Susan Cooperová pracuje coby analytička (to není sprosté slovo) pro CIA, byť z místa, kde se to hemží myšmi a netopýry. Spolu s Bradleym Finem tvoří vynikající tým. Jenže poté, co on jakožto agent v terénu kýchnutím zabije jednoho šmejda, je při další akci terminován jeho dcerou Raynou. A protože další schopný a zkušený (alespoň to sám o sobě tvrdí) agent byl prozrazen a další agentka jakbysmet, nezbude šéfce nic jiného, než poslat Susan, aby dohlédla na to, že se bomba, kterou Rayna vlastní, nedostane do rukou Sergia De Luky nebo jiného (zbohatlického) sígra.

Režisér už s Melissou McCarthy spolupracoval na obou výše zmíněných počinech. A pokud bych z těchto tří, tj. Ženy sobě, Drsňačky a Špión, měl jmenovat ten nejlepší, pak to rozhodně bude ona komedie z roku 2011. Ostatní dvě jsou totiž přeplněné různými klišé a zdaleka ne všechny vtipy v nich fungují. Přesto na ně diváci a divačky chodí v hojných počtech. Přeci jen se skutečně jedná o komedie, které v žádném případě neurazí a které případně mohou zvednout náladu, ačkoliv bychom našli jiné, jež tohle zvládají o poznání efektivněji.

Je ale dobré, že se ve Špionóvi podíváme po světě (Bulharsko, Virginie, Paříž, Řím, Budapešť) a že budeme svědky pěkných akčních scén, mezi kterými rozhodně dominuje ta s noži v kuchyni. Ačkoliv celkově vzato platí, že film není nijak precizně natočen. A to se Paul Feig v bonusech na DVD Drsňačky vydával za J.J. Abramse a Stevena Spielberga, což tentokrát neudělá, takže je o srandu méně. Ale hlavně, že se pár takových srand najde ve filmu samotném, takže nějaký ten důvod k zasmání Špión nabízí, přestože nemůže být sporu o tom, že jich mohlo a mělo být více.

Melissa McCarthy je totiž od přírody komediální talent a celý film s přehledem utáhne, ačkoliv si troufám tvrdit, že vlastně ani příliš nehraje, že i ve skutečnosti jde o takovou optimistickou, čirou a veselou povahu. I Rose Byrne (Rayna) se v tomto žánru už jistě taky cítí jako doma, ačkoliv coby herečka má rozhodně širší rozsah. Stejně jako Jude Law, jehož postava ve Špiónovi sice není nikterak originálně napsaná, ale pořád patří k těm zajímavějším. Tu vůbec nejzajímavější představuje Jason Statham a dala by se charakterizovat jako ‚drsňák-popleta‘. Ostatní jsou bohužel poněkud iritující (a některé opravdu hodně!).

Špión je film, který jsem viděl v době, kdy jsem měl rozečtenou knihu o Katharine Hepburn. A člověk si opravdu posteskne po těch časech, kdy vznikaly (screwball) komedie typu Leopardí ženy, protože se obešly bez jakýchkoliv vulgarit, a přesto byly skutečně vtipné, skutečně zábavné, skutečně chytře napsané a skutečně pohladily. Ovšem pozor! I když se dá očekávat, že se jim zcela jistě nevyrovná, případné pokračování Špióna by nemuselo být úplně marné, pokud tedy bude doopravdy pojednávat o mezinárodních pašerácích drog, kteří se usadili v Praze.

FOTO: CinemArt, DVD poskytl Bontonfilm