V roce 1996 byla na pláži nalezena stolní hra. Někdo ji sebral a odnesl domů. Tahle hra však není jako ostatní hry, kterým to je jedno. Tahle hra totiž chce být hrána! Doplatí na to chlapec jménem Alex. O mnoho roků později, tedy někdy v současnosti, se na poškole sejdou čtyři středoškoláci – tak trochu hypochondr Spencer, vysportovaný Anthony, introvertní Martha a kočka Bethany. Společně najdou hru, která už není deskovou, a raději než řešit úklid si zahrají. Budou ovšem vtaženi dovnitř a vyplivnuti v džungli s tím, že ze Spencera se stane The Rock, z Anthonyho Kevin Hart (sice malý, ale pořád černý), z Marthy kočka Karen Gillan a z Bethany obtloustlý Jack Black!

To znamená, že jejich herní avatary jsou protikladné jejich skutečným postavám a charakterům z reálného světa. Ve hře má každý tři životy, své slabiny, na které pozor, a své přednosti, které jim mají dopomoci vrátit jaguáří oko do sochy, protože jinak se ze hry nedostanou. Alespoň tak to tvrdí průvodce Nigel. Pozor bude třeba dát si na záporáka Bobbyho Cannavaleho (třebaže více než o nějakého velkého škodiče se zase jedná o pramálo zrůdnou figurku). Ale třeba se podaří najít hráče, který tu existuje už dlouho, a tudíž by eventuálně mohl s ledasčím pomoci.

Velice dobře si pamatuju, že původní Jumanji s Robinem Williamsem a Kirsten Dunst jsem poprvé viděl na rodinné dovolené v Rakousku, když mi bylo o dvacet roků méně ;-) . Tehdy mi spousta věcí z filmu přišla dosti znepokojující. Nejvíce to, že někdo uvízne ve stolní hře, která si s ním naprosto dle libosti pohrává. Napětí, co se stane po dalším hození kostkou, by se dalo krájet. Zvědavost ale převládla a po závěrečném rozuzlení následovala úleva z toho, že je to jenom film a že se nic skutečného v reálném světě přihodit (snad) nemůže. Ačkoliv zvířátka ze ZOO by klidně do ulic vyběhnout mohla (viz 12 opic).

Koncept Jumanji by tedy byl maximálně vhodný i pro hororovou (nebo vesmírnou) podívanou. Ouija se možná snažila, ale zdaleka to nevyšlo. V každém případě Jumanji: Vítejte v džungli! sice v některých věcech vcelku šikovně odkazuje na původní film, ale jinak toho s ním má společného pramálo. Do džungle prostřednictvím avatarů se klidně mohly postavy dostat jiným způsobem. Tedy se tu neobjevuje nic znepokojujícího (někdo možná zavře oči akorát při scéně, kdy leze hmyzák do ucha) a vlastně ani nějak napínavého a po závěrečném rozuzlení nenásleduje žádná úleva, protože není důvod.

Jumanji: Vítejte v džungli! je totiž klasickou hollywoodskou komedií, která se nesoustředí ani na eventuální přesah související s tím, že se každý může změnit – odnaučit se ty špatné věci a naučit se ty dobré. Kverulanti možná ocení přesun do jiného světa, kde je sice nebezpečno (pozor nejen na hrochy a jinou havěť), ale pořád je to poměrně vítaný odklon od stereotypu, „vopruzáckých“ lidí, věcí a činností. Prostě Jumanji: Vítejte v džungli! chce pouze na ty dvě hodiny celkem příjemně pobavit. (Tvůrci si nezvykle de facto zavřeli dveře pro případné pokračování.) Proto v obsazení nechybějí Jack Black, a také The Rock a hlavně Kevin Hart (poslední dva se přece objevili už v Centrální inteligenci). Ale možná se, pravda, film nakonec přeci jen snaží i o něco jiného. Proč by jinak měla Karen Gillan tak sexy outfit?

FOTO: Falcon