V sídle Altridgeových straší. Nyní odcizené kamarádky Abby a Erin k sobě po dohodě najdou znovu cestu a spolu s vědkyní Jillian Holtzmannovou se tam vydají. Zjistí, že duchové jsou skuteční, což jim potvrdí i budoucí kolegyně Patty, která jednoho viděla v metru, když sledovala podivínského poslíčka. Když jsou teď tyhle krotitelky duchů svými nahrávkami více známé, bude zapotřebí najmout někoho, kdo by jim pomáhal komunikovat s ohroženými lidmi a dělal prostě takovou tu klasickou kancelářskou práci. Takovým člověkem se stane vysportovaný prosťáček Kevin, jenž mimo jiné nosí brýle bez skel. Proč? Protože by to měla být větší sranda.

Zvláště, když ho hraje Chris Hemsworth. Ten si prostě přišel za slušný honorář na plac jen tak nezávazně zablbnout. A to samé vlastně naštěstí udělali i všichni ostatní, včetně Melissy McCarthy, i když ta vlastně hraje všechny svoje postavy (minimálně co se filmů Paula Feiga týče) tak, aby byly pokud možno co nejvíce sympatické a v dobrém slova smyslu ztřeštěné, a Kristen Wiig, která mě osobně baví čím dál více (nejen v komediálních rolích). S postavami, Jillian a Patty, které ztvárňují Kate McKinnon a Leslie Jones, by však někteří mohli přeci jen mít trochu problémy.

I když alespoň je ta titulní čtveřice charakterově opravdu pestrá (a pořád nepřekračuje hranici snesitelnosti) a zajímavá, což mi ta původní nikdy nepřipadala. Staří Krotitelé duchů jsem nikdy nepovažoval za extra výjimečné, ale šlo o vyváženou – nebál bych se napsat – hororovou komedii, protože některé scény tam působily docela strašidelně. V nové verzi takové mohly být dvě, kdyby pokaždé nebyly shozeny nějakým infantilním vtípkem. Noví Krotitelé duchů zkrátka cílí i na malé diváky a divačky, což by mohlo příznivce originálu hodně naštvat.

A dojem příliš nevylepší ani camea herců jako Bill Murray či Sigourney Weaver a další odkazy (včetně tohoto) na Reitmanův film. On Paul Feig coby scenárista s kolegyní Katie Dippold vůbec hodně sází na to, co už viděl jinde. Jeho režie je hrozně bez nápadu a určitě nebude náhoda, že s výjimkou Žen sobě, kdy měl k dispozici nejlepší scénář, začaly všechny jeho filmy dost nudit. Paradoxně většinou nejvíc zrovna v závěru, kdy měl příběh gradovat. Krotitelé duchů nejsou z tohoto pohledu výjimkou, jelikož tím portálem a vizuálními efekty absolutně nemají šanci ohromit. Jsou prostě režiséři, kteří si hrají a vychází jim to, a pak jsou režiséři jako Paul Feig, jehož si snad kdysi museli v Hollywoodu fakticky splést s J.J. Abramsem a dodnes si nikdo vlivný pro samé produkování vcelku zbytečných remaků neuvědomil, že se jedná o dva rozdílné lidi.

Krotitelé duchů jako by do značné míry byli svéráznou parafrází loňských Pixelů. Ostatně za vznikem obou těchto podobných veleděl stojí to samé studio. A obě jsou svým způsobem absurdní. Pixely už jenom svým námětem, kdy mimozemšťani útočící na Zemi vypadají jako objekty z arkádových her (a samozřejmě faktem, že se na nich Adam Sandler zase nesmírně obohatil – však se podívejte na megarozpočty jeho předchozích a příběhově v podstatě velice skromných filmů). Krotitelé duchů zase tím, že jsou předělávkou něčeho, co dodnes funguje a co má taky dodnes spoustu oddaných fanoušků i fanynek. S tím, jak v Hollywoodu v současnosti přemýšlejí, víme, že se nejedná o první, ani poslední takovýto případ. Už jen při letmém pohledu na plán premiér můžeme vidět, že další, s největší pravděpodobností taky průměrné remaky, budou následovat. A to tenhle nakonec vlastně dopadl ještě o něco lépe než se očekávalo. 

FOTO: Falcon