazuje do sestavy výrazných hrdinů a seriálů, které se díky obrovské oblibě dočkaly... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2018, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.064/0.037
Partneři:
hotel pro psy