V Hartově válce, Nezlomném, 6. batalionu nebo Velkém útěku jsme viděli, že za druhé světové války se v zajateckých táborech mohly dít roztodivné věci. Tentokrát však německý major a velký fanda do fotbalu Max Von Sydow přijde s nápadem uspořádat férový zápas mezinárodního týmu zajatců proti německému výběru. Myšlenka jaká se rovná skoro této, kdy v roce 1914 vylezli nepřátelé ze zákopů, aby spolu oslavili Vánoce. Nicméně ne všichni nacističtí oficíří ctí fair play, protože vědí, že tady nejde jenom o fotbal. Ale také o propagandu a příležitost ukázat, že Německo je pod nacistickou nadvládou neporazitelné na všech frontách. Na druhé straně jde o čest a odhodlání.

Angličan John Colby může poskládat výjimečnou skvadru, která nejenže má na to soupeře pořádně potrápit, ale zároveň může ten mač i vyhrát, třebaže ví, že by se v takovém případě mohlo stát cokoli. Svým svěřencům jakožto hrající trenér příliš nevěří, nicméně zařídí pro ně lepší vybavení a výhody, aby mohli skutečně naplno a poctivě trénovat. Američana Hatche váhá vzít, protože si občas plete fotbaly. Přesto si myslí, že je nejlepší. Ve skutečnosti hledá alternativní řešení pro plánovaný zmařilý únik, pro který si už zařídil i falešné doklady. A fotbal se ukáže býti jedinou možností.

Fotbal totiž navíc spojuje a nepřestává bavit zaryté davy lidí, což je z filmu, který se částečně zakládá na skutečné události, i když se tím na rozdíl od mnoha jiných nechlubí, na první pohled patrné. Snad taky proto, že se jedná o oslavu tohoto nejpopulárnějšího sportu, přijalo nabídku si ve Vítězství zahrát pod vedením věhlasného Johna Hustona hned několik světových fotbalových hvězd – Pelé, Oswaldo Ardiles, Bobby Moore, Kazimierz Deyna a někteří další, které doplnili Michael Caine a Sylvester Stallone, jenž pro uspokojení svého ega požadoval, aby jeho postava vstřelila vítězný gól. Jenomže hrál brankáře a traduje se, že neamerickým členům štábu trvalo hodně dlouhou dobu, než ho přesvědčili, že z takového postu nemůže skórovat. Celá věc se tedy vyřešila jiným způsobem.

Poté, co se zranil, když ignoroval rady gólmana Gordona Bankse, se hollywoodský herec nechal slyšet, že trénink pro Vítězství byl náročnější, než tomu bylo v případě boxerských duelů v sérii o Rockym. Tady však byla romantická linka vynechána, ačkoliv žena (Carole Laure), která mu pomáhá při útěku, se v závěru – také díky fyzické podobnosti – stává do jisté míry další Adrian. Už předtím coby Hatch fušuje do řemesla trenérovi Michaelu Caineovi, nejen tím, že opakuje, co říká. To když Pelé jakožto Trinidaďan Luis Fernandez při tréninkovém rozboru prohlásí, že se prokličkuje s balonem přes celé hřiště a dá gól, nikdo (i vzhledem k tomu, co předvedl předtím), nemůže pochybovat o tom, že je toho schopný. Kór když je to přece Pelé.

Fotbalový král, který během své kariéry nastřílel přes 1000 soutěžních gólů a jako jediný slavil tři tituly z mistrovství světa, se na Vítězství podílel rovněž z pozice choreografa toho závěrečného utkání, které obsáhne nějakých 30 minut. Pro fotbalové fandy bude všechno, co mu předchází, vcelku nepodstatné. Ačkoliv John Huston si je evidentně právě při zachycování války (zastřelení vězně mezi ostnatými dráty v úvodu, útěk z tábora, diskuze s odbojáři v Paříži, nucené zlomení ruky …) přeci jen jistější. Při samotném zápase mu vůbec nepomohl Gerry Fisher, který snad za tou kamerou musel chvílemi vyspávat.

Celkově vzato mají ty záběry k dokonalosti hodně daleko, neboť zdaleka neobsáhnou všechno podstatné, co bychom v daný moment měli ideálně vidět. Proto jde o S garudou na hrudi, kde jsou zřejmě nejlépe, co se hraných počinů týče, nasnímány fotbalové pasáže. Ve Vítězství se naštěstí podařilo ukázkově zaznamenat alespoň dvě akce – tu vedoucí k prvnímu gólu spojenců a Pelého nůžky. Přesto zůstává mezi fotbalovými bijáky výjimečným. Nejen kvůli tomu obsazení, ale stejně tak kvůli té myšlence, kdy v některých situacích bývá morální vítězství cennější, než to sportovní na ukazateli skóre.

Vítězství (někdy u nás uváděno jako Nerovný zápas) si uchovává výbornou atmosféru a není v něm nouze o napínavé okamžiky a působivý soundtrack. Přesto se nelze nezamyslet nad tím, jak by to dopadlo, kdyby režíroval nějaký uznávaný evropský tvůrce s opravdu vřelým vztahem k fotbalu. V závěru sice končíme de facto na vrcholu svobody, ale o to více by vlastně bylo zajímavé sledovat dění v následujících hodinách po utkání. I tak si ovšem Vítězství pro svoji unikátnost (v čemž se mu trochu podobá Třetí poločas) zaslouží být připomínáno.

FOTO: cinema.de