Na plátně debutoval v roce 1965 ve filmu Pavla Juráčka Každý mladý muž, následovaly filmy jako Ostře sledované vlaky (1966), Soukromá vichřice (1967), Svatba jako řemen (1967), Penzion pro svobodné pány (1967), Utrpení mladého Boháčka (1969), Já, truchlivý bůh (1969) a další.

Po roce 1972 se Landovskému kvůli jeho politickým postojům uzavřely mu brány filmových ateliérů a v roce 1976 byl nucen z politických důvodů opustit i Činoherní klub. Poté, co se stal signatářem Charty 77 a blízkým spolupracovníkem Václava Havla, měl velmi omezené možnosti získat v tehdejším režimu jakoukoliv práci. Aktivně se účastnil opozičních aktivit, v roce 1978 spolu s Vlastou Chramostovou, Vlastimilem Třešňákem a Terezou Boučkovou v bytové inscenaci Kohoutovy adaptace Shakespearova Macbetha (Play Macbeth).
 

V roce 1979 dostal nabídku dvouletého pracovního pobytu v Burgtheateru ve Vídni. Během tohoto pohybu mu bylo odňato státní občanství a byl tak donucen k emigraci. Po listopadu 1989 se vrátil do Prahy, stále ale zůstával v angažmá Burgtheateru, a to až do svého odchodu do penze.
 

Je autorem divadelních her Hodinový hoteliér, Noční linka, Sanitární noc, Arest, Supermanka, Pro tentokrát zbohatnem a Případ pro vesnického policajta.
 

Po roce 1989 se Pavel Landovský začal opět objevovat v českém filmu, zahrál si ve filmech Černí baroni (1992), Nejasná zpráva o konci světa (1997), Anděl exit (2000), Vratné lahve (2007), Chyťte doktora (2007) nebo Nestyda (2008).


zdroj: TZ Film Distribution ARTCAM