Dan Pánek s Romanem Vojtkem na natáčení filmu Taxi 121

FDb: Ve vašem filmu se inspirujete případem vražd pražských taxikářů, které se staly v roce 2014. Asi jste počítali s tím, že váš film bude vnímán jako kontroverzní …
Dan Pánek: S tím jsme do toho šli. Byl to risk, který jsme byli ochotní podstoupit. Ale všude jsme uváděli, že je to volně inspirováno těmi skutečnými událostmi, takže doufám, že jsme trochu otupili hrany.

FDb: Čím vás osobně zrovna tenhle případ zaujal?
Dan Pánek: Mě zaujal tím, že jsem se snažil si představit, co ti lidé musí v takovou chvíli prožívat. A představil jsem si sám sebe, jak bych reagoval v takovouhle chvíli. Zajímalo mě, co se v takový moment v člověku odehrává. Tak jsem začal studovat články a výzkumy, které se týkají unesených lidí. A to téma toho vývoje strachu mi přišlo hrozně zajímavé, tak jsem se rozhodl o tom udělat film. A když to řeknu špatně, tak zrovna tahle kauza přišla vhod, protože mi to umožňovalo udělat ten film poměrně levně a byla to taková komorní atmosféra. A jelikož mám rád filmy typu Telefonní budka, tak mi to přišlo jako vhodné téma pro debut.

FDb: Mluvil jste i přímo s policejními vyšetřovateli nebo s psychology? Teď nemyslím jenom přímo o té taxikářské kauze, protože oni se setkali s lidmi, kteří byli unesení …
Dan Pánek: S psychology jsem mluvil, to je pravda. A taky jsem hodně mluvil s taxikáři, kterým se někdy stalo, že vezli někoho, kdo se jim nezdál a měli z něj strach. Nebo se dokonce stalo, že taxikáře okradli a mě zajímal hodně ten moment, kdy ten taxikář přijde na to, že se v tom autě odehrává už něco, co by se odehrávat nemělo. A myslím si, že v tom filmu se nám to povedlo znázornit. Protože ta nervozita v tu chvíli je obrovská. A to byla pro mě ta největší výzva, zkusit diváka přenést do toho strachu a trochu navodit klaustrofobii.

FDb: Museli jste během natáčení řešit nějaký větší produkční problém?
Dan Pánek: To natáčení trvalo jenom čtrnáct dní, ale rozlezlo se nám do nějakých pěti měsíců. Protože jsme to točili stylem „kdy máte kdo čas, pojďte točit.“ A největší problém byl, že jsme trochu bojovali s přírodou. Jelikož se točilo furt venku, takže nám postupně začali opadávat stromy a když jsme dotáčeli v lednu, tak už byl sníh a bylo mínus deset. Takže už to úplně nebyl letní film. Bojovali jsme tedy akorát s tím, že se to hrozně vleklo. Ale během natáčení nebyla žádná větší komplikace. I když je nestandardní, že jsme začínali natáčení úplně tou finální scénou, a to bylo na začátek hrozně těžké. Ale jinak všechno proběhlo nad očekávání dobře.

FDb: Jak to bylo s výběrem těch dvou nejdůležitějších rolí? Tedy taxikáře, kterého hraje Filip Tomsa, a únosce, jehož ztvárnil Dušan Sitek?
Dan Pánek: Já vždycky potřebuju mít předobraz, když píšu scénář. Takže už když jsem měl synopsi, jsem přemýšlel, kdo by to mohl hrát. A donesl jsem ji hercům a hned mě vlastně napadl Filip Tomsa, Dušan Sitek a Lenka Zahradnická, takže jsem jim tu synopsi ukázal s tím, že jestli se jim to líbí, tak bych jim to rád psal na tělo. S tím, že rád pracuju s herci i na tom finálním scénáři. Takže oni se podílejí už od prvopočátku, a pak, když přijdou na plac, vědí naprosto přesně, jaká je jejich postava a co mají dělat. Pak je pro mě mnohem jednodušší je vést.

FDb: Co byste dělal, kdyby vám někdo z těchto tří na poslední chvíli odmítnul?
Dan Pánek: Tak na to jsem byl samozřejmě připravený. Asi bych je zkoušel chvíli lámat, a kdyby se mi to nepovedlo, tak bych se musel otočit jinam, protože nebyl čas na to hledat složitě další obsazení.

FDb: Nestudoval jste žádnou filmovou školu. Podle čeho jste se učil psát scénář?
Dan Pánek: Načítal jsem si hodně knih o scenáristice, například od Syda Fielda. Hodně jsem si stahoval Oscarem oceněné scénáře, které jsou volně k dispozici, protože jsem chtěl zjistit, jak vypadá kupříkladu stylizace. A největším vzorem se pro mě stal scénář k filmu Locke s Tomem Hardym. Ten jsem měl pořád na ploše a koukal jsem, jak to ten člověk neuvěřitelně psal. To byl pro mě největší vzor.

FDb: Jak dlouho jste scénář psal a kolik jste měl verzí?
Dan Pánek: Psal jsem od května do srpna a předtím jsem měl dva měsíce přípravu, kdy jsem chodil a zapisoval si nápady a myšlenky. Takže jsem o tom měl jasnou představu, a proto jsem to zvládnul docela dost rychle. Psal jsem každý den a odjel kvůli tomu do hor, protože jsem chtěl být sám. Je to těžké téma a bylo důležité, aby mě nic nerozrušovalo. Pak si to vzala producentka a zároveň dramaturgyně Jana Kůtková a dala tomu finálnější podobu. A úplně finální byla čtvrtá verze.

FDb: Psal jste scénář, film jste režíroval a samozřejmě se podílel i na střihu. Je nějaká fáze procesu výroby filmu, která vás baví nejvíce?
Dan Pánek: To je hrozně zvláštní. Já jsem si vždycky říkal, že až budu dělat ten první film, tak si budu užívat úplně každou část, kterou na něm budu dělat. Ale pak přijdete na to, že si nic neužíváte. Prostě je to stres, jsou to nervy, je to práce s lidmi, je to složité a užívám si vlastně až tuhle finální část, kdy už je hotovo a nedá se s tím nic udělat. Teď jsem jenom zvědavý, jakou to bude mít odezvu u diváků. Ale nejvíc jsem si asi užíval tu část, kdy se nahrávala filmová hudba, protože to je takový magický okamžik. Ale jinak, co se třeba štábu týče, měli jsme tam úžasnou skupinu lidí. Takže jste měl vždycky pocit, že se vracíte za nějakou super bandou na nějakou párty, kde si zároveň něco natočíte. Takže to bylo příjemné, ale furt to byly hrozné nervy, protože to byl první film a modlil jsem se za to, aby to dopadlo do zdárného konce.

FDb: Ve filmu je několik úžasných leteckých záběrů z dronů. Jak probíhala tahle část natáčení?
Dan Pánek: Ti kluci, co to dělali, ode mě dostali zadání i záběry z různých jiných filmů. Vůbec jsem ale nevěděl, jestli to, co chci, je možné udělat. Točili to beze mě, a když mi ukázali ten materiál, tak jsem jim málem zulíbal ruce. Protože díky tomu ten film dostal úplně jiný rozměr.

FDb: Jaké máte režisérské vzory?
Dan Pánek: Největší režisérský vzor je pro mě Michael Mann a z těch mladších Christopher Nolan a dost mě oslovuje i Nicolas Winding Refn. Z českých tvůrců se mi hodně líbí tvorba Honzy Prušinovského, a pak starší věci pana Hřebejka.

FDb: Co byste si přál, aby si diváci z vašeho filmu Taxi 121 odnesli?
Dan Pánek: Já bych byl rád, kdyby si uvědomili, že to, co mají dneska, nemusí platit zítra. A že se kolikrát zabývají věcmi, které nejdou ovlivnit, a přesto se jimi zabývají za každou cenu a dávají tomu nesmyslně velkou důležitost. Prostě se za něčím honíme, a přitom si neuvědomujeme, že se během pěti minut může náš život otočit a všechno může být pryč. Takže bych byl rád, aby nad tímhle lidi přemýšleli a trochu zpomalili.

FDb:  Tradiční otázka na závěr: Chystáte už nějaký další projekt?
Dan Pánek: Mám teď na stole tři projekty a nevím, pro který se mám rozhodnout. Budu to řešit až nějak po Taxíku. Zase to bude temnější věc, thriller. Zase to bude inspirováno skutečnými událostmi, ale všechny ty projekty jsou skvělé a myslím, že ten druhý film je kolikrát ještě důležitější než ten první. Protože musíte něco potvrdit, nebo naopak překonat. A nechci se unáhlit, jelikož je to důležité rozhodnutí. Přeci jen s tím filmem pak strávíte dva roky.

FOTO: www.taxi121.cz