Své manželce a svým dcerám by snesl modré z nebe, a tak poté, co zaměstnavatel zbankrotuje, učiní trik s půjčou a rozjede svůj podnikatelský záměr v podobě muzea, do kterého se lidé příliš nehrnou. Dcery poradí, že by měla přijít změna v podobě něčeho živého a senzačního, a tak dá dohromady tým takzvaných „zrůd“, které se od ostatních obyvatel New Yorku liší výškou, tloušťkou, fyzickou zdatností nebo vzezřením, takže nechybí ani korpulentní vousatá dáma. Nemá se však jednat o Cirque du Freak, takže ji nehraje Salma Hayek.
Později se přidá fikaný pan Carlyle, jenž se okamžitě zakouká do akrobatky Anne. Tahle romantická linka mezi Zacem Efronem a Zendayou přitom vůbec není nezajímavá, neboť v ní nechybí nic, co obvykle od hollywoodské romance očekáváme. „Tak nač potom ten cirkus?“ mohl by se kdekdo zeptat. Inu, jinak by asi nebylo možné dorazit na recepci u královny Viktorie, která prokáže vznešený smysl pro humor. Jenže pak se Barnum ke svým „ovečkám“ nezachová hezky a ty místo toho, aby se na něj naštvali, si zazpívají na Oscara nominovaný song This is Me. Více nominací Největší showman neposbíral, což je na jednu stranu maximálně pochopitelné, avšak na tu druhou se vlastně jedná o velké překvapení.
Scenáristé teoreticky všechna ta klišé a přehnanou líbeznost a nekonfliktnost zamýšleli trochu jako parodii, nicméně debutující režisér Michael Gracey, jenž se do té doby věnoval reklamám a vizuálním efektům, si toho patrně pro svou zaneprázdněnost těmi hudebními čísly vůbec nevšimnul. Z výrazů herců také občas není zřejmé, co si jejich postava o dané věci zrovna myslí. A co se těch hudebních čísel týče, za zmínku co do nápaditosti stojí v podstatě jenom dvě – úvodní, a pak ta s lanem na skladbu Rewrite the Stars. Vlastně není divu, že jsou pod Největším showmanem podepsaní stejní skladatelé jako pod La La Landem.
Ještě později se seznámíme se zpěvačkou Jenny Lind, která fakt hezky zpívá a kterou si zahrála krásná Rebecca Ferguson. Tahle postava vnáší do příběhu další rozpolcenost. Skutečný P. T. Barnum s ní také spolupracoval. Ve filmu její účast sice potěší, ale zároveň de facto odvádí pozornost od hlavního tématu. Nehledě na to, že se z ní vyklube tak trochu andělská mrcha. A ve finále jediná morálně záporná postava, jelikož i z toho divadelního kritika (který nerad chodí do divadla) se vyklube férovej týpek, jenž by se klidně taky mohl stát součástí rodiny.
V titulní úloze se tedy představuje Hugh Jackman, přičemž když srovnáme Největšího showmana s Bídníky, tak … to prostě nejde. Muzikál Toma Hoopera je totiž po všech stránkách vyzrálejší. Ano, včetně té vizuální. Na pohled se Největší showman určitě bude líbit, nicméně zároveň si klade za cíl odpoutat pozornost od té tuctové obsahové prázdnoty. Ani na P. T. Barnuma není snadné si udělat jednoznačný názor. Skutečně u něj byla na prvním místě rodina nebo peníze? Vypadá to, že se je snažil vytřískat ze všeho, z čeho jenom vytřískat šly. Dokázal si zajistit reklamu a propagaci, ať už formou plakátů a letáku, eventuálně akcí „kdo přinese noviny se špatnou recenzí minulého představení, dostane lístek za poloviční cenu“. A to se vyplatí! Co na tom, že jeho manželka Charity mu neustále opakovala, že o žádném přepychu a luxusu nesní.
Největší showman jest pouze dalším počinem na nevyčerpatelné téma „plnění snů, které jsou limitovány jenom vaší představivostí.“ A ke slovu se samozřejmě také dostává rodina. Všechno by mohlo fungovat lépe, kdyby tvůrci dostali přidělený vyšší rozpočet. Jenže nedostali, a tak bude lepší zůstat u Mamma Mia! Here We Go Again. Pro úplnost, DVD bonusy nabízejí jeden delší a pět kratších (cca pětiminutových) filmů o filmu na téma postavy, choreografie, výprava, hudba a kamera (anglicky Cinematography – v titulcích přeloženo jako ‚kinematograf‘). V galerii budeme zavaleni původními návrhy a obrázky ze storyboardu a dojde i na karaoke, kdy v jednom videu jsou vyzobány písničky a to další vlastně ani nestojí za zmínku, protože bychom se opakovali.
FOTO: CinemArt