Počítám, že tuhle pohádku většina z vás viděla, ale přesto si taky napíše něco málo o ději: Byl jednou jeden princ, který měl všechno, co si zamanul. Není divu, že byl rozmazlený a neuvědomoval si, že skutečná krása se skrývá uvnitř. Pořádnou lekci dostal o jedné mrazivé noci, když přišla stařena požádat o přebydlení. Princ odmítnul a měl kliku, že ho rovnou nestáhla do pekla. Nutno dodat, že to byla čarodějka a že to od ní byla trochu podpásovka. Přeci jen kdyby vypadala jako žena ve středních letech, určitě by ji snáze pustil dovnitř. Akčoliv za takových okolností by se ho nikdy nepodařilo změnit. Takže co? Takže mu dá květinu, přičemž než opadá, musí najít ženu, do které se zamiluje a ona jeho pravou lásku opětuje, navzdory tomu, že kvůli kletbě bude vypadat jako hrozivé zvíře.

Proč mu vůbec fandit? Protože každý si zaslouží druhou šanci a sám ví, že se nechoval úplně příkladně. Teď ještě přijít na to, že vztekáním a vynucováním úplně nedosáhne toho, čeho chce (ale to z něho možná mluví ty zvířecí instinkty). To Gaston, silák z jisté vesnice, si na nic nehraje. Ví, že je arogantní lump a nestydí se za to. Pro svou sousedku Belle, nejkrásnější ženu ve vesnici, by taky nemusel být marnou partií. Jenže svými pozdějšími nekalými praktikami si pod sebou definitivně podřezal větev. Že se její otec považuje za vynálezce, přece neznamená, že patří do blázince. Sama Belle se brzy dozví, že zvíře je sakra skutečné, jelikož u něj na vlastní žádost zůstane, aby mohl být otec ušetřen. Katniss Everdeenová by v této situaci patrně řekla: „I volunteer as tribute.“ Ale to sem nepatří.

Nicméně v případě Krásky a zvířete se jedná o první z celkových dvou velice šlechetných, výchovných gest. Jenže problém zase spočívá v tom, že přechod od nenávisti k lásce není patřičně rozvinutý. Místo toho se to řeší tím, že zvíře v lese pokousají vlci a ona se nad ním slituje a pomůže mu. To má být ten „point break“, neboli bod zlomu, který vlastně všechno změní a po kterém si k sobě ti dva začnou nacházet cestu. Odůvodnit se to dá i tím, že Belle je „jinačí“ (dnes bychom asi řekli emancipovaná), ale zároveň jde evidentně o nenapravitelnou romantičku, což je vskutku pozoruhodná a lákavá kombinace.

Není divu, že má hned dva nápadníky, leč pořád platí, že si Kráska a zvíře rozhodně nechce nic komplikovat. I proto, že prostředky na realizaci nebyly největší (dozvíme se z otitulkovaného komentáře tvůrců!), resp. s nimi možná spíše nebylo nejoptimálněji nakládáno. Tudíž holt bylo třeba některé věci urychlit. Přesto se film stal ohromně úspěšným a mnozí jej považují za klasiku. Tak je fakt, že se postavy chovají podle toho, jak jim velí načrtnutý charakter. Nicméně přesto nedostaneme odpovědi na všechny otázky a děj se občas stáčí (nej)méně zajímavým směrem. Vždyť tu máme tolik k prozkoumávání … Ale to je samozřejmě spíše ovlivněno tím, že nepatříte do cílové skupiny.

Kráska a zvíře ve své animované podobě nechává vzpomenout na doby, kdy u Disneyho chtěli v první řadě to, aby si diváci odnesli z kina působivý zážitek. Aby se děti něčemu přiučily (byť to neplatí o všem – viz Gastonův příběh), a dospělí aby se nenudili a třeba se rozpomněli na své vlastní prožitky z kina, když ještě byli dětmi. Nelze se však zbavit dojmu, že nebýt těch písniček, jakých během filmu uslyšíme zhruba deset, přičemž u některých dělají mluvící nábytek a mluvící věci poněkud prapodivné kousky, byla by to mnohem vítanější podívaná.

FOTO: cinema.de