Taky jste nevěřili, že může existovat něco jako dánský voják? Tento film vás přesvědčí o tom, že dánští vojáci existují a nejsou to žádné měkoty. Tak třeba: Claus Michael Pedersen má tři jména a doma v Dánsku stejný počet dětí a jednu manželku k tomu. Zatímco on činí v Afghánistánu rozhodnutí, která by měla zachránit jeho jednotce krk, ona musí řešit obvyklé starosti všedního dne. Jedno ze zmíněných rozhodnutí však zapříčiní, že je odvolán z mise a stane před soudem, což se nelíbí ani jemu, ani jeho rodině. Tolik k obsahu.

Film Boj je popisován jako „morální thriller“. Pod tímto označení si vlastně může každý představit něco jiného. Sám si pod ním představuju něco ve stylu Sophiiny volby, kdy hlavní hrdinka nebo hrdina musí volit mezi dvěma nebo více možnostmi, přičemž vlastně ví, že ani jedna není úplně správná. Nebo třeba když řeší, jestli obětovat ostatní, tj. kamarády nebo (hodné) lidi, které dobře zná, protože z toho pro něj plyne něco dobrého. Ve smyslu „mám za války/za komunismu udat svého známého-Žida/svého známého-zapřisáhlého antikomunistu, i když vlastně nic neudělal, ale vím, že když to neudělám, mohl bych být popraven nebo obviněn z vlastizrady, a když to udělám, čeká mě zajímavá odměna? Ale každá válka a totalita jednou skončí a co pak? Smířím se s tím? Ovšem může jít kupříkladu i o to, jestli poslat (mo)mentálně zaostalého Otu Rákosníka do Prahy, aby ředitel jednoho podniku získal jeho chalupu a můj syn se dostal na námořnickou školu.

Žádná takto vyhrocená dilemata hlavní hrdina Boje řešit nemusí. A rozhodně jsem neměl pocit, že by volil mezi osobní ctí a rodinou, jak se někde traduje. I když samozřejmě vyšetřování, kdy se žalující strana zabývá něčím, u čeho vůbec nebyla, a přesto je přesvědčená o tom, že všechno ví nejlíp, není ani trochu příjemné. Ale tak to prostě bývá, že někdo někoho označí za experta na něco a ten potom může naprosto zásadním způsobem ovlivnit váš život, přičemž se nezřídka stává, že se rozhoduje ne podle znaleckého posudku, nýbrž podle toho, jak mu jste nebo nejste sympatičtí. Nad ničím jiným mě Boj nepřinutil přemýšlet více, než právě nad tímhle.

Nicméně aby nedošlo k nějakému omylu – Boj v žádném případě není špatný film! Podobně jako jiná dánská dramata si udržuje zvláštně syrově specifickou atmosféru a přitom se v nich ani nemusí stát nic strašlivě brutálního. Z tohoto pohledu mi hodně připomněl Bratry od Susanne Bier, kde je po celou dobu navíc přítomno jakési mrazivé napětí, za což mohou i skvělé herecké výkony. V Boji jsou naopak spíše utlumeny, ačkoliv je pravda, že postava Tuvy Novotny je na seveřanku trochu temperamentnější, ale zase – to není výtka a není to špatně. Ostatně už z tohoto projektu víme, že Pilou Asbæk je vynikající herec! Díky tomu totiž mnohem více vynikne ona zmiňovaná atmosféra a film stejně dokáže probouzet emoce.

Děj se tedy částečně odehrává v Dánsku a částečně v Afghánistánu, přičemž v oné evropské pasáži si režisér Tobias Lindholm počíná o poznání jistějším dojmem. Přeci jen vztahy mezi „obyčejnými lidmi“ se mu daří vykreslit působivěji, než mezi vojáky, jak ostatně předvedl coby scenárista též na oscara nominovaného Honu. Pro ty, kteří čekají skutečný boj – ano, ve filmu se vyskytuje nějaká ta akční scéna, ale podrobněji bych se o nich raději nerozepisoval. Z afghánské mise nejvíce zaujme ta nejklíčovější, ve které místní občan prosí Clause, aby mohla jeho rodina přebydlet v jejich táboře a unikla tak pravděpodobnému zmasakrování. Jak se hrdina rozhodne?

Boj je dánský film, tudíž si zase neodpustím poznámku, kterou u dánských filmů uvádím skoro pokaždé. A sice, že v téhle zemi došlo před několika rokama k rapidnímu vzestupu kinematografie, za což může i fakt, že se tam mohou opřít o mimořádně silnou generaci talentovaných tvůrců. Vždyť za posledních šest sezon byl dánský počin nominován v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený film hned čtyřikrát, z toho jednou zvítězil. Snad jednou zase nastane doba, kdy budou za svou kvalitu takto (i jinak) oceňovány české filmy …

FOTO: Aerofilms