Sám Tomáš Garrigue Masaryk se tu objevuje v jediné scéně, když ho syn přijde navštívit na smrtelné posteli, kde mu otec zároveň poradí, aby se držel Edvarda Beneše. Představitel TGM vypadá opravdu jako pan prezident, takže i tady maskér předvedl výbornou práci a po zásluze získal Českého lva. Ovšem cenu dostal asi především za to, jak proměnil Karla Rodena. Ten podává další standardně kvalitní výkon, takže soška rovněž zasloužená. Stejně jako celý film však trochu doplácí na to klíčové dramaturgické rozhodnutí.

V podstatě se odehrává v rozmezí dvou roků, které jsou důležité z hlediska naší historie obecně, patrně ovšem nikoliv tolik z hlediska této konkrétní osobnosti. Jasně, Janovi zemřel otec, který byl Tatíčkem celého národa. Ale nebylo by zajímavější postavit film na vztahu mezi těmito dvěma – podle všeho do značné míry protikladnými – osobnostmi? Nebo nebylo by lepší předložit svou verzi toho, co se stalo 10. března 1948 v Černínském paláci? Scénářů na toto konkrétní téma prý v České televizi měli za uplynulé roky hodně a některé byly údajně velmi dobré. Přesto upřednostnili „jiný pohled“, díky kterému se o Janu Masarykovi asi nedozvíte nic, co byste nevěděli už předtím.

Tedy kromě toho, že se rád bavil, měl sex se slavnými zpěvačkami a málokdy vynechal příležitost sjet si lajnu kokainu. A že (možná) strávil dlouhé měsíce v ústavu pro duševně choré kdesi v New Jersey, kde se spřátelil s inteligentním cvokařem, který utekl z nacistického Německa. To určitě není nesprávný přístup, ale daleko zajímavější by taky mohlo být, kdyby se tvůrci soustředili na to, aby ukázali, jaké to ve skutečnosti bylo nosit k velkým činům zavazující jméno Masaryk, a ne aby o tom jenom mluvili. Není mnoho českých režisérů, kteří by tohle dokázali i s omezeným rozpočtem plnohodnotně zobrazit, nicméně tento, jenž předtím natočil Normal, by jistojistě byl mezi nimi.

Tentokrát nevyhání tu vizuální stránku až do extrému, tedy nevytváří stylizované Československo, ani tu nejsou žádné kameramanské exhibice. Zato se tady objevuje scéna á la ta absťáková v Transpottingu a řeší se situace v Československu před i po Mnichovské konferenci. Všichni víme nebo alespoň tušíme, jak to tenkrát zhruba probíhalo. Důležité ovšem je – a to se netýká pouze této neslavné zrady – že nic z toho, co spatříme ve filmu Masaryk, NEPŮSOBÍ nechtěně směšně! Pořád zůstáváme v seriózní rovině, což musíme vnímat jako obrovské plus.

Kupříkladu scéna v Anglii (Holandsku), kde se u moře setkají Masaryk s Benešem (Oldřich Kaiser), nepostrádá naléhavost a vlastně i do určité míry marnost situace, protože tak se pořád může titulní postava vinit z toho, že nedokázala lépe manipulovat na politickém poli a zachránit republiku, kterou její otec před dvaceti rokama zakládal. Její představitel tedy dále bude mít, co hrát. Naprosto famózní je rovněž záběr, ve kterém nad hlavami vojáků proletí letadla, ale ten je už v traileru. Rozhodně není chyba, že se děj odehrává v omezeném časovém úseku (vzpomeňme na Jackie), nicméně potíž představuje fakt, že se v Masarykovi objevuje dost údajů, a přitom ještě není vyprávěn lineárně, tj. neustále pendlujeme mezi New Jersey, Londýnem a Prahou. Marek Opatrný je výborný střihač a film i přesto poskládal srozumitelně. Ale není vyloučeno, že o něco větší dojem zanechá až po druhém třetím zhlédnutí.

Masaryk je tak trochu český Lincoln. Akorát u nás se takový koncept dal čekat, na rozdíl od USA, kde mají neomezené finanční možnosti (tím ovšem nechci říct, že by Masaryk vypadl nějak lacině - naopak!). I tady se vyskytuje více postav, přičemž vztahy mezi některými z nich nejsou pořádně vysvětleny (namátkou – jak to třeba bylo s dalšími Janovými sourozenci?). A i tady to působí dojmem, že máme jakožto diváci zůstat spíše v roli nezávislých pozorovatelů. Je ale skvělé, že se podařilo dát dohromady mezinárodní obsazení, ze kterého bych vyzdvihnul Arly Jover (Marcia Davenportová), šmrncovní španělskou herečku, jež si zahrála kupříkladu v Bladeovi či Říši vlků. Masaryk nakonec dostává stejné hodnocení, jako třeba Lída Baarová. Ale to jenom proto, že nemůže být pochybností, že v jeho případě bylo produkční a producentské zázemí před, při i po natáčení na kvalitnější úrovni. To je potom ledacos snadnější. 

FOTO: Bioscop