Diana, dcera královny Amazonek, se už jako malá nemohla dočkat, až se naučí bojovat. Válečnice Antiopa ji naučila rozličným kouskům. A zároveň v ní vlastně pomohla silně zakořenit smysl pro spravedlnost. Jednoho dne se na domovském ostrově Themyscira stane podivná věc. Teď nemyslím ten moment, kdy v sobě Diana objeví nečekanou energii. Dojde totiž k tomu, že skrze mlhu proletí se svým letadlem letec a špion Steve Trevor (tradičně velice dobrý Chris Pine). Společně se pak vydají ze zdánlivě starověkého Řecka do 20. století, aby zabili Boha Arése a tím ukončili války, resp. minimálně tu právě probíhající.

Před necelýma šesti rokama vycouvala Patty Jenkins z produkce filmu Thor: Temný svět. Projekt jí přišel až příliš velkolepý a prostě si nevěřila. Nakonec se režie ujal Alan Taylor a oproti jedničce jej neučinil nijak výjimečnější. I od letošní trojky se čeká mnohé, ale pojďme zpět k Wonder Woman. Jako žena Patty Jenkins hlavní hrdince snad opravdu porozuměla o něco lépe a de facto ji posunula na roveň Batmana a Supermana. Pod jejím vedením se navíc zrodil další biják, který rozhodně nezapírá a nestydí se za to, že vzniknul podle komiksové předlohy. Dalo by se napsat, že ve své komiksovosti zachází ještě dál, než lecjaké Marvelovky.

Těm se dost podobá také z toho důvodu, že sem nikdo neplete žádný nevhodný/nezajímavý filozofický podtext. Ačkoliv po premiéře zřejmě stejně rozpoutá feministické diskuze. Je totiž fakt, že při vší úctě (a sexappealu) k Mille Jovovich a Kate Beckinsale, takto výraznou ženskou hrdinku jsme neviděli snad od Vetřelců. OK, Gal Gadot možná není nejlepší herečkou současného Hollywoodu, nicméně pro tuhle roli se dokonale hodí (a dá se čekat, že v ní bude film od filmu lepší). Nejen proto, že je tak sexy (což se v dnešní době producentům teprve vyplácí). A navíc má tato postava svůj vlastní působivý hudební motiv, který jsme slyšeli už v Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti.

Co se příběhu týče, dokud jsme na ostrově ve společnosti Gal Gadot, Robin Wright, Connie Nielsen a dalších hereček, je všechno naprosto v pohodě. I po ztroskotání Steva film šlape. Dojde i zajímavé situace, kdy nás scenárista Allan Heinberg přinutí, abychom se smáli i tak banálním věcem, jako když si má muž lehnout vedle ženy. Po příjezdu do Londýna (co myslíte, jde o první nebo druhou světovou válku?) skrze onu tajemnou mlhu to ale začne trochu skřípat. Jednak se objeví nějaké to ohrané klišé, jednak protagonisté někdy z řady možností vybírají ta nejsložitější/nejradikálnější řešení, a jednak jsou do příběhu začleněny zbytečné scény i hodně, hodně zbytečné postavy (zvláště pak Charlie a Sameer), jež tu musely být zřejmě jenom kvůli té fotce, jakou jsme taky viděli minule. Od těch záporných, tedy Doktorky Maruové (Elena Anaya) a kapitána Ludendorffa (Danny Huston), jsme snad ani nemohli očekávat více.

Co se akčních scén týče, nejvíce povedenou bude asi ta s Němci na ostrově (zato na té finální se určitě dalo zapracovat). Ty ostatní ne, že by byly nějak špatné, ale nějak se stalo, že se omrzí i ty cool zpomalovačky, mimochodem tolik typické pro tvorbu produkujícího Zacka Snydera. Jinak nezbývá, než ještě jednou či spíše dvakrát podtrhnout vizuální stránku Wonder Women (tedy jak celého filmu, tak představitelky hlavní role). Tudíž 3D verze rohodně není marná, ačkoliv třeba noví Piráti z Karibiku jsou v tomto směru o kus dál.

Wonder Woman ukazuje, jak strašně důležité je pro ambiciózní film vybrat ten správný tvůrčí tým, a zároveň také naznačuje, že by se DCEU (DC Extended Universe) mohl konečně začít ubírat tím správným směrem (Sebevražedného oddílu), i když je fakt, že se do jisté míry jedná o Captaina Ameriku: Prvního Avengera v ženském podání. Přesto tedy jde o dost významný pokrok ve spolupráci Warner Bros. a DC Comics, na který doufejme v listopadu naváže první část Justice League, kde také uvidíme, jak (jestli) se bude postava Wonder Woman/Diany Price nadále vyvíjet. A ještě jedno drobné upozornění: za závěrečnými titulky se tentokrát překvapivě nenachází žádná scéna.

FOTO: Vertical Entertainment