Manchester by the Sea je místo ve státě Massachussets, odkud pochází Lee Chandler. Kdysi udělal obrovskou chybu, což vyústilo v tragickou událost, po které se odstěhoval. Teď si vydělává jako Instalatér z Tuchlovic a žije svůj osamocený život. Sem tam se jde porvat do hospody, ale to je asi tak všechno. Jednoho dne mu zazvoní telefon a Lee zjišťuje, že jeho starší bratr Joe zemřel. Chtě nechtě se musí vrátit do městečka, kde každý ví, co se mu stalo. A další nepříjemnost spočívá v tom, že se Lee na Joeovo přání stane poručníkem jeho šestnáctiletého syna (svého synovce) Patricka.

Historie tohoto projektu se začala psát v roce 2011. Tehdy Matt Damon pracoval s producentem Chrisem Moorem na Správcích osudu a strávili dlouhý čas diskuzemi nad dalším projektem, až přišli s nápadem na Místo u moře. Damon měl původně hrát hlavní roli, ale nakonec upřednostnil – jak říkal Jimmy Kimmel na Oscarech – „Chinese ponytail movie“ s názvem Velká čínská zeď. Scénáře i režie se tady ujal Kenneth Lonergan. A příběh nevypráví lineárně. Najdeme v něm četné flashbacky, odhalující, co strašlivého se tenkrát stalo a co potom následovalo. Nicméně je krásně přehledné, v jaké časové rovině se zrovna nacházíme, takže nikde dlouho netápeme.

Z vyprávění navíc se navíc dá vysledovat, že se tak věci opravdu odehrály a ne, že se jedná o zkreslené vzpomínky hlavního hrdiny. Výjimku tvoří snad akorát zimní scéna pohřívání, kdy to trochu vypadá na flashforvard, resp. že Lee myslí na to, jaké to bude, až se znovu setká se svou bývalou ženou, která mu chvíli předtím volala. Bohužel tedy tolik oslavovaný a zlatou soškou rovněž ověnčený scénář se nedá považovat za precizní dílo. Některé postupy nemají jednoznačné vyznění. Sem se dá zařidit i to, že máme důvod se domnívat, že Joea zavraždil na lodi kamarád George. Zřejmě proto, že chtěl sám Patricka do péče, jelikož s ním byl často v kontaktu, takže si myslel, že je fajn, a myslím, že ve filmu není řečeno, že by měl se svou ženou nějaké děti. A věděl, že kvůli Joeově všeobecně známé srdeční vadě ho nebude nikdo podezírat. Vskutku by to byl (téměř) dokonalý plán!

Obecně při sledování filmů existují podle mě dva druhy předvídatelnosti. Při první si říkáme: „To by bylo skvělý, kdyby to pokračovalo takhle.“ Zatímco při té druhé: „No jasně, to bude určitě takhle.“ U Místa u moře si to sice neříkáme často, protože diváky nutí přemýšlet o jiných věcech, ale pár momentů se najde. Třeba: Lee chce říct Patrickovi jako první, že jeho otec umřel. Stane se tak na tréninku hokejového týmu, kde dojde k šarvátkám, které zřejmě Patrick vyprovokoval. Když mluví se svým strýcem, vše sledujeme z dálky, což je spolu s výpovědí na policejní stanici zřejmě nejnápaditěji podaná scéna ...

… Následně si trenér nechá zavolat svého svěřence a řekne mu, že všechno špatné smažou a že led není pro odreagování a samozřejmě taky to, že ve stejném věku taky ztratil otce. Je to fakt? Spíše to připomnělo jednu epizodu ze South Parku, kdy strejda Jimbo říká Cartmanovi: „Nebuď z toho smutnej, já svýho tátu taky nepoznal. Teda, jo. Chodili jsme spolu na ryby a na lov, to jo.“  To ale není důležité. Důležitější je, že se skoro všichni chovají, jako by se vůbec nic nestalo. U Leeho se to vzhledem k jeho minulosti dá celkem pochopit, třebaže to byl jeho starší bratr, jehož měli všichni rádi a který se snažil být dobrým člověkem a všem pomáhat. Ovšem Patrick je po celou dobu naprosto v pohodě. Akorát jednou se úplně extrémně zhroutí u toho, když dává maso zpět do mrazáku. Zvláštní, protože už v den, kdy se tu smutnou zprávu dozvěděl, se zajímal hlavně o to, aby mohl nerušeně vosouložit jednu ze svých dvou přítelkyň.

Režisér totiž nechce z Místa u moře udělat těžké/tíživé drama, jako by to jistě provedl kupříkladu Denis Villeneuve. Téma sice seriózní je, leč často bývá odlehčeno něčím vtipným – tu dialogem: „A jak táta v tý márnici vypadá?“ Odpověď: „Jako by byl mrtvej,“ tu gagem, například když zdravotníci ne a ne naložit zdrcenou matku, nebo pak když se nemůže Patrick rozhodnout, jestli chce mrtvého otce vidět. Zdaleka ne pokaždé se tento humorný přístup vyplácí. Spíše mnohdy shazuje působivé vyznění, jaké daná scéna mohla mít, a celkově činí příběh nedůvěryhodný.

Poměrně dost času strávíme s hlavním tématem nesouvisející situací, kdy Patrick zkouší se svou hudební skupinou, v níž zpívá jeho druhá holka, načež by rád zasunul, nicméně nemůže, protože je její matka vždycky vyruší. Tohle (možná včetně konverzací nad Star Trekem) by výtečně fungovalo ve filmu Johna Carneyho, ale ne v superambiciózním bijáku typu Místa u moře. Tím spíše, když Lee, jenž má odvést pozornost a zabavit tu její matku, stále není schopen takového toho prázdného tlachání o ničem (small talk). Objevuje se tady také dost scén bez hlubší pointy. Avšak je záhadou, že se podařilo zabránit nevěřícnému kroucení hlavou nad nimi. Úplně neplatí pro scénu, kdy Patrick jede za svou matkou-bývalou alkoholičkou (Gretchen Mol), nyní provdanou za konzervativního křesťana (cameo Matthewa Brodericka), a také pro tu, v níž Lee a Patrick nemůžou najít zaparkované auto. Je to rozrušením? Nebo ho ukradnul týpek, se kterým se předtím Lee hádal? Nic z toho. Spíše jde o to, aby si mohli ti dva zase zanadávat, ukazovat svou hrdost a to, jak jsou nad věcí (i když možná tak docela nejsou).

Tahle role traumatem poznamenaného hrdiny, jenž má šanci znovu se normálně zapojit do života, jinak rozhodně volala minimálně po oscarové nominaci. A Casey Affleck si svým (zase) zakřiknutým projevem (tolik odlišným od Benových představení) získal hlasující na svou stranu. Určitě je to hodně zajímavý výkon, i když se po některých jeho předchozích filmech nabízí otázka, nakolik je to postava Lee Chandler a nakolik sám Casey Affleck. V každém případě scéna, kdy se setká se svou bývalou manželkou Randi s tváří Michelle Williams (není to velká role), patří k těm nejpreciznějším. A mohla být ještě preciznější, kdyby Místo u moře nebylo takové trochu rozpolcené. Při této souvislosti se musí podotknout, že by bylo teprve vtipné, kdyby Leeho staršího bratra hrál Ben Affleck. Ačkoliv to, že se jmenuje Joe Chandler a hraje ho Kyle Chandler, má z tohoto pohledu taky něco do sebe.

Místo u moře má celkově vzato samo něco do sebe, avšak nejde se zbavit dojmu, že podobný biják se uchází o cenu snad při každém udílení Oscarů. A tvůrci zřejmě tušili, že to místečko mají tak nějak předplacené. Kór, když za ním stojí někteří poměrně dost vlivní lidé. Ano, jakmile naskočí závěrečné titulky, převládá pocit, že se jedná o fakt skvělý film. Nicméně po hlubším zamyšlení vychází, že to až taková slává opravdu není. Proto nakonec dostává o malinko nižší hodnocení. Opřít se ještě více než o herecké výkony (třeba Lucas Hedges relativně hodně nadhodnocovaný) může o soundtrack a nevšední atmosféru – jakoby se ani nenatáčelo v USA. Každopádně podruhé bych se než na Místo u moře raději podíval na Scény u moře (třebaže podobné akorát českým distribučním názvem).

FOTO: Falcon