Jen si představte tu situaci. Jste hudební manžer nebo manažerka a bylo vám nabídnuto, že vaše klientka může za dobré peníze zazpívat vojákům a ještě se při tom podíváte do Afghánistánu. Jenže záhy po příletu toho na klientku bude prostě příliš a uteče. Následně se objeví nekompromisní žoldák a chce prachy a vůbec ho nezajímá, že vám je dotyčná ukradla i s pasem. Seznámíte se s dvěma týpky, kteří těm hodným prodávají zbraně (možná přímo o nich bude film Týpci a zbraně, od 18. srpna v kinech), a tak se najednou ocitnete v menším konvoji v poušti v doprovodu zmíněného žoldáka, přičemž vaše auto vyletí do luftu. Přežijete a budete moci strávit příjemný, písní proložený čas v místní paštúnské vesnici, kde se v noci půjdete vyčůrat a zaslechnete nádherný ženský zpěv z jedné z blízkých jeskyní. Najdete tam mladou ženu, kterou se rozhodnete protlačit do afghánské verze Superstar, přestože se jí ženy podle nějakých těch nesmyslných tradic nemohou zúčastnit, jelikož nemohou veřejně zpívat.

Představili jste si takovou situaci? A zajímá vás, jak to dopadne, když tím hudebním manažerem nebudete vy, ale Bill Murray, hvězda původních Krotitelů duchů a jedno z největších komediálních hereckých es, které má menší roli v současném remaku Krotitelů duchů? Pak byste si rozhodně neměli Ruku na to nechat ujít. Proč se tenhle film, v originále Rock the Kasbah, jmenuje Ruku na to? No protože tenhle manažer Richie Lanz, který objevil Madonnu (nebo to alespoň tvrdí) a který chodil s Danielle Steel, přičemž s ní dvakrát souložil, neuzavírá smlouvy, neboť potřesení rukou má pro něho v tomto businessu daleko větší význam. A záleží na klientkách, jestli jeho slovům uvěří.

Právě Bill Murray se výraznou měrou zasluhuje o to, že tenhle příběh drží pohromadě. Svým projevem na sebe strhává veškerou pozornost a stává se spolehlivým průvodcem. Jenom tu rádoby dojemnou řeč v poušti si u něj scenárista mohl odpustit, jelikož se nedá pochopit, proč by se svěřoval zrovna tomu žoldákovi a kamarádovi taxikáři. Není pochyb, že tahle scéna by měla daleko lepší vyznění, kdyby se odehrála beze slov. Kdyby prostě jen vylezl z auta, chvilku postál a popřemýšlel, a pak přišel zpátky s tím, že se jede do vesnice.

Co filmu škodí a ani Bill Murray s tím nic neudělá je fakt, že na dívku Salimu natrefíme až po padesáti minutách. V té době už dávno není na scéně ani Zooey Deschanel. Naopak musíme poslouchat dialogy, které strašně chtějí být vtipné, ale nejsou. A to nikdy není dobrá věc. Ve druhé polovině se to naštěstí změní a k tomu budeme svědky několika v dobrém slova smyslu zvláštních momentů, které jsou podpořené ještě tím, že Barry Levinson má filmařské řemeslo evidentně dost precizně zmáknuté. Takže teprve pořádně vtáhnou do příběhu.

Po nějakých čtrnácti rokách si navíc zopakoval spolupráci s Brucem Willisem, jenž ztvárňuje onoho žoldáka, což je postava, jíž naposledy uvidíme během přestřelky související s linií se špatnými nábojemi, které hrdinům odhalí podnikavá prostitutka Merci s tváří Kate Hudson. V malých rolích se potom ještě objevují Danny McBride a Scott Caan. Salimu (ve skutečnosti se ona žena jmenuje Setara Hussainzada) pak hraje Leem Lubany, přičemž ji nehraje jako zakřiknutou, bázlivější a tradice respektující afghánskou dívku, což není úplně uvěřitelné.

Ruku na to má vlastně jenom tenhle jeden větší problém. Setara sice v afghánské verzi Superstar opravdu zazpívala a opravdu se chovala hodně odvážně, nicméně si myslím, že ve filmu by to fungovalo jen tehdy, pokud by právě ona byla hlavní postavou. Ruku na to chce v podstatě být jakousi pohádkou, která by měla diváky, resp. divačky NEJEN z arabsky mluvících zemí inspirovat. A to se obávám, že jako taková neobstojí. Pokud ale budeme Ruku na to brát čistě jako oddychovou komedii, určitě bude ten celkový dojem mnohem lepší. Navíc se může pyšnit výborným soundtrackem. Tedy, ne až tak výborným jako Sebevražedný oddíl, ale taky tady ty vybrané písničky hodně potěší.

FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm