reklama
 

Rozhovor: Jiří Strach … část první

Vydáno dne 05.12.2017 (389 přečtení)
Anděl Páně 2 se vrátil v předvánočním čase do kin a o svátcích poběží v televizi. Ideální čas pro zveřejnění dvoudílného rozhovoru s jeho režisérem Jirkou Strachem. Tím spíše, že je dnes 5 prosince a s Mikulášem chodí andělé a čerti. 


 










 

FDb: Mezi Andělem páně a Andělem páně 2 uběhlo 11 roků. Jak dlouhá doba ale utekla ve světě Petronela s Uriášem?
Jiří Strach: Oni jsou bytosti nadpozemské, což znamená neměnné. Z toho jsme měli trochu Strach, jestli nám kluci už trochu nezestárli. Bylo důležité, aby to bylo věrohodné zvláště pro dětského diváka, který bývá vůči takovým věcem kritičtější. Ten celý božský prostor měl být neměnný. Já obecně moc nemám rád dvojky, které většinou jen rozvíjí děj, který už byl jednou dovyprávěný. Říkal jsem si, že jediná možnost, která je, je jít do nového pozemského příběhu a nevracet se k Dorotce, hraběti a správci. A pak přišel Marek Epstein a řekl, že by chtěl, aby Petronel s Uriášem šli na zem s křídly a s rohy. Říkal jsem si, že je to nesmysl, když to funguje přesně na té záměně, že pozemšťané nevědí, že to jsou nebešťané. A on řekl: „Jeden den v roce to jde.“ A ten moment jsme to měli! Hned jsem viděl, jak se tam motají ti převlečení koledníci a mezi ně se zamíchají ti praví, přičemž nikdo neví, kdo je kdo.
A pak se na to už snadno nabalují ty katolické fórečky, které jsem si celých těch jedenáct let sbíral. A u některých mě mrzelo, že jsem je nepoužil už v jedničce, takže jsme jimi naplnili dvojku. Dokonce mi dramaturgové po přečtení technického scénáře řekli, že je tam těch fórů až moc. Doslova tam padla věta: „Tys to přeplácal jak vánoční stromeček.“ Ale vždyť točíme komedii! Já chci, aby byli lidé v sále zavalení těmi fóry. Než se přestanou chechtat z jednoho, aby na ně už šel další. To je přece princip komedií. No tak to nestihnou pochytat hned napoprvé. Jedna holka mi na facebook psala, že Anděla Páně 2 viděla v kině snad devětkrát! V Brně na to šla pětadvacetičlenná rodina! Pak jsem vyzval lidi, aby se fotili u plakátu a dával jsem to na facebook. Klidně jsem u toho seděl až do pěti do rána, abych jim udělal radost. Nějaká skupina mlaďochů mi vyfotila svých osmačtyřicet lístků! Ta výhra kromě skvělého načasování před Vánoci, dobré kampaně, šeptandy, jedenáctileté přípravy jedničkou, která běžela každý rok v prosinci, což byl vlastně takový devadesátiminutový trailer na dvojku … To se stane málokterému filmu. My jsme to nepodcenili, Marek Epstein to skvěle napsal, s Jirkou Dvořákem a s Ivanem Trojanem jsme byli soustředění, protože jsme se báli blbé dvojky. A nakonec se ukázalo, že je to opravdu film pro čtyřleté dítě i pro devadesátiletou babičku, kterou tam dotáhnou, protože se chce podívat, jak to vypadá v tom nebi.
Neskutečné! V tuhle chvíli máme nějakých 1 250 000 diváků. Opravdu bych to ze srdce přál zažít každému českému filmaři. A vím, že se to stane třeba jenom jednou za život. Jde o to souznění s tím divákem, protože film vždycky točíš pro to, abys někoho oslovil. Teď se vracím k onomu mozartovskému „moji pražané mi rozumějí.“ Přijel zahrát Dona Giovanniho a stavovské divadlo bylo narvané. Takže on byl pochopen jako tvůrce. Tohle je zážitek, kterého když se jednou dotkneš, tak se ale nesmí stát, že na něm začneš ujíždět jako na droze. Pak by se mohl člověk stát podlézavým.

FDb: To jsi trochu odbočil od mojí otázky, jak dlouhá doba utekla ve světě Petronela s Uriášem?
Jiří Strach: Pro mě nulová. Když si vezmeš citát ze starého zákona, tak Bůh říká: „Jsem, který jsem.“ Bůh je tedy neměnná konstanta. To znamená, že nebe a svět andělů je také neměnný. A proto jsem ho vrátil do těch samých kulis. Zase je tam domeček, zase je tam kaplička. Akorát jsem to jeviště trochu osvítil v širším pohledu. Je tam ten strom poznání, je tam Očistec … Ten základ ale zůstává stejný. Nicméně kdybych měl říct konkrétní rok, tak to musíme posuzovat podle toho prostředí na zemi. Takže první Anděl Páně byl venkovské baroko, to znamená třeba rok 1730. A pro dvojku jsme si řekli, že půjdeme do takového schikanedrovského světa s těmi lampami a povozy, to znamená někdy v roce 1860 nebo 1870.

FDb: Zjišťovali jste si při psaní scénáře, jestli už tehdy na začátku prosince existovala ta tradice, že chodili čerti?
Jiří Strach: Zjišťovali a zjistili jsme, že chodili. A v rámci toho jsme také zjistili, že například vánoční stromky jsou tradicí poměrně pozdní. Až někdy z konce osmnáctého nebo začátku devatenáctého století. Třeba ve středověku se to vůbec nedělalo.

FDb: Už jsi to naznačil, ale přesto. Uvažovali jste někdy ještě před psaním scénáře nad tím, že by se vrátila i Zuzana Kainarová? Protože jestli ne, tak je možná škoda, že ve dvojce nebyla v nebi …
Jiří Strach: Chtěli jsme nový příběh. Ale je pravda, že ta myšlenka, že by všechny postavy z jedničky byly v nebi, tam byla. Nakonec jsem je tam nedal, i když tam někde jsou, protože se to odehrává o nějakých 150 let později. Říkal jsem si, že na to nebudu zbytečně upozorňovat kvůli jedné věci. Teda, hlavně je tam obrovská naděje v Pánubohu, že všechny špatné i všechny dobré postavy se stejně nakonec ocitnou v tom Božím milosrdenství. Ale hlavně to bylo i kvůli dětem, že by jim rodiče museli vysvětlovat, že ty postavy umřely. Takže jsem to nechtěl vzít tomu dětskému divákovi. I když teologicky by to bylo strašně krásné. (úsměv)

FDb: Všichni tvrdí, že natáčet pokračování k úspěšnému filmu je vždycky hodně těžké. Z českých i zahraničních, která dvojka se podle tebe minimálně vyrovnala jedničce?
Jiří Strach: To bych musel vzpomínat, protože taky nemám tolik nakoukáno. Císařův pekař a Pekařův císař asi nemůžeme brát jako jedničku a dvojku. Mimochodem to byl takový můj předvzor. Protože když jsem se modlil za úspěch dvojky, tak jsem si přál, aby jednou byl v televizi jeden den Anděl Páně a druhý den Anděl Páně 2. Aby to taky patřilo k té tradici. Co ty myslíš?

FDb: Mě napadá třeba Terminátor. Dvojka je lepší než jednička. Nebo Vetřelci jsou taky luxusnější než Vetřelec ...
Jiří Strach: Ale pro mě je Vetřelec kultovní, protože jsem ho viděl v letním kině, když mi bylo čtrnáct nebo patnáct, a pak jsem se bál jít po tmě domů. (smích) U Pána prstenů to tak taky nemůžeme brát, protože to jsou tři naplánované a souhrnně točené části. A z českých filmů … Ony ty dvojky, to je opravdu tenký led. Já jsem si ještě věřil, ale ten Ivan se hrozně bál, abychom nebyli o hodně horší. Myslím, že spousta tvůrců ví, že když se jim jeden film povede, tak se stavějí sami se sebou na startovní čáru.

FDb: Anděla Páně 2 vidělo v kinech dost přes milion diváků. Máš údaje o tom, jak si vede na DVD?
Jiří Strach: To nevím, do těchto čísel přesně nevidím. Ale co mi říkali, tak poslední číslo bylo nějakých čtyřicet nebo padesát tisíc prodaných kopií. Ale před Vánocemi se třeba nějaké ještě prodají.

FDb: Podílel ses na té televizní upoutávceAndělem Páně 2 na Českého lva?
Jiří Strach: Ne, to si dělali sami. A udělali to skvěle. Príma bylo i to, že Innogy dělá image spot na podporu Českého lva a ze všech těch zhruba pětatřiceti filmů, které měly v minulém roce premiéru, si vybere zrovna pohádku Anděl páně 2, přestože asi všichni věděli, že na Lvy nemáme šanci. Ale měli jsme šest nominací.

FDb: Má pro tebe Český lev vůbec ještě nějakou prestiž, po tom všem, co se v zákulisí stalo? Nebo bys řadil výš Ceny české filmové kritiky?
Jiří Strach: Cena České filmové kritiky bude pro mě vždycky cenou kritiků. Navíc recenzenti mají často názor, který se více blíží náhledu festivalového publika. Ano, tyhle ceny jsou fajn, ale i Český lev je fajn. Z jednoho jediného důvodu. Pořád to totiž dělá zvuk českému filmu! Přímým přenosem, těmi cenami, tím, že se oblékneme do smokingů … Je to prostě událost, která sděluje to, že český film žije. V mnoha ohledech sice možná ne úplně dobře, ale nežije zase ani úplně špatně. A jestli tu cenu získat nebo nezískat? Když se na to podívám jako katolík, tak přece máme v písmu svatém napsáno, že „vaše odměna není z tohoto světa.“ Tak doufám, že až jednou natáhnu brka a zaklepu na tu nebeskou bránu, tak že neotevře Svatý Petr a neřekne: „Tak kdo mě hrál? Čtvrtníček, jo? No to jsem na tebe naštvanej!“ (smích) Ale myslím, že zrovna za toho Anděla Páně mám tu odměnu schovanou někde nahoře.

FDb: Na druhou stranu jsi dělal i minisérii o Ďáblově bibli …
Jiří Strach: Jasně, ale pořád je to spirituální téma. Neříkám, že je to evangelizace v přímém přenosu, ale vždycky tam najdeš nějaké téma … Řekněme si konkrétně třeba Ztracená brána. Prostě člověku není dáno znát všechno, a kdo se o to pokouší, tak nedopadne dobře. To je pro mě téma Ztracené brány. Nebo Labyrint. Kdo si vezme do ruky zbraň a začne sám vykonávat pomstu, tak taky nedopadne dobře. My tady prostě nejsme od toho, abychom mstili nějaké křivdy. Takže je to zase svým způsobem duchovní téma, i když trochu skryté. A co Santiniho jazyk, který jsem dělal podle románu Miloše Urbana a který nebyl moc ceněný? To je o tom, že člověk i v dnešním světě plném relativismu a hyperliberalismu může toho Pánaboha najít, když zůstane trochu „open-minded.“ Vždyť jak to končí? Stojí tam David Švehlík a kouká do nebe. Člověk z reklamní agentury, který do té doby znal jenom prachy, sex a video! Vůně vanilky je zase o schopnosti obětovat se. Holka řeší dilema, jestli jít s americkým vojákem do Států, anebo tady zůstat a starat se o ty děti, které nejsou její. V tom filmu se o Bohu neřekne ani slovo, ale je to naplněné bytostně-křesťanským tématem. Pravda, Labyrint dvojka byla mysteriózní krimi a dělal jsem ji proto, že jsem dělal jedničku, a ta režijní návaznost byla dobrá. Teď děláme trojku, která zase bude hodně duchovní. Ten člověk v podstatě vyzve Boha na souboj. A po sedm dílů budeme sledovat, jestli má šanci vyhrát nebo nemá.

FDb: Zmínil jsem filmové kritiky. Čteš recenze na svoje filmy?
Jiří Strach: No jasně. Čtu je leckde. Nejhorší recenzi napsal jeden kritik na Anděla páně. Byla naprosto zdrcující a pamatuju si z ní jedinou větu: „Film neobsahuje jedinou vtipnou scénu, jediný vtipný dialog.“ Dobře je to názor. A když ten kritik potom začal dělat své vlastní věci a dostal se na tu druhou stranu z té oponentské roviny, a poznal, jak je strašně těžké to vůbec natočit, tak po letech přišel s omluvou v Karlových Varech. Přišlo mi to vlastně až skoro biblické jako návrat marnotratného syna. Tuhle zdrcující recenzi jsem si zažil už za mlada. A když dostaneš takovou ránu do vazu, tak se naučíš té bolesti čelit. Já mu za to vlastně svým způsobem zpětně děkuju, i když ta recenze byla nespravedlivá a křivdivá. I ti diváci, že se jim to dodnes libí, na něj trochu vystrčili prostředník. Ale s tím to nesouvisí. Kdyby mě tehdy pochválil, tak by se ze mě třeba stalo nafoukané hovado. Nebo bych si myslel, že jsem kdovíjak skvělý filmový režisér. Ovšem paradoxně jsem tím získal i obranné látky na pochvalné recenze. Jasně, samozřejmě je to lepší, než když se o mně píšou špatné věci, ale taky si na tom neujíždím. Člověk tak zůstane v takovém zdravém středním proudu.

 










 

FDb: Ivan Trojan říkal, že do Anděla Páně 3 by se pustil jedině v případě, že na dvojku přijde přes milion diváků. Je jasný, že ani tentokrát nebudete chtít nic uspěchat. Ale jedenáct roků na další část snad čekat nebudeme …
Jiří Strach: Zatím tam jsou nějaké okolnosti, které nám neumožňují zakleknout do startovacích bloků. Protože tím, že ta dvojka byla takhle úspěšná, tak se kolem začíná točit několik hladových krků, které by chtěly na tom našem úspěchu participovat. A protože jsem člověk vnitřní mravnosti, tak to neumožním!

FDb: Anděl Páně i Anděl Páně 2 se jsou divácky obrovsky úspěšné filmy. Třeba u hollywoodských velkofilmů je běžné, že pak vycházejí i akční figurky, například Thor, Iron Man, Terminátor a další. Nemrzí tě, že nejsou i u Anděla Páně?
Jiří Strach: Je pravda, že jedním z koproducentů bylo hračkářství Bambule. A možná tomu úspěchu sami nevěřili. Kdyby je bývali vyrobili …  

FDb: Ivan Trojan a Jiří Dvořák jsou v podstatě tvoji dvorní herci. Vzpomínáš si na nějaký moment, kdy jste se kvůli něčemu pracovně fakt hodně nepohodli?
Jiří Strach: Jé, to my si vjíždíme do vlasů často. Obzvláště s tím Ivanem. Ale je to takové to tvůrčí pohádání se o věc. A oba to víme, takže o to více se paradoxně máme rádi. To je ten hezký tvůrčí proces. V tom triumvirátu je to jasný důkaz toho, že nejde jenom o režiséra. Ten si k sobě vezme ty spolupracovníky, kteří musejí být dobří. Protože Anděl Páně není jenom můj úspěch. Máš tam ještě minimálně toho Ivana s tím Jirkou Dvořákem. Ty tři Svatoplukovy pruty. Je to i o tom si umět zakázat tu ješitnost, že ti režiséři kolikrát chtějí sami rozhodovat o všem. Vždyť když někdo přijde s lepším nápadem, tak Pánbůh zaplať. Oni ti přece pomáhají svým talentem zlepšovat a povyšovat tvůj film. I když já mám samozřejmě jako režisér to právo veta, kdy můžu říct, že tohle už je moc, nebo že je to jako z jiného filmu, nebo že by to zdržovalo …
Já jsem tam vlastně taky jako strážce rytmu, protože oni mají ten vhled pouze pohledem svých rolí. Jsou taky nesmírně obětaví. Když jsme natáčeli v zimě na těch pláních s drony, tak jsem je fakt nechal jít tu štreku až k lesu a zase zpátky, až už fakt nemohli. Ten Jirka měl navíc tehdy ještě horečku. Teď měli ty kostýmy s křídly, byla jim zima a bořili se do sněhu. Totiž ten dron taky musí být v nějaké pozici, nalétnout si a trefit i horizonty v zadním plánu. Ale nesmíš ho mít v tom filmu moc, i když by ho tam člověk dával nejradši pořád! Ale to se vždycky objeví nějaký vynález, jako třeba steadicam a lidi to pak chtějí pořád používat. I ve scénách, kam se vůbec nehodí. To znamená, že tak tři nejlepší záběry z dronu v celém filmu jsou akorát. Když jich tam dáš deset, tak už je to moc.

FDb: Kde a jak vzniká to filmové nebe?
Jiří Strach: Na Kavčích horách je studio, které se celé vymaluje nazeleno, a pak do toho postavíš kulisy a pošleš do toho herce. Na zelenou se pak ještě dodají mraky. Plus ta triková technologie ještě pokročila, takže Martin Šec s trikaři třeba ještě dávali ty mlhy hercům pod nohy.

FDb: S natáčením před greenscreenem herci problém neměli?
Jiří Strach: Tady to bylo vymyšlené tak, že ty základní věci jako stůl, židle nebo karafa byly reálné. A co se toho prostředí týče, to si všichni nějak řekneme. A oni jsou vlastně navíc zvyklí z těch divadel, kde je to taky trochu imaginární.

FDb: Lidi tě znají i jako herce. Kdyby byla ta možnost, jakou postavu v Andělovi Páně 2 by si nejradši zahrál? Teda kromě Svatého Jiřího …
Jiří Strach: Chvilku jsem opravdu ješitně uvažoval o tom, že bych si přidělil Svatého Jiřího. A pak jsem si to zakázal, protože by to působilo samolibě a nafoukaně. 

Druhou část rozhovoru najdete TADY


FOTO: ceskatelevize.cz
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Paddington 2

Druhé dobrodružství medvídka z nejtemnějšího Peru, který se přestěhoval do Londýna, aby tu u jedné... celý článek

Skylink

Soutěžte s Viasat History a novým seriálem Poslední váleční králové Evropy

Viasat History nabízí moderní pohled na historii v novém pojetí: kvalitně podložené pořady v inteligentním podání nejcharismatičtějších historiků, které... celý článek
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení
apple android wp bb
iPhone
iPhone
 
App Store hodnocení:
hod
Android
Android
 
Google Play hodnocení:
hod
Windows Phone
Windows Phone
 
WP store hodnocení:
hod
BlackBerry
BlackBerry
 
BB world hodnocení:
hod
fb

Copyright © 2003-2017, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Tyto webové stránky využívají soubory cookies. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace.

Load: 0.077/0.046
Partneři:
Skromný kluk | Vodák dřeva | hotel pro psy