FDb: Do hlavní role jste obsadil Jakuba Koháka. Měl jste už při psaní scénáře jasno o tom, že právě on bude hrát hlavní postavu?
Tomáš Vorel: Ano, už když jsme scenario psali, mysleli jsme na Koháka. Hrál mi už ve filmu Vejška malou roli profesora UMPRUM. A hrál to velice neokázale, civilně. A hlavně jeho vzezření podivína, jeho smutná, klátivá postava, jeho koktavý hlas, to rozhodlo, že on je ten pravý představitel instalatéra Luboše Cafourka.

FDb: Ve filmu se samozřejmě objevují i další herci, se kterými jste už spolupracoval – Eva Holubová, Petr Čtvrtníček, Tomáš Matonoha a vlastně i Radomil Uhlíř. Uvažoval jste pro nějakou roli i o Tomáši Hanákovi?
Tomáš Vorel: Hanák se tam věkově ani typově nehodil, ani Šteindler, ani Vávra. Takže už nemusím být nadále podezírán, že obsazuju jen své kamarády ze Sklepa. Ale Radomil Uhlíř, ten ano, ten musí hrát v každém mém filmu, to je můj maskot.  On totiž každý příběh vyváží. Radomil je to totiž nejtěžší český herec vůbec.

FDb: A z jakého důvodu jste tentokrát neobsadil juniora?
Tomáš Vorel: Junior po filmu Vejška odjel s kamarádem Hoangem do Vietnamu, kde bydlel, učil, pracoval a zamiloval se. Chtěl se tam oženit a zůstat nadobro. Ale komunistický režim a šílená vedra a zrada jeho kamaráda způsobily, že se vrátil zase do Čech. A myslím si, že do Vietnamu už asi nepojede. Dostal od života takovou lekci, že by o tom mohl být celý film.

FDb: Úvodní klapku filmu obstaral ministr kultury Daniel Herman. Nenabídnul jste mu taky nějakou menší roličku? Když už jste do Gymplu obsadil Pavla Teličku …
Tomáš Vorel: Pan Herman se chtěl podívat na natáčení českého filmu. Takže když za námi přijel do Tuchlovic, tak jsme mu dali také klapnout. Točili jsme zrovna na zahradě a v domku u našeho skutečného instalatéra, podle kterého je ten filmu. Ukazoval jsem panu Hermanovi instalatérskou dílnu a líčil jeho život, jak je pořád sám, jak to neumí s ženami. Pan ministr uznale pokýval hlavou: „Hmm, tomu rozumím, to dobře znám ...“

FDb: Když už je řeč o politicích. Jsou to asi dva roky, co jsem s vámi dělal rozhovor. V souvislosti s původně zamýšleným obsazením Václava Klause do Vejšky a s cameem Václava Havla v Kamenném mostu jsem se ptal, do jaké role byste případně obsadil Miloše Zemana. Říkal jste, že „by určitě dobře zahrál přiopilého elektrikáře, který jde vypnout elektroměr hlavnímu hrdinovi v připravovaném filmu Instalatér.“ Nakonec ve filmu není ani Miloš Zeman, ani přiopilý elektrikář. Co se stalo?
Tomáš Vorel: Václava Klause ve Vejšce hrál nakonec David Vávra, protože Klaus by se nedokázal zpochybnit, natož zesměšnit. A přiopilého elektrikáře v Instalatérovi jsem nakonec zahrál sám. Ale ve filmu to neuvidíte, vystřihli jsme to. Né, že bych to zahrál špatně, Zeman by to lépe nezahrál, ale prostě do příběhu se to nehodilo, zavádělo to jinam.

FDb: Pro postavu hlavního hrdiny jste se inspiroval dvěma skutečnými předobrazy. V čem se od nich liší filmový instalatér Luboš Cafourek?
Tomáš Vorel: Těch inspirací je více. Mým celým životem prostupují takovýhle podivíni, šikovní řemeslníci, kteří všechno opraví, ale s ženami to neumí a skončí jako staří mládenci, bydlíce se svoji matkou nebo úplně sami. Vždycky vzbuzovali moji lítost a soucit a mnoho otázek. A tušil jsem, že o takové postavě musí někdy vzniknout film. A pak se objevil instalatér z Tuchlovic, který mi ve studiu v Bráníku opravil umyvadlo. Ale protože nemá auto, musel jsem si ho přivézt do Prahy a zpět k jeho domku. Tam mi ukázal dílnu a zahradu a vylíčil historky, které zažívá v domácnostech, když někde opravuje. A to už jsem věděl, že o něm natočíme film. A přímo u něho v Tuchlovicích. Ale ten příběh není doslova jen o něm. Je inspirován všemi těmi podivíny a jejich příběhy a zážitky a hláškami. A je to zpracováno do dramatického příběhu, který by třeba ve skutečném životě nenastal. 

FDb: Znají se spolu ty skutečné předobrazy a prozradíte jejich jména? A jak reagovaly, když jste jim řekl, že se jimi hodláte inspirovat pro svůj film?
Tomáš Vorel: Neznají se a jména neprozradím. Nechci je kompromitovat. A někteří jsou už po smrti. A hlavně, jak jsem uvedl, není to přesně jen jeden jediný předobraz. Náš instalatér Luboš Cafourek je zcela nová svébytná filmová postava. Myslím, že takový charakter v českém filmu dosud nebyl zobrazen.

FDb: Prozradíte, jaký má Instalatér z Tuchlovic rozpočet?
Tomáš Vorel: Něco mezi deseti a dvaceti miliony korun českých.

FDb: Přispěl nakonec nějakou částkou Státní fond na podporu a rozvoj kinematografie?
Tomáš Vorel: Nepřispěl. Žádal jsem čtyřikrát. A přitom scénář dostal cenu Filmové Nadace. Nerozumím tomu. Ale nemusíme všemu rozumět ...

FDb: Jak velký jste měli štáb?
Tomáš Vorel: Já se snažím štáb minimalizovat, některé profese kumuluji do jedné osoby. Třeba střihač je zároveň skript a videoasistent. Zvukař je zároveň mikrofonista a fotograf. Režisér je zároveň kameraman a švenkr a tak dál. Natáčení je pak jednodušší, přehlednější a rychlejší. A hlavně, když nemáte na film dost peněz, tak byste ho bez této minimalizace vůbec nikdy nenatočili.

FDb: Instalatér z Tuchlovic má i svou vlastní píseň. Jste autorem jejího textu?
Tomáš Vorel: Když jsem před rokem obsadil do jedné z rolí Báru Polákovou, hraje tam těhotnou manželku Petra Čtvrtníčka, tak nás napadlo, že při praní a věšení prádla by si broukala takovou melodii, ze které by se pak rozvedla píseň, která by zazněla v závěru filmu. Bára tedy pro nás vytvořila píseň „Ráda“. A přivedla k filmu Davida Hlaváče, svého dvorního skladatele. David nejdřív složil jednu melodii, pak druhou, pak třetí ... Jedna krásnější než druhá. Heligonka, kytara, trubky, všechno jednoduché, srdceryvné. Jedna jeho melodie mě pak uhranula a složil jsem na ní text. Vznikla tak píseň „Instalatér“. Takže v závěru filmu uslyšíte obě písně.

 










 

FDb: V závěrečných titulcích je uvedeno, že na scénáři s vámi spolupracovalo 5 lidí a i na střihu se podílelo snad 6 osob, včetně Aloise Fišárka. To u těchto profesí nebývá úplně standardní počet ...
Tomáš Vorel: No vidíte. Jednak profese slučuji do jedné osoby a zároveň mnoho osob slučuji do jedné profese. To je moje tvůrčí svoboda. Nejsem svázán filmovými předpisy a famáckými poučkami. Zavedl jsem například novou profesi: Mistr Obrazu (podobně jako je mistr zvuku). Mistr obrazu je přítomenjednak při natáčení a hlídá kompozice a návaznosti a světlo. Potom se účastní střihu, potom dělá titulky a grafiku a vizuál filmu. Potom film barví, tomu se říká „colorgrading“. Zkrátka Mistr Obrazu od začátku do konce určuje a hlídá obrazovou stránku filmu.

FDb: Film má ve finále nějakých 85 minut. Prozradil jste, že existují vystřižené scény. Objeví se třeba některé až v bonusech na DVD? Kromě přiopilého elektrikáře, můžete ještě alespoň dvě uvést?
Tomáš Vorel: Je to scéna, jak Kohák najde na ulici oblíbeného kocoura přejetého autem. To jsme točily dokonce dvakrát a v zimě, v zasněžené ulici. Stálo nás to spoustu peněz a času. A nakonec to ve filmu není.  Působilo to příliš pateticky. A jestli se scény objeví na DVD? No jestli v tu dobu budou DVD vůbec ještě existovat...

FDb: Instalatéra z Tuchlovic by určitě pochopili i zahraniční diváci. Chystáte se ho v budoucnu dostat alespoň na nějaké zahraniční festivaly?
Tomáš Vorel: Ano, Instalatér už má anglické podtitulky. Tak uvidíme, jestli ho vezmou na nějaký instalatérský festival.

FDb: Na vašich oficiálních stránkách máte k Instalatérovi z Tuchlovic spuštěnou crowdfundingovou kampaň. O co přesně se jedná?
Tomáš Vorel: Protože byly neskutečné problémy s dofinancováním filmu, tak abych zaplatil své závazky a dluhy, tak jsme spustili tuhle kampaň. Zájemci si můžou koupit lístek na premiéru, nebo raut, nebo pivo s Kohákem, nebo soukromou projekci, nebo všechny moje filmy na DVD, atd.

FDb: Za jakých okolností byste přistoupil k natočení pokračování osudů Instalatéra z Tuchlovic?
Tomáš Vorel: To by se musel stát Instalatér divácky úspěšný a žádaný. Nabízejí se hned dvě pokračování: Automechanik z Tuchlovic - hlavní role Čtvrtníček. Klempíř z Tuchlovic - hlavní role Jan Budař. Oba totiž v Instalatérovi hrají dost podstatné role. 

FDb: Vaším dalším filmem teda bude pokračování Cesty z města a Cesty do lesa?
Tomáš Vorel: Ano, nyní píšeme už rok scénář Cesta Domů. Závěrečný díl trilogie. Protnou se tu znovu osudy rodiny Maráků (Hanák+Schlesingerová+Linhartová) a rodiny Papošů (Polívka+Holubová+Vorel Jr.). A všechno točeno v lesích a horách a lukách naší čarokrásné země.

FDb: Ve kterém roce myslíte, že se Cesta domů dostane do kin?
Tomáš Vorel: Za dva tři roky.

FOTO: VORELFILM