Rachel Watsonová hodně těžce prožívá nedávný rozvod. Cestou do práce přitom jezdí vlakem kolem domu, ve kterém bydlela (v současné době přebývá u kamarádky) a který teď obývá její bývalý manžel Tom s novou ženou Annou. Kousek vedle v téže ulici nachází se dům Hipwellových. Megan a Scott tvoří pro okolo projíždějící Rachel dokonalou dvojici a vlastně se stávají její rodinou, třebaže s nimi nikdy nemluvila. To jejich štěstí jí dělá dobře, i když ne až natolik, aby přestala chlastat. Jednoho dne se stane něco naprosto nečekaného. Něco, co ona přihlížející Dívka ve vlaku nemůže nechat jen tak. Záhy poté se začne Megan pohřešovat. Jinak řečeno: stane se z ní Zmizelá.

Jistá podobnost Dívky ve vlaku s dramatem s Rosamund Pike v hlavní roli, natočeném podle předlohy Gillian Flynn, se vysledovat dá. I když rozdíly se tu samozřejmě najdou. Film z roku 2014 má rozhodně lépe a zajímavěji zvládnutou scenáristickou strukturu a příběh se celkově vzato jeví býti o něco propracovanějším. Letošnímu bijáku zase dominuje psychologie postav, i když se nejde zbavit dojmu, že nějaké rezervy v tomto směru zbývají. Přestože režisér Tate Taylor někdy volí nevšední postupy, spočívající nejen ve střihové skladbě.

Zároveň se může opřít o Emily Blunt, které se znovu představuje v trochu jiné úloze. Bylo by však velké překvapení, kdyby tenhle projekt přinesl nějaký zásadní zlom v její parádně rozjeté kariéře. Ale ta skutečnost, že ztvárňuje rozvedenou labilní a dost možná všehoschopnou alkoholičku znamená, že při udílení prestižních ocenění jistojistě nemusí být bez šance. Rebecca Ferguson tentokrát není akční hrdinkou, nýbrž křehkou ženou v domácnosti. A jestli by Dívka ve vlaku mohla někoho posunout ještě dál, pak je to Hayley Bennett. Tu jsme viděli v Equalizerovi, nedávno v Sedmi statečných a teď tady, přičemž její postava Megan patří k těm s větší hloubkou.

Důležitou úlohu sehraje taky cvokař Kamal Abdic, známá Monica (Lisa Kudrow) a ke slovu se dostane i policajtka Rileyová. U té se nelze divit tomu, že se chová tak, jak se chová. Jelikož osoby jako Rachel není možné v některých ohledech brát vážně. Na druhou stranu se automaticky stávají podezřelými, a to nejen pro jejich výpadky paměti, ale i alkoholismus a nezáviděníhodnou, ba až zoufalou situaci, ve které se ocitly. Jejich hrozba totiž spočívá v jejich zranitelnosti. A to si troufám tvrdit, že bude patrně nejpozoruhodnější myšlenka, s jakou filmová verze Dívky ve vlaku přichází.

Dívka ve vlaku je adaptací knižní předlohy, kterou jsem nečetl, stejně jako jsem nečetl Zmizelou. Protože film je film a kniha je kniha. Audiovizuální verze, která právě míří do kin, se může chlubit vynikající expozicí, během které je třeba dávat hodně dobrý pozor, aby neunikla žádná důležitá informace. Závěr ale příliš zdařilý není. Ostatně prakticky celá druhá polovina trochu pokulhává, neboť spěje k jednomu ze tří možných očekávaných finále (takové dva nečekané twisty, které by posunuly děj trochu jiným směrem, byť třeba jen dočasně, by maximálně prospěly), a navíc připomíná spíše epizodu nějakého televizního seriálu. Dívka ve vlaku znamená pro žánr mysteriózního thrilleru v podstatě totéž, co všechny ty Hunger Games a Divergence nebo Hostitelé pro svět filmové science fiction. Sice obsahují dobrá i hodně dobrá místa, leč celkově vzato nejsou téměř ničím zase tak výjimečná.

FOTO: Freeman Entertainment