Jeden svět

Recenze: Největší showman

Vydáno dne 15.11.2018
Muzikálový kýč, který se nám snaží namluvit, že v 19. století si lidé všechno odpouštěli, naučili se mít za všech okolností navzájem rádi, táhli za jeden provaz a všechno bylo fajn, fajn, fajn, fajn, fajnový

 










 

Jako malý kamarádil P. T. Barnum s blonďatou holčičkou jménem Charity. Nedbali zákazů jejího otce a jejich lásku nezničilo ani stěhování. On byl nucen krást bagety a jednoho dne dostal jablko od „zrůdy“. V dospělosti vypadá jako Hugh Jackman a Charity, která má tvář Michelle Williams, otěhotní po tancování. K jedné holčičce brzy přibude další, přičemž ve velice rychlém tempu uhání Největší showman po celou dobu, takže na nějaké propracované postavy či vysvětlování nejasností vůbec není čas. Ale velkolepý muzikál má mít přece tak dvě hodiny a ne 100 minut včetně titulků.

Své manželce a svým dcerám by snesl modré z nebe, a tak poté, co zaměstnavatel zbankrotuje, učiní trik s půjčou a rozjede svůj podnikatelský záměr v podobě muzea, do kterého se lidé příliš nehrnou. Dcery poradí, že by měla přijít změna v podobě něčeho živého a senzačního, a tak dá dohromady tým takzvaných „zrůd“, které se od ostatních obyvatel New Yorku liší výškou, tloušťkou, fyzickou zdatností nebo vzezřením, takže nechybí ani korpulentní vousatá dáma. Nemá se však jednat o Cirque du Freak, takže ji nehraje Salma Hayek.

Později se přidá fikaný pan Carlyle, jenž se okamžitě zakouká do akrobatky Anne. Tahle romantická linka mezi Zacem Efronem a Zendayou přitom vůbec není nezajímavá, neboť v ní nechybí nic, co obvykle od hollywoodské romance očekáváme. „Tak nač potom ten cirkus?“ mohl by se kdekdo zeptat. Inu, jinak by asi nebylo možné dorazit na recepci u královny Viktorie, která prokáže vznešený smysl pro humor. Jenže pak se Barnum ke svým „ovečkám“ nezachová hezky a ty místo toho, aby se na něj naštvali, si zazpívají na Oscara nominovaný song This is Me. Více nominací Největší showman neposbíral, což je na jednu stranu maximálně pochopitelné, avšak na tu druhou se vlastně jedná o velké překvapení.

Scenáristé teoreticky všechna ta klišé a přehnanou líbeznost a nekonfliktnost zamýšleli trochu jako parodii, nicméně debutující režisér Michael Gracey, jenž se do té doby věnoval reklamám a vizuálním efektům, si toho patrně pro svou zaneprázdněnost těmi hudebními čísly vůbec nevšimnul. Z výrazů herců také občas není zřejmé, co si jejich postava o dané věci zrovna myslí. A co se těch hudebních čísel týče, za zmínku co do nápaditosti stojí v podstatě jenom dvě – úvodní, a pak ta s lanem na skladbu Rewrite the Stars. Vlastně není divu, že jsou pod Největším showmanem podepsaní stejní skladatelé jako pod La La Landem.

Ještě později se seznámíme se zpěvačkou Jenny Lind, která fakt hezky zpívá a kterou si zahrála krásná Rebecca Ferguson. Tahle postava vnáší do příběhu další rozpolcenost. Skutečný P. T. Barnum s ní také spolupracoval. Ve filmu její účast sice potěší, ale zároveň de facto odvádí pozornost od hlavního tématu. Nehledě na to, že se z ní vyklube tak trochu andělská mrcha. A ve finále jediná morálně záporná postava, jelikož i z toho divadelního kritika (který nerad chodí do divadla) se vyklube férovej týpek, jenž by se klidně taky mohl stát součástí rodiny.

V titulní úloze se tedy představuje Hugh Jackman, přičemž když srovnáme Největšího showmanaBídníky, tak … to prostě nejde. Muzikál Toma Hoopera je totiž po všech stránkách vyzrálejší. Ano, včetně té vizuální. Na pohled se Největší showman určitě bude líbit, nicméně zároveň si klade za cíl odpoutat pozornost od té tuctové obsahové prázdnoty. Ani na P. T. Barnuma není snadné si udělat jednoznačný názor. Skutečně u něj byla na prvním místě rodina nebo peníze? Vypadá to, že se je snažil vytřískat ze všeho, z čeho jenom vytřískat šly. Dokázal si zajistit reklamu a propagaci, ať už formou plakátů a letáku, eventuálně akcí „kdo přinese noviny se špatnou recenzí minulého představení, dostane lístek za poloviční cenu“. A to se vyplatí! Co na tom, že jeho manželka Charity mu neustále opakovala, že o žádném přepychu a luxusu nesní.

Největší showman jest pouze dalším počinem na nevyčerpatelné téma „plnění snů, které jsou limitovány jenom vaší představivostí.“ A ke slovu se samozřejmě také dostává rodina. Všechno by mohlo fungovat lépe, kdyby tvůrci dostali přidělený vyšší rozpočet. Jenže nedostali, a tak bude lepší zůstat u Mamma Mia! Here We Go Again. Pro úplnost, DVD bonusy nabízejí jeden delší a pět kratších (cca pětiminutových) filmů o filmu na téma postavy, choreografie, výprava, hudba a kamera (anglicky Cinematography – v titulcích přeloženo jako ‚kinematograf‘). V galerii budeme zavaleni původními návrhy a obrázky ze storyboardu a dojde i na karaoke, kdy v jednom videu jsou vyzobány písničky a to další vlastně ani nestojí za zmínku, protože bychom se opakovali.

FOTO: CinemArt
Hodnocení autora: 5/105/105/105/105/105/105/105/105/105/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Na cestě s mámou Dnes

Další počin, který byl uveden už na lednové přehlídce SCANDI, míří teď do běžné distribuce.&nb... celý článek

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz