reklama
 

Recenze: Neruda

Vydáno dne 10.09.2017 (465 přečtení)
Film o slavném básníkovi. 
Jenom aby nedošlo k mýlce – jedná se o Pabla Nerudu, chilského básníka a politika, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Tento počin sice zmíní jeho pravé jméno Ricardo Reyes, ale neprozradí, že se přejmenoval proto, že se vzhlédnul v díle českého básníka Jana Nerudy. Jakožto komunista si dovolil zkritizovat vládu, za což byl následně pronásledován. Jeho dopadením byl pověřen Oscar Peluchonneau, jehož otec byl možná (a možná taky ne) policajt policajtů. Takže nechtěl zůstat v jeho stínu a za nepřítelem Nerudou se neúnavně hnal, tak jako když Javert chytal Valjeana, Cajthaml Vedrala, Hanratty Abagnala nebo komisař Juve Fantomase.

Právě francouzské filmy z 60. a 70. let Neruda svým konceptem částečně připomene. Vůbec působí dojmem, že byl natočen někdy před tím půl stoletím (nechybí ani zadní projekce). Pablo Larraín ovšem tentokrát volí klasické rozlišení 16:9, ale zároveň taky volí chvílemi modernější vypravěčské postupy, včetně těch střihových, kdy by patrně bylo vhodnější použít slovo montáž. Letos na nezapomenutelné Jackie Larraín potvrdil, že film chápe v podstatě jako prostředek, ve kterém je všechno dovoleno.

Proto se s největší pravděpodobností nebudou jeho vize (připomeňme drama NO) zamlouvat každému, neboť občas sklouzává k jakési artové exhibici, při které kupříkladu není zapotřebí dodržovat předsnímací jednotu (Ed Wood byl de facto právě za tohle kdysi přece extrémně popotahován :-) ). U Nerudy jsem měl chvílemi dojem, že sleduju něco od Paola Sorrentina, ačkoliv ten předložil díla přeci jen srozumitelnější i pro mainstreamové diváky, tedy co se týče Následků lásky a Tady to musí být, nikoliv Velké nádhery a Mládí, kde nejde o epiku, nýbrž o lyriku. Neruda jakoby se snažil být něco mezi tím, což úplně nefunguje. Pro někoho však může být ta nejednoznačnost plusem, jelikož skýtá větší prostor pro vlastní interpretaci. I když ve finále se opravdu nabízí hned několik řešení.

Nerudy je zřejmé, že některé věci byly od skutečnosti upraveny či přímo vytvořeny. Tak třeba ta postava ctižádostivého policajta Peluchonneaua, jenž pronásledoval orla, přestože neumí létat, by měla být ryze fiktivní (a o to komičtější – však ho také někteří popisují slovy „napůl idiot, napůl trouba“). Neustále komentuje věci, u kterých ani nebyl, což můžeme označit za nejlepší vypravěčský nápad, kór když jsou jeho glosy někdy nepatrně zavádějící. Glosuje prakticky úplně všechno. Pablo kupříkladu řekne: „Zapomněl jsem, že mě hledá.“ A Oscar hned suše dodává: „To se nedá zapomenout.“ Nebo někdo zmíní jméno Pablo Picasso, načež následuje jeho prostý komentář: „Slepý malíř.“

Tahle postava je o poznání zajímavější než ta titulní, třebaže Pablo se nebojí a klidně – ač ostře sledovaný – troubí před La Monedou, chilským prezidentským palácem. Herců jako Luis Gnecco existuje celá řada, kdežto Gael García Bernal je jenom jeden. Ačkoliv je fakt, že v Nerudovi hodně připomíná Pavla LiškuMazaného Filipa (viz ukázka), ale to nechme. Manželka v podání Mercedes Morán jest pak bohužel figurou prakticky zbytečnou. Na rozdíl od převaděčského kapitalisty Domíngueze, pro něhož je zábavnější pomáhat komoušovi než četníkům, a který je jakožto „milionář vždy moudřejší než zákon státu.“ A zmínit musíme i indiány, s nimiž se seznámíme v závěru při cestě do zmrzlé části země u And, což je naprosto famózní lokace!

Neruda je tak trochu francouzská krimi, tak trochu mysteriózní drama, tak trochu artová exhibice, tak trochu film noir a tak trochu (francouzská) komedie. Tedy mimo jiné. Jedna z interpretací nabízí i možnost, že si Pablo Neruda celý tento příběh jenom vymyslel, aby posílil svůj kult osobnosti a stal se legendou. Peluchonneau tedy dělá jen to, co mu zrovna ve své mysli dovolí. Potíž je v tom, že Neruda byl básník, nikoliv prozaik (v průběhu filmu uslyšíme i úryvky z jedné jeho slavné sbírky). Nicméně největším kladem celého tohoto na Zlatý glóbus nominovaného snímku bude fakt, že když selže jedna interpretace, nutí vás přemýšlet nad jinou. K tomu by bylo úchvatné natočit biják z prostředí té Pinochetovy zoo v poušti Atacama, odkud „kdo uteče, promění se v solnou sochu.“ V této souvislosti není od věci mimochodem dodat, že u nás uvedené filmy Neruda (40. léta), Kolonie (70. léta) a NO (80. léta) vlastně prozradí dost o historii této jihoamerické země.

FOTO: Artcam
Hodnocení autora: 6/106/106/106/106/106/106/106/106/106/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Speciál

Speciál: Bonusová sekce filmu Wonder Woman

V kinech zuří Liga spravedlnosti a její členkou je i Wonder Woman, jejíž samostatný biják měl premiéru v červnu.... celý článek

DVD

Recenze: Auto zabiják

Hodně se teď mluví a píše o producentovi Harveym Weinsteinovi, jehož ženy Hollywoodu obviňují ze sexuálního obtěžování.... celý článek

Skylink

Soutěžte s Viasat History a novým seriálem Poslední váleční králové Evropy

Viasat History nabízí moderní pohled na historii v novém pojetí: kvalitně podložené pořady v inteligentním podání nejcharismatičtějších historiků, které... celý článek
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení
apple android wp bb
iPhone
iPhone
 
App Store hodnocení:
hod
Android
Android
 
Google Play hodnocení:
hod
Windows Phone
Windows Phone
 
WP store hodnocení:
hod
BlackBerry
BlackBerry
 
BB world hodnocení:
hod
fb

Copyright © 2003-2017, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Tyto webové stránky využívají soubory cookies. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace.

Load: 0.081/0.047
Partneři:
Skromný kluk | Vodák dřeva | hotel pro psy